sb157-05 0..8296

416

Uručený; -en, a, o, verbürgt, sicherge-
stellt. U. věc. J. tr. A což tuto vypovie-
dáme, to aby sobě pod základy mezi nimi
uručenými držali obostranně. Arch. II. 293.
Aby se spolu pokojně zachovali a to pod
týmž základem, jakož jsú uručeni. Ib. IV.
322. Jan Škola farář z Pšova uničen pod
10 kop. se postaviti. Jdn. 79. — proti
komu. Proti němu že jsú všichni u-ni. NB.
Tč. 151.

Uručiti, il, en, ení; urukovati, uručovati
= rukojměmi n. základem zjistiti, Bürgschaft
leisten, verbürgen, sicherstellen; rukojmím
býti, für Jemanden bürgen, Bürgschaft lei-
sten; zavázati, ujistiti sobě, verbinden, sich
versichern. Jg. — abs. Ti, kteří k men-
šímu soudu pohánějí z 10 hřiven bez lotu,
nemají urukovati. Vl. zř. 44. Tehdy povinen
bude muž její uručiti. Zř. F. I. T. VII.
Uručiti povinen jest, kdo z větší summy
pohání, nežli sám má. Zř. zem. Jir. C. 24.
U. byli povinni neusedli a přespolní. Vz
Zř. zem. Jir. B. 47. Žalobník má u. Vš. Jir.
63. Pakliby sirotci byli a ona (vdova) s nimi
se živiti chtěla, má jí to příno býti, když
uručí, aby jim i sobě statku nemrhala. 1525.
Chce-li toho prázden býti, nechť najprv do-
koná, což jest uručil. NB. Tč. 259. — co,
koho. Dal listinu řádně u. Sych. U. něco.
Aug. 7. Vz Rukojmě. Tehdy jest fojt přišel
s konšely, aby Javorníčka uničili. NB. Tč.
93. — co na jak dlouho. I našla jemu
dědina, aby jemu 10 zl. dali; i u-li jemu
to do dvú nedělí. NB. Tč. 128. proč
proti komu. Žádný pohnaný proti póvodu
urukovati pro škody nemá. Vš. Jir. 69. —
(co) komu. Arch. II. 292. U. právu (když
žalobník jisté peníze složiti musí pro jistotu
práva a pro škody). Otec statku dětí svých
po komkoli jim přišlého chtěl-liby v spra-
vování a v užívám vzíti, ten jim uruč. Kol.
66. Poručník sirotkům uruč. Vl. zř. 460., Jg.
Já jsem mu to uručil. Ros. Peníze někomu
u. Bern. U. někomu něco něčím. J. tr.
pro co. Kdo pohání, pro škody uruč. Boč.
Pro škody a náklady u., die Kosten ver-
bürgen. J. tr. — co mezi kým jak. Pokoj
mezi stranami uničen pod pokutou 14 tisíc.
V. — co, koho čím, kým. Kým mi chceš
tu smlouvu u. ? Tur. kr. Rukojmím co u.
D., Pref. Nejsú-li bohatí, uručte dobrými
rukojměmi všecku rudu. CJB. 357. U. ně-
komu něco něčím. J. tr. Druhá strana ne-
majíc kým u.; Jakož sú sobě s uobú stranú
přátely uničili a jistotu učinili; A to jest
u-čil kněz Jindřich tak učiniti těmito oso-
bami; To jest u-čil pan Vilém těmito ru-
kojměmi. Arch. I. 229., 413., IV. 195. (Šd. ).
Leč nám u-čí dobrým člověkem. NB. Tč.
139. U-čil Matějem kovářem ty peníze Mar-
tin. NB. Tč. 259. Právo dědinné u. lidmi
v té dědině. Tov. 107. — zač: za držení
smlouvy. J. tr. — za koho čím. Já jsem
ho n. za něho mým celým statkem uničil
(zaručil). Ros. Urukovati se nemělo za mor-
déře, loupežníka a psance. Vz Zř. zem. Jir.
R. 29. — nač. Císař prvé uničil na zdržení
(té smlouvy), potom napomenul i krále, aby
uručil. Tur. kr. z čeho. Kdož pohání
z vice nežli sám má, ze škod má u. Nál.

212. Kdož pohání na zemi nemaje, má pro
škody u. Nál. 212. — oč. Osoba přespolní
domácímu, chtě ho viniti, o škody uruč.
Kol. 13. — jak. Kdož pak kterým měst-
ským neb sedlským člověkem chce jist býti,
má jej pod základem u. Tov. 112. U. něco
pod slušný základ. Vl. zř. 437. A oni jsú
u-li pod 52 hřivnami, že to naň chtie do-
vésti; Že jsú sě oni toho dluhu jistci udě-
lati a jemu ten dluh v hotové penieze u.
moseli; A oni pojiali jsú jej a vedli do jeho
domu a u-li nás v pokoj. NB. Tč. 91., 265.,
274. Kdožby koho zabil a měl toho jakou
výmluvu, volaje se na právo, má u. pod
slušný základ (mit einem Pfande sicher-
stellen), aby ku právu dostál. VI. zř. 437.
k čemu (oč). U-ni jsou k dostání práva
za Duchka z Hostivice od kněze Jana: Jan
Bakalář soukeník z Nového města, Jiřík
Sklenář o 10 kop. Jdn. 76. Ku kterémus
purkrechtu u-čil mlynáři o tu hřivnu? NB.
Tč. 152. U. k dosti učinění smlouvě, die
Einhaltung des Vertrages verbürgen. J. tr. —
že. Aby poručník u-čil, že pán jeho, což
on vede, přijme. CJB. 381. — se za koho.
Ktož nechce práce zbýti, uruč se za druhého.
Prov. Smil., Mus., Č. M. 346.

Urufiati se v hospodě, randalieren. Na
Ostrav. Tč.

Urúhati se proti komu, freveln. Vz
Rouhati se, Urouhati. Mor. Tč.

Urouchati se bičem, sich satt knallen.
Ostrav. Tč.

Urukování, n. = uručení. Beze všeho
u. Vš. Jir. 54.

Urukovati = uručiti.

Uruměniti, il, ěn, ění, vz Ruměniti. L.

Urumovati, abraumen, Schutt wegführen.
Ros.

Uřunditi se s kým o čem = rozmlou-
vati, besprechen. Na Ostrav. Tč.

Uruntovati, zerschlagen. — co kde:
vůz na špatné cestě. Ostrav. — se na
koho, satt lärmen. koho, lärmend wek-
ken. Ostrav. Tč.

Úrupnosť, i, f., die Steilheit, Schroffheit.
Ú. skály. Vz Úrupný. — Ú. = zarytosť, ur-
putnosť, vzdora, die Hartnäckigkeit, Hals-
starrigkeit, der Trotz. Potru pýchu u-sti
vaší, superbiam duritiei vestrae. BO. Jimiž
(divy) u. a bohovzdornosť Faraonova se roz-
jitřila; Bylo potřeba na to ukázati proti
ú-sti a urputnosti židů; Že náčelníci židů
zaryté a speklené ú-sti a zatvrzelosti ne-
ostanou. Sš. I. 102., J. 97. (Hý. ). Lidé, jenž
pro ú. mysli své musili hrozbami k vypl-
ňování předpisů Božích doháněni býti. Sš.
II. 51. Ú. těla jest možnosť ctnosti, rigor
carnis est valetudo virtutis. Trakt. 15. stol.

Úrupný = příkrý, steil. Ú. hora. Rk.
David utiekáše na úrupné a vysoké skále.
Trakt. 15. stol. Hory ú-pné a vysoké. Ib.
Sinaj jest ú. hora v Arabii. Sš. II. 51. —
Ú., hartnäckig, halsstarrig, trotzig. V ú ém
životě, in rigida vita. Zrc. moudr. Lidé
v městě tom jsú ú-ni. BO. Oni (židé) tvrdo-
čelní a ú-pni zůstali; Pán kárá povahu je-
jich ú-pnou. Sš. Sk. 87., L. 62. (Hý. ). Byl
Achalaus neméně ukruten a ú-pen než otec
jeho. Sš. I. 37.