Předchozí (420)  Strana:421  Další (422) |
|
|||
421
|
|||
|
|||
u-dlí. Sš. Sk. 21. Cf. Starý. Zeměnín usedlý
na zemi. Půh. II. 395. — k čemu. Služeb- níci... a jiní ku právu neusedli. Pr. měst. U. k zemi (der ein Gut in der Landtafel eingetragen hatte) a u. k právu, der von diesem Gute vor das Landrecht belangt werden konnte; Gegensatz: tkáč. Gl. 351. A páni i panoši jsu k zemi u-dlí. O. z D., Sob. 101. U. k zemi, J. tr., Arch. I. 56., II. 141., Sob; k právu. Pr. Kdyby původ ku právu u. nebyl. Er. — od čeho. Sedm vlá- dyk nenájemných, čistých od nárokov a usedlých ot dědin (majících dědiny). O. z D. — U. = opravdový, vážný, neplachý, statečný, gesetzt, vermögend, kräftig. Člověk usedlý a vážný. Jg. Mysl jeho usedlá i vážná spíše ku přísnosti nežli k žertům ho vedla. Pře- vracují netoliko dítky, alebrž i zralejší a usedlejší věk. Pal. III. 3. 268., V. 2. 145. — U. = co se usadilo, ssadilo, gesetzt. Usedlé víno, Us., krev. Šm. — U. = přichycený, Ipějící, angesetzt. — kde. Dým v komíně usedlý kopet jest. Kom. Mhla usedlá nad myslí jeho pohanskou. Sš. Sk. 197. Usednouti, vz Usedati.
Usednutí, n., vz Usedati.
Usednutý = usedlý. Na Slov. Bern. Lépe:
usedlý. Jg. Úsech, u, m. = uschnutí, das Trocknen,
Austrocknen. L. Úsek, u, m., der Abschnitt. Ú. kruhu,
kruhový; úseč kruhu, kruhová. Vz Úseč. Usekání, n., das Abhauen. U. rukou.
Ddk. IV. 237. Usekati, useknouti, ul, ut, utí; uséci (zastr.
useku), usekl, usečen, ení; usekovati, use- kávati = odsekati, odtíti, utíti, weg-, ab- hacken, abhauen; sesekati, nasekati, auf-, zerhacken. Jg. — abs. Jak by usekl. Šm. — co: libovolné částky čáry u., Nz., vrcholek stromu. D. — čeho: usekával údů, šp. m.: údy (celé). List. fil. VII. 333. — co komu čím: koňovi ocas, někomu ruce sekerou. Ros. Slovo slovem u., abtrumpfen. Mor. Tč. — co kam, nač: maso do jitrnic, na jitrnice, na klobásy. Ros. — se. Já sem se usekl, dyž sem kosu brósil, nejsi dívko hodna, abych se tě prosil. Sš. P. 307. — se čím: sekerou. Us. — čeho pro koho: k večeru trávy pro krávy (kravám) u. Tč. Useknutí, n., das einmahlige Abhauen.
Useknutý; -ut, a, o, abgehauen. Us.
Usekovati, vz Usekati.
Úsekový, Abschnitts-. U. úhel (úhel
úseku), der Kreisabschnittwinkel. Nz. Useň, sně, usna, y, f. = kůže vydělaná,
das Leder. Vz Šfk. 659. a násl., Usně. Usenník, a, m., der Lederausschneider,
ze strsl. usna, corium, čes. usna, das Leder. Podskalští nekrájeli, než v cele prodávali, ale usenníci krájeli a prodávali pasířům a pasíři ševcům kusy prodávali. Mus. 1840. 175., Záp. měst. 1453. Puotky mezi ševci novinníky a koželuhy u-ky. Ib. 1450. Úsep, spu. m., die Brustwehr. Rk.
Usepkati = usekati, jízdou unaviti, im
Trappe ermüden. Slov. Usésti, vz Usedati. A nynieť mienie u.
na zřiezenie všech duchovniech řáduov. Arch. III. 296. |
Usešívati co, genug zusammennähen. —
se čeho, sich satt flicken. Mor. Tč. Useškrabovati se čeho, genugsam ab-
kratzen. Mor. Tč. Usevírati, nach einander schliessen. Us.
Usevřený; -en, a, o, vollends eingeschlos-
sen, bedrängt. Dch. Usevříti, vz Sevříti. — co kam: v klec.
Hdk. C. 17. Usezený; -en, a, o, ersessen. U. kázání.
Ros. Vz Usedělý. Usháňati se, wegjagen. — koho odkud:
husí z lúky. — se kudy: po světě, sich herumtummeln. Mor. Tč. Ushledati, nach und nach zusammen-
suchen. — co. Ros. Ushodnouti se, dnul a dl, ut, utí, usho-
dovati se, einig werden. Dříve nežli došlo k bitvě, ushodli se oba odpůrcové. Ddk. V. 240. Ushotoviti, il, en, ení, ganz bereiten. —
co komu. — Ushotovovati se čeho. Us. Tč. Ushrabati co kde, zusammenraffen. Mor.
Ushromážditi, versammeln. — se kde.
Us. Tč. Ushýbati, neigen. — co čím: rukou.
Us. — se, sich bücken. Jg. — se po čem. Tč. Uschloruký = uschlou, suchou ruku ma-
jící, suchoruký. Postaviv u-ho v prostřed, obzíral je s hněvem. Sš. Mr. 15. (Hý. ). Uschlosť, i, f., die Trockenheit. Us.
Uschlý = suchý, trocken, verdorrt. V.
U. košile, krev, ruce (také = hubené). Us. U. co tříska. Kom. U. kůže. Šp. Uschnouti, chnul a chl a usechl (ussBchnu),
usech, ši, še, utí; usýchati, usychati = su- chým se státi, ab-, auftrocknen, trocken werden; zhubeněti, mager, dürr werden. V již. Čech. sechnout, partc. pft. act. sech (uschnul), schla, pass. sechnutej. Kts. V ob. mluvě: usch (uschla, uschlo), i uschnul, uschnut. Jir. Cf. strany usechl Ht. Sr. ml. 282., Bž. 190. — abs. Seno, kvítí, prádlo uschlo. Us. Dokel (dokud) Janko, dokel usně, dotel tráva uschně. Sš. P. 267. Dítě (n. dobytče) uschne, bije-li se metlou (=chvo- stištěm). Mor. Šd. uschne všecko, co se ze- lená. Reš. Kořen usechl jest. BO. Nepřátelé obecného dobrého se sílí a rozmnožují, tak že u. bych mohl, když na ty věci myslím pečuje o vlasť. Žer. 318. — komu. Kšohaj ptačku jeřabaty z tej bilej leluje, bo kaj (kde) mi ty sedneš, to mi všeckno uschne. Sš. P. 485. Uschne mu huba (říkávají, když kdo v cizím domě rád by něco dostal ku př. nějaké jídlo a nedávají mu toho). Na Vsacku. Vck. — kde: prádlo na povětří, na slunci uschlo. Us. Na těle u. Lk. — čím. Jazyk žízní uschl. BO. Úroda horkem uschla. Har. Strachem u. Kom. Vz Vyprahnouti. — po čem. Mnoho štěpuov po nich (housenkách) uschlo. Let. 176. — kdy. Před jiným býlím uschne. BO. Fík přes noc usechl. BR. II. 172. — od čeho: od postu (zhubeněti). Štelc. — proč: z želu, ze žádosti, z tesk- noty. L. — v čem. Vybujnělý kmen rodu Lucemburského usechl hned ve svých sy- nech. Pal. Dj. IV. 1. 4. Uschl v těle (zhu- beněl) Lk. |
||
|
|||
Předchozí (420)  Strana:421  Další (422) |