sb157-05 0..8296

421

u-dlí. Sš. Sk. 21. Cf. Starý. Zeměnín usedlý
na zemi. Půh. II. 395. — k čemu. Služeb-
níci... a jiní ku právu neusedli. Pr. měst.
U. k zemi (der ein Gut in der Landtafel
eingetragen hatte) a u. k právu, der von
diesem Gute vor das Landrecht belangt
werden konnte; Gegensatz: tkáč. Gl. 351.
A páni i panoši jsu k zemi u-dlí. O. z D.,
Sob. 101. U. k zemi, J. tr., Arch. I. 56., II.
141., Sob; k právu. Pr. Kdyby původ ku
právu u. nebyl. Er. — od čeho. Sedm vlá-
dyk nenájemných, čistých od nárokov a
usedlých ot dědin (majících dědiny). O. z D.
— U. = opravdový, vážný, neplachý, statečný,
gesetzt, vermögend, kräftig. Člověk usedlý
a vážný. Jg. Mysl jeho usedlá i vážná spíše
ku přísnosti nežli k žertům ho vedla. Pře-
vracují netoliko dítky, alebrž i zralejší a
usedlejší věk. Pal. III. 3. 268., V. 2. 145. —
U. = co se usadilo, ssadilo, gesetzt. Usedlé
víno, Us., krev. Šm. — U. = přichycený,
Ipějící, angesetzt. — kde. Dým v komíně
usedlý kopet jest. Kom. Mhla usedlá nad
myslí jeho pohanskou. Sš. Sk. 197.

Usednouti, vz Usedati.

Usednutí, n., vz Usedati.

Usednutý = usedlý. Na Slov. Bern. Lépe:
usedlý. Jg.

Úsech, u, m. = uschnutí, das Trocknen,
Austrocknen. L.

Úsek, u, m., der Abschnitt. Ú. kruhu,
kruhový; úseč kruhu, kruhová. Vz Úseč.

Usekání, n., das Abhauen. U. rukou.
Ddk. IV. 237.

Usekati, useknouti, ul, ut, utí; uséci (zastr.
useku), usekl, usečen, ení; usekovati, use-
kávati = odsekati, odtíti, utíti, weg-, ab-
hacken, abhauen; sesekati, nasekati, auf-,
zerhacken. Jg. — abs. Jak by usekl. Šm. —
co: libovolné částky čáry u., Nz., vrcholek
stromu. D. — čeho: usekával údů, šp. m.:
údy (celé). List. fil. VII. 333. — co komu
čím: koňovi ocas, někomu ruce sekerou.
Ros. Slovo slovem u., abtrumpfen. Mor.
Tč. — co kam, nač: maso do jitrnic, na
jitrnice, na klobásy. Ros. — se. Já sem
se usekl, dyž sem kosu brósil, nejsi dívko
hodna, abych se tě prosil. Sš. P. 307. —
se čím: sekerou. Us. — čeho pro koho:
k večeru trávy pro krávy (kravám) u. Tč.

Useknutí, n., das einmahlige Abhauen.

Useknutý; -ut, a, o, abgehauen. Us.

Usekovati, vz Usekati.

Úsekový, Abschnitts-. U. úhel (úhel
úseku), der Kreisabschnittwinkel. Nz.

Useň, sně, usna, y, f. = kůže vydělaná,
das Leder. Vz Šfk. 659. a násl., Usně.

Usenník, a, m., der Lederausschneider,
ze strsl. usna, corium, čes. usna, das Leder.
Podskalští nekrájeli, než v cele prodávali,
ale usenníci krájeli a prodávali pasířům a
pasíři ševcům kusy prodávali. Mus. 1840.
175., Záp. měst. 1453. Puotky mezi ševci
novinníky a koželuhy u-ky. Ib. 1450.

Úsep, spu. m., die Brustwehr. Rk.

Usepkati = usekati, jízdou unaviti, im
Trappe ermüden. Slov.

Usésti, vz Usedati. A nynieť mienie u.
na zřiezenie všech duchovniech řáduov.
Arch. III. 296.

Usešívati co, genug zusammennähen. —
se čeho, sich satt flicken. Mor. Tč.

Useškrabovati se čeho, genugsam ab-
kratzen. Mor. Tč.

Usevírati, nach einander schliessen. Us.

Usevřený; -en, a, o, vollends eingeschlos-
sen, bedrängt. Dch.

Usevříti, vz Sevříti. — co kam: v klec.
Hdk. C. 17.

Usezený; -en, a, o, ersessen. U. kázání.
Ros. Vz Usedělý.

Usháňati se, wegjagen. — koho odkud:
husí z lúky. — se kudy: po světě, sich
herumtummeln. Mor. Tč.

Ushledati, nach und nach zusammen-
suchen. — co. Ros.

Ushodnouti se, dnul a dl, ut, utí, usho-
dovati se, einig werden. Dříve nežli došlo
k bitvě, ushodli se oba odpůrcové. Ddk.
V. 240.

Ushotoviti, il, en, ení, ganz bereiten. —
co komu. — Ushotovovati se čeho. Us. Tč.

Ushrabati co kde, zusammenraffen. Mor.

Ushromážditi, versammeln. — se kde.
Us. Tč.

Ushýbati, neigen. — co čím: rukou.
Us. — se, sich bücken. Jg. — se po čem.
Tč.

Uschloruký = uschlou, suchou ruku ma-
jící, suchoruký. Postaviv u-ho v prostřed,
obzíral je s hněvem. Sš. Mr. 15. (Hý. ).

Uschlosť, i, f., die Trockenheit. Us.

Uschlý = suchý, trocken, verdorrt. V.
U. košile, krev, ruce (také = hubené). Us.
U. co tříska. Kom. U. kůže. Šp.

Uschnouti, chnul a chl a usechl (ussBchnu),
usech, ši, še, utí; usýchati, usychati = su-
chým se státi, ab-, auftrocknen, trocken
werden; zhubeněti, mager, dürr werden.
V již. Čech. sechnout, partc. pft. act. sech
(uschnul), schla, pass. sechnutej. Kts. V ob.
mluvě: usch (uschla, uschlo), i uschnul,
uschnut. Jir. Cf. strany usechl Ht. Sr. ml.
282., Bž. 190. — abs. Seno, kvítí, prádlo
uschlo. Us. Dokel (dokud) Janko, dokel
usně, dotel tráva uschně. Sš. P. 267. Dítě
(n. dobytče) uschne, bije-li se metlou (=chvo-
stištěm). Mor. Šd. uschne všecko, co se ze-
lená. Reš. Kořen usechl jest. BO. Nepřátelé
obecného dobrého se sílí a rozmnožují, tak
že u. bych mohl, když na ty věci myslím
pečuje o vlasť. Žer. 318. — komu. Kšohaj
ptačku jeřabaty z tej bilej leluje, bo kaj
(kde) mi ty sedneš, to mi všeckno uschne.
Sš. P. 485. Uschne mu huba (říkávají, když
kdo v cizím domě rád by něco dostal ku př.
nějaké jídlo a nedávají mu toho). Na Vsacku.
Vck. — kde: prádlo na povětří, na slunci
uschlo. Us. Na těle u. Lk. — čím. Jazyk
žízní uschl. BO. Úroda horkem uschla. Har.
Strachem u. Kom. Vz Vyprahnouti. — po
čem. Mnoho štěpuov po nich (housenkách)
uschlo. Let. 176. — kdy. Před jiným býlím
uschne. BO. Fík přes noc usechl. BR. II.
172. — od čeho: od postu (zhubeněti).
Štelc. — proč: z želu, ze žádosti, z tesk-
noty. L. — v čem. Vybujnělý kmen rodu
Lucemburského usechl hned ve svých sy-
nech. Pal. Dj. IV. 1. 4. Uschl v těle (zhu-
beněl) Lk.