sb157-05 0..8296

423

Úsilka, y, f., die Anstrengung. Onemoc-
něl od ú-lky. Na Ostrav. Tč.

Úsilně = s úsilím, mühsam, aus allen
Kräften, angestrengt, fleissig. U. něco ko-
nati; ú. prositi, Kom., pracovati. Ros. Co
nejúsilněji na něco doléhati. Us. Dch. Čím
více šířil se kruh podrobených zemí, tím
úsilněji jevila se potřeba nenáviděných vý-
prav do daleké ciziny; Tím úsilněji je hle-
děli sobě podrobiti. Ddk. II. 144., 407. (Tč. ).
Naléhali na Vladislava tak ú., že...; Tak
úsilně celé čtyři dni disputovalo se o jedné
otázce; O skládání účtu po tolik let ú. vv-
máhaném. Pal. IV. 1. 111., IV. 1. 362., V.
2. 321. (Šd. ). Máš ú. pracovati. Hus I. 140.

Usilněti, ěl, ěn, ění, stark werden. D.

Usilniti, il, ěn, ění = upevniti, fest ma-
chen. Ros.

Úsilno = těžko, s úsilím spojeno, müh-
sam, beschwerlich. Úsilnoť kroniku psáti.
Dal. 2. Ú. se drúce k siemu chlumku. Rkk.
Přide cuzí ú. v dědinu. Rkk. 8. Upustíce
za rohy u. jest za ocas chvátati. C. M. 261.
Jemuž nic ú. nenie učiniti. Kat. 1291.

Úsilnosť, i, f. = snažnosť, die Mühe, An-
strengung. Aqu., Ros.

Úsilný = pracovitý, dělný, pilný, snažný,
arbeitsam, fleissig, emsig. Něco ú-nou prací
konati. V. Opříti se následkům, které by
snadně byly mohly vyplynouti z ú-né snahy
císařovy. Ddk. IV. 12. Jsa úsilnějším hor-
litelem otcovských svojich podání. Sš. II. 12.
— Ú. = těžký, nesnadný, schwer. I co ú-no
po právu tomu, jenž má moci množstvie.
Kat. 1341 Cf. ib. 1458. A v hnievie usilny
biechu mně. Z. wit. 54. 4. Žena ú-na (ob-
tížna) byla jinochovi. BO. Jakož rybáři
úsilnou práci vedouce často žab.... nala-
pají; I vy po mých ú-ných pracech při vás
vedených jakožto nenapravitelní zavrženi
budete. BR. II. 18. a., 71. a. Nepořídivše
ú-ným dobýváním ničeho. Pal. Dj. III. 3.
172.

Úsilov (Ousilov), a, m., Ausilau, ves u N.
Kdyně. Vz S. N.

Usilování, n. = vynakládání síly, die
Mühe, Bestrebung, Anstrengung, der Ernst.
V., Kom. Marné u. Ráj. U. vymstíti se nad
židy. Br.

Usilovati = sílu vynakládati, snažiti se,
úsilně pracovati, sich bemühen, sich anstren-
gen, trachten, angreifen, sich bestreben. —
abs. Bdíme, usilujeme, běháme. Rad. zv.
Usiloval jsem volaje. Ž. wit. 68. 4. Nevelmi
usiluj chtě bohat býti. BO. Poďte ke mně
všickni, kteříž usilujete a obtieženi jste.
Hus II. 51. — čim: myslí. Jel. Matným
hlučením o něco n. Dch. — čím v čem.
Slunce v vlhkostech teplem usiluje a pra-
cuje. Krab. — s inft. Usiluje ho na zem
poraziti, V., mu škoditi. D. Usiluje zeď
podvrátiti, Br., zbohatnouti. Kom. Člověk
někdy sobě chválu získat usiluje, když svú
ščedrosť před jinými vyhlašuje. Mor. Tč.
Každý člověk dobré mravy na iných miluje,
dobré činí, jak sa jich též dostať usiluje;
Usiluj sa živit z pracování tvého; Blázen
srdco v ústách nosí, nechce ho zakryti,
múdrý ústa usiluje do srdca zavríti. Na
Slov. Tč. Tělo zkažené vůli boží se protiví

a svou konati usiluje; Jen svou provoditi
usilovní. BR. II. 499., 734. a. My jsme vše-
možně u-li dohodnutí zjednati. Ddk. III.
204. (192. ). O království české jej připra-
viti usiloval. Dač. I. 38. Usiluje lid utlačiti.
Hus III. 312. — aby. Usiloval, aby zkazil
zdi. Ben. V. — oč (jak). U. o něčí bez-
hrdlí. Kom., V., Žer. Záp. II. 86. Že zřídka
který člověk tak usiluje o spásu duše, jak
ti usilovali o uzdravení těla. Sš. Sk. 59.
V dobrém úmyslu usilujte o věci dobré
vezdy. Sš. II. 49. Vší snažností, vší svou ne-
šlechetností o něco u. Troj., Pešín. Někteří
z vlastních jeho kanovníků usilovali toho
roku o sesazení biskupa. Ddk. III. 48. (II.
91., 182., 351., III. 195., VI. 121. — Tč. ).
U. oč. Chč. 306. Společně o dobré králov-
stvie usilujeme. Let. 128. Usilovati někoho
o dcerku. Dh. Volá k sobě všecky, kteří
usilují o své spasenie. Hus II. 51. — sobě.
Jede člověk z pola, z role, usiluje sobě,
jeho ženka z krčmy idě, poskakuje sobě.
Sš. P. 670. — proč (jak). Pro vyrovnání
potýkavosti této nejedněmi cestami usilo-
váno. Sš. Sk. 158. (Hý. ). Jenž tak pro ny
usiloval. Smil v. 253. — po čem: po cti.
D. — proti komu. Jel. — na koho =
tlačiti, doléhati: 2. na někoho úsilně praco-
vati, k jeho prospěchu, Ctib., Kat. 150., J. tr..
Č. Bětka přestala na ni u. Sá. Oni tím
hřmotněji u-li na Pilata. Sš. L. 207. — na
koho oč: o narovnání. J. tr. — se. Veru
sa budem u. Dbš. Sl. pov. I. 39. — se
k čemu. Usiluj sa ku dobrému podla vtipu
tvého. Na Slov. Tč. — se nač: na ducho-
venstvo (připravovati se). Jg.

Usilovně = úsilně. Bern.

Usilovnosť, i. f. = úsilnosť. Marná byla
člověka u. Krok. Veliká u. Sš. Sk. 240.

Usilovný = úsilný. Pracuj každý s chuti
usilovnou na národu roli dědičné. Koll. U.
šuhaj. Sl. ps. 177.

Usínati, správně: usýpati, vz Usnouti. —
U., blau, bleich werden. — od čeho. Na
Ostrav. Té.

Usípati, usýpati, vz Usnouti. Výb. I. 1115.

Usipetové. n. Usipiové byli kmen ger-
manský v záp. Germanii. Vz S. N.

Usipovati čím v čem: hlasem v řeči,
etwas heisser werden. Ostrav. Tč.

Usiptěti se, ěl, ění mluvením ochraptěti,
sich heisser reden.

Usirčiti, il, en, ení, schwefeln. L. — co.

Usivěti, ěl, ění, grau werden. — komu
kdy: brada mu za nemoci u-la. Ostrav.
Tč.

Usiviti, il, en, ení, grau machen. — co
komu. Mráz mu celou bradu usivil. Na
Ostrav. Tč.

Usjednati, abmachen. — co: příměří. —
se s kým oč. Us.

Usjednocení, n., die Einigung.

Usjednostajniti sa, il, ěn, ění, sich ver-
einbaren. — na čem. Radili sa, ale veru
na ničom se u. nemohli. Dbš. Sl. pov. 188.

Usjednotiti, il, cen, ení, usjednocovati,
einigen. — koho: nepřátele. — se s kým
oč, v čem. Us., Tč., Němc.

Usjímati, herabnehmen. —co, se s čím.
Mor. Tč.