Předchozí (426)  Strana:427  Další (428) |
|
|||
427
|
|||
|
|||
chrámě modlícieho. Hus I. 304. Uslyšel za
sebou chřest. Har. — o čem. O chlastu tam nic neuslyšíte. Kram. — o čem kde. Uslyšeli o tom buď doma buď na cestě. Sš. Sk. 170. — koho v čem (vyslyšeti). Uslyš nás v ponížené prosbě naší. Br. A pán Bůh ho v tom uslyšel. Sš. P. 28. Ve všem jsi uslyšána. Dr. v. 102. Uslyš mě v malej prosbě. GR. — koho na čem. Na tom je uslyším (vyslyším). Výb. I. Knieže na tom ji uslyšel. Pass. 538. Na tom ho Bůh ihned uslyšel. Pass. mus. 361. — že. Uslyšel, že jsem nemocen. Us. Uslyše... že. Rkk. — kam. Jak po třetí zavolala, matka na dvůr uslyšela. Sš. P. 192. — proč. Modléce se neroďte mnoho mluviti mnějíce, by mnoho- mluvením byli uslyšáni. Hus I. 306. Přisáhl Herodes král, aby u-šal dievku, své ženimy dceru, pro tanec. Ib. I. 105. — koho za koho. Kriste uslyš za nás volené své ctné panny. 1642. (List. fil. 1877. 211. ). — jak. Jestli po větříčku svou matičku u-ším. Er. P. 323. — o čem. U-la o Ježíšovi. BR. III. 151. — co od koho. Uslyšel jsem od něho, že... Jg. A uslyšev to od něho šel sem do jizdby po meč. NB. Tě. 251. Za Kristem proto šli, aby od něho o věcech života věčného uslyšeli. Sš. J. 33. To usly- šav ciesař ot nie křiče velmi neochotně. Kat. 2946. Uslyšitel, e, m., der Erhörer. Biancof. 2.
Uslyšitelný, hörend. Aqu.; hörbar. Jg.
Uslzený; -en, a, o, thränenfeucht. U. oko.
Us. Dch., Němc. Uslzeti, el, en, ení = slzami politi, mit
Thränen benetzen. — co: roucho. Kamar. — se = uplakati se. Us. Usmadnouti, dnul a dl, utí, verschmach-
ten. — od čeho, čím: od žízně, žízní. Mor. Tč. Usmahlosť, i, f., die Verdorrenheit. Aqu.
Usmahlý, gedörrt, verwelkt. Ros., Aqu.
— od čeho: od slunce. Us. Tč. Usmahnouti, hnul a hl, utí = uprah-
nouti, verdorren, verwelken, verschmachten. — od čeho. Ros. Usmání, n., das Lächeln.
Usmáný, der sich müde gelacht hat. Berg.
exc. Usmáti se, usměji se, ál (na Mor. íl),
ání; usmívati, usmávati se = do syta se na- smáti, sich satt o. müde lachen; trochu se zasmáti, an-, zulächeln; posmívati se, ver- lachen, verspotten, spötteln, belachen, hohn- lächeln. Jg. — abs. Usmálo se děvče. Us. On se jen vždycky usmívá. Us. — se nač. D., Ros. Panna se na ni u-la. Er. Sl. čít. 30. Jaromír na toho se u-val, koho zle či- niti viděl. Ddk. II. 230. Usmívá se na tebe štěstí. Us. Usmíval se naň jako vlk na šťávu. Vz Smích. Č. — se k čemu. Tč., Rk. — koho n. se komu = posmívati se mu. Ob. pan., Šm. Podlízač ti uškodí, když sa ti usmívá. Slov. Tč. Počalo štěstí se mu usmí- vati, lépe: sedati. Km. — se kdy: při hře se u-la. Us. Dieťa usmievajúce sa zo spania. Dbš. 6. Ona se v řeči ráda usmívá. Us. Šd. — se jak. Ledva se tiše usměje. BO. Usmál se divným úsměvem. Hvl. Po očku se usmívá. Er. |
P. 310. Potutelně se u. Us. Šd. Vz Usmíti,
Usmíchati, Usměchnouti. Usmažení, n., die Röstung, das Backen.
Usmažený; -en, a, o, geröstet, gebacken.
U. ryby, kuřata. Usmažiti, il, en, ení; usmažovati = upra-
žiti, rösten, backen. — co: kuřata, ryby. Us. — co komu jak. Usmaž mu ho z černé jíšky, vylož mu ho na dvě misky. Sš. P. 169. Úsměch, u, úsměšek, šku, m. = usmí-
vání se, das Lächeln. L., Č. Ú. tlumiti. Kos. Ol. I. 184. — Ú., úsměšky, pl. = posměch, úštěpek, úšklebek, der Spott, das Hohnlachen, Gehöne, Gespötte, die Spötterei. Ú-ky z ně- koho si strojiti, míti. D. S ú-kem něčí radu přijíti. Sych. S úsměškem doložil. Sá. Vz Ironie. Usměchnouti se, ul, utí, usmíchati se,
usměchovati se = usmáti se, lächeln. Dbš. Sl. pov. I. 506., Kartig. Usmejkati se kde. Na té hladké cestě
se člověk všecek usmejká (smekáním se unaví). Us. Usmeknouti, kl a knul, ut, utí = vzíti,
odciziti, entwenden, stehlen, wegraffen; ustra- niti se, ujíti, entschlüpfen. — co komu (od- ciziti). Kom. — co odkud: s pole. Br. — čeho. Usmekl těch peněz (ujal). BR. II. 705. b. — (se) komu = ujíti. Někam se usmekl. Ros. Usmekl se nám den rychle. Ros. — co kam: klobouk na stranu, weiter schieben. Us. Tč. Usměliti se = osměliti se. — se k čemu.
Na Ostrav. Tč. Usměrniti, il, ěn, ění, vz Usměrňování.
U. jmenovatele zlomku. Šim. 135. Usměrňování, n. U. jmenovatele. Zlomek
mnohý mající jmenovatele nesměrného neb spřežitého může beze změny hodnoty své tak upraven býti, že jmenovatel směrným se stává. Výkon ten nazýváme u-ním jme- novatele. Šim. 134. Usměšenie, n., zastr. = usmání-se, das
Lächeln. — U. = co k smíchu pudí, pří- jemné jest, angenehmer Gegenstand. St. skl. II. 79. Usměšiti, il, ení, usměšovati = rozesmáti,
zum Lachen bringen. — koho čím. U-šil nás, těmi divnými skoky. Ms. (Č. exc). Úsměšně, höhnisch. Němc., Kos. Ol. 1.
154. U. hleděti. Us. Tč. Úsměšnosť, i, f., das Gespötte, der Hohn,
die Ironie. Šm. Úsměšný = posměvačný, höhnisch, iro-
nisch. Nz. Ú. mluvení, Nz., pohled, tvář. D. Usmětati, zusammenkehren. — co kde:
všecky smeti po jizbě u. Ostrav. Tč. Úsměv, u, m. = úsměch, das Lächeln. Ú.
na tváři panny se skvěl. Č. Pohlížel na to s ú-vem, lépe: usmívaje se. Mtc. VIII. 167. Na sladký ú. našpuloval ústa. Kos. Ol. I. 96. Usměvač, usmívač, e, usměváček,
usmíváček, čka, m. = kdo se rád usmívá, der Lacher, Spötter. Ros., Puch. Usměvačka, usmívačka, y, f, die La-
cherin, Spötterin. Jg. Usměvačně, usmívačně, spöttisch. Jg.
Usměvačnosť, usmívačnosť, i, f., die
Neigung zum Lachen o. zum Spott. Kos. 238*
|
||
|
|||
Předchozí (426)  Strana:427  Další (428) |