Předchozí (422)  Strana:423  Další (424) |
|
|||
423
|
|||
|
|||
Úsilka, y, f., die Anstrengung. Onemoc-
něl od ú-lky. Na Ostrav. Tč. Úsilně = s úsilím, mühsam, aus allen
Kräften, angestrengt, fleissig. U. něco ko- nati; ú. prositi, Kom., pracovati. Ros. Co nejúsilněji na něco doléhati. Us. Dch. Čím více šířil se kruh podrobených zemí, tím úsilněji jevila se potřeba nenáviděných vý- prav do daleké ciziny; Tím úsilněji je hle- děli sobě podrobiti. Ddk. II. 144., 407. (Tč. ). Naléhali na Vladislava tak ú., že...; Tak úsilně celé čtyři dni disputovalo se o jedné otázce; O skládání účtu po tolik let ú. vv- máhaném. Pal. IV. 1. 111., IV. 1. 362., V. 2. 321. (Šd. ). Máš ú. pracovati. Hus I. 140. Usilněti, ěl, ěn, ění, stark werden. D.
Usilniti, il, ěn, ění = upevniti, fest ma-
chen. Ros. Úsilno = těžko, s úsilím spojeno, müh-
sam, beschwerlich. Úsilnoť kroniku psáti. Dal. 2. Ú. se drúce k siemu chlumku. Rkk. Přide cuzí ú. v dědinu. Rkk. 8. Upustíce za rohy u. jest za ocas chvátati. C. M. 261. Jemuž nic ú. nenie učiniti. Kat. 1291. Úsilnosť, i, f. = snažnosť, die Mühe, An-
strengung. Aqu., Ros. Úsilný = pracovitý, dělný, pilný, snažný,
arbeitsam, fleissig, emsig. Něco ú-nou prací konati. V. Opříti se následkům, které by snadně byly mohly vyplynouti z ú-né snahy císařovy. Ddk. IV. 12. Jsa úsilnějším hor- litelem otcovských svojich podání. Sš. II. 12. — Ú. = těžký, nesnadný, schwer. I co ú-no po právu tomu, jenž má moci množstvie. Kat. 1341 Cf. ib. 1458. A v hnievie usilny biechu mně. Z. wit. 54. 4. Žena ú-na (ob- tížna) byla jinochovi. BO. Jakož rybáři úsilnou práci vedouce často žab.... nala- pají; I vy po mých ú-ných pracech při vás vedených jakožto nenapravitelní zavrženi budete. BR. II. 18. a., 71. a. Nepořídivše ú-ným dobýváním ničeho. Pal. Dj. III. 3. 172. Úsilov (Ousilov), a, m., Ausilau, ves u N.
Kdyně. Vz S. N. Usilování, n. = vynakládání síly, die
Mühe, Bestrebung, Anstrengung, der Ernst. V., Kom. Marné u. Ráj. U. vymstíti se nad židy. Br. Usilovati = sílu vynakládati, snažiti se,
úsilně pracovati, sich bemühen, sich anstren- gen, trachten, angreifen, sich bestreben. — abs. Bdíme, usilujeme, běháme. Rad. zv. Usiloval jsem volaje. Ž. wit. 68. 4. Nevelmi usiluj chtě bohat býti. BO. Poďte ke mně všickni, kteříž usilujete a obtieženi jste. Hus II. 51. — čim: myslí. Jel. Matným hlučením o něco n. Dch. — čím v čem. Slunce v vlhkostech teplem usiluje a pra- cuje. Krab. — s inft. Usiluje ho na zem poraziti, V., mu škoditi. D. Usiluje zeď podvrátiti, Br., zbohatnouti. Kom. Člověk někdy sobě chválu získat usiluje, když svú ščedrosť před jinými vyhlašuje. Mor. Tč. Každý člověk dobré mravy na iných miluje, dobré činí, jak sa jich též dostať usiluje; Usiluj sa živit z pracování tvého; Blázen srdco v ústách nosí, nechce ho zakryti, múdrý ústa usiluje do srdca zavríti. Na Slov. Tč. Tělo zkažené vůli boží se protiví |
a svou konati usiluje; Jen svou provoditi
usilovní. BR. II. 499., 734. a. My jsme vše- možně u-li dohodnutí zjednati. Ddk. III. 204. (192. ). O království české jej připra- viti usiloval. Dač. I. 38. Usiluje lid utlačiti. Hus III. 312. — aby. Usiloval, aby zkazil zdi. Ben. V. — oč (jak). U. o něčí bez- hrdlí. Kom., V., Žer. Záp. II. 86. Že zřídka který člověk tak usiluje o spásu duše, jak ti usilovali o uzdravení těla. Sš. Sk. 59. V dobrém úmyslu usilujte o věci dobré vezdy. Sš. II. 49. Vší snažností, vší svou ne- šlechetností o něco u. Troj., Pešín. Někteří z vlastních jeho kanovníků usilovali toho roku o sesazení biskupa. Ddk. III. 48. (II. 91., 182., 351., III. 195., VI. 121. — Tč. ). U. oč. Chč. 306. Společně o dobré králov- stvie usilujeme. Let. 128. Usilovati někoho o dcerku. Dh. Volá k sobě všecky, kteří usilují o své spasenie. Hus II. 51. — sobě. Jede člověk z pola, z role, usiluje sobě, jeho ženka z krčmy idě, poskakuje sobě. Sš. P. 670. — proč (jak). Pro vyrovnání potýkavosti této nejedněmi cestami usilo- váno. Sš. Sk. 158. (Hý. ). Jenž tak pro ny usiloval. Smil v. 253. — po čem: po cti. D. — proti komu. Jel. — na koho = tlačiti, doléhati: 2. na někoho úsilně praco- vati, k jeho prospěchu, Ctib., Kat. 150., J. tr.. Č. Bětka přestala na ni u. Sá. Oni tím hřmotněji u-li na Pilata. Sš. L. 207. — na koho oč: o narovnání. J. tr. — se. Veru sa budem u. Dbš. Sl. pov. I. 39. — se k čemu. Usiluj sa ku dobrému podla vtipu tvého. Na Slov. Tč. — se nač: na ducho- venstvo (připravovati se). Jg. Usilovně = úsilně. Bern.
Usilovnosť, i. f. = úsilnosť. Marná byla
člověka u. Krok. Veliká u. Sš. Sk. 240. Usilovný = úsilný. Pracuj každý s chuti
usilovnou na národu roli dědičné. Koll. U. šuhaj. Sl. ps. 177. Usínati, správně: usýpati, vz Usnouti. —
U., blau, bleich werden. — od čeho. Na Ostrav. Té. Usípati, usýpati, vz Usnouti. Výb. I. 1115.
Usipetové. n. Usipiové byli kmen ger-
manský v záp. Germanii. Vz S. N. Usipovati čím v čem: hlasem v řeči,
etwas heisser werden. Ostrav. Tč. Usiptěti se, ěl, ění mluvením ochraptěti,
sich heisser reden. Usirčiti, il, en, ení, schwefeln. L. — co.
Usivěti, ěl, ění, grau werden. — komu
kdy: brada mu za nemoci u-la. Ostrav. Tč. Usiviti, il, en, ení, grau machen. — co
komu. Mráz mu celou bradu usivil. Na Ostrav. Tč. Usjednati, abmachen. — co: příměří. —
se s kým oč. Us. Usjednocení, n., die Einigung.
Usjednostajniti sa, il, ěn, ění, sich ver-
einbaren. — na čem. Radili sa, ale veru na ničom se u. nemohli. Dbš. Sl. pov. 188. Usjednotiti, il, cen, ení, usjednocovati,
einigen. — koho: nepřátele. — se s kým oč, v čem. Us., Tč., Němc. Usjímati, herabnehmen. —co, se s čím.
Mor. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (422)  Strana:423  Další (424) |