sb157-05 0..8296

427

chrámě modlícieho. Hus I. 304. Uslyšel za
sebou chřest. Har. — o čem. O chlastu
tam nic neuslyšíte. Kram. — o čem kde.
Uslyšeli o tom buď doma buď na cestě.
Sš. Sk. 170. — koho v čem (vyslyšeti).
Uslyš nás v ponížené prosbě naší. Br. A pán
Bůh ho v tom uslyšel. Sš. P. 28. Ve všem
jsi uslyšána. Dr. v. 102. Uslyš mě v malej
prosbě. GR. — koho na čem. Na tom je
uslyším (vyslyším). Výb. I. Knieže na tom
ji uslyšel. Pass. 538. Na tom ho Bůh ihned
uslyšel. Pass. mus. 361. — že. Uslyšel, že
jsem nemocen. Us. Uslyše... že. Rkk. —
kam. Jak po třetí zavolala, matka na dvůr
uslyšela. Sš. P. 192. — proč. Modléce se
neroďte mnoho mluviti mnějíce, by mnoho-
mluvením byli uslyšáni. Hus I. 306. Přisáhl
Herodes král, aby u-šal dievku, své ženimy
dceru, pro tanec. Ib. I. 105. — koho za
koho. Kriste uslyš za nás volené své ctné
panny. 1642. (List. fil. 1877. 211. ). — jak.
Jestli po větříčku svou matičku u-ším. Er.
P. 323. — o čem. U-la o Ježíšovi. BR.
III. 151. — co od koho. Uslyšel jsem od
něho, že... Jg. A uslyšev to od něho šel
sem do jizdby po meč. NB. Tě. 251. Za
Kristem proto šli, aby od něho o věcech
života věčného uslyšeli. Sš. J. 33. To usly-
šav ciesař ot nie křiče velmi neochotně.
Kat. 2946.

Uslyšitel, e, m., der Erhörer. Biancof. 2.

Uslyšitelný, hörend. Aqu.; hörbar. Jg.

Uslzený; -en, a, o, thränenfeucht. U. oko.
Us. Dch., Němc.

Uslzeti, el, en, ení = slzami politi, mit
Thränen benetzen. — co: roucho. Kamar. —
se = uplakati se. Us.

Usmadnouti, dnul a dl, utí, verschmach-
ten. — od čeho, čím: od žízně, žízní. Mor.
Tč.

Usmahlosť, i, f., die Verdorrenheit. Aqu.

Usmahlý, gedörrt, verwelkt. Ros., Aqu.
— od čeho: od slunce. Us. Tč.

Usmahnouti, hnul a hl, utí = uprah-
nouti, verdorren, verwelken, verschmachten.
— od čeho. Ros.

Usmání, n., das Lächeln.

Usmáný, der sich müde gelacht hat. Berg.
exc.

Usmáti se, usměji se, ál (na Mor. íl),
ání; usmívati, usmávati se = do syta se na-
smáti, sich satt o. müde lachen; trochu se
zasmáti, an-, zulächeln; posmívati se, ver-
lachen, verspotten, spötteln, belachen, hohn-
lächeln. Jg. — abs. Usmálo se děvče. Us.
On se jen vždycky usmívá. Us. — se nač.
D., Ros. Panna se na ni u-la. Er. Sl. čít.
30. Jaromír na toho se u-val, koho zle či-
niti viděl. Ddk. II. 230. Usmívá se na tebe
štěstí. Us. Usmíval se naň jako vlk na šťávu.
Vz Smích. Č. — se k čemu. Tč., Rk. —
koho n. se komu = posmívati se mu. Ob.
pan., Šm. Podlízač ti uškodí, když sa ti
usmívá. Slov. Tč. Počalo štěstí se mu usmí-
vati, lépe: sedati. Km. — se kdy: při hře
se u-la. Us. Dieťa usmievajúce sa zo spania.
Dbš. 6. Ona se v řeči ráda usmívá. Us. Šd. —
se jak. Ledva se tiše usměje. BO. Usmál se
divným úsměvem. Hvl. Po očku se usmívá. Er.

P. 310. Potutelně se u. Us. Šd. Vz Usmíti,
Usmíchati, Usměchnouti.

Usmažení, n., die Röstung, das Backen.

Usmažený; -en, a, o, geröstet, gebacken.
U. ryby, kuřata.

Usmažiti, il, en, ení; usmažovati = upra-
žiti, rösten, backen. — co: kuřata, ryby.
Us. — co komu jak. Usmaž mu ho z černé
jíšky, vylož mu ho na dvě misky. Sš. P.
169.

Úsměch, u, úsměšek, šku, m. = usmí-
vání se, das Lächeln. L., Č. Ú. tlumiti. Kos.
Ol. I. 184. — Ú., úsměšky, pl. = posměch,
úštěpek, úšklebek, der Spott, das Hohnlachen,
Gehöne, Gespötte, die Spötterei. Ú-ky z ně-
koho si strojiti, míti. D. S ú-kem něčí radu
přijíti. Sych. S úsměškem doložil. Sá. Vz
Ironie.

Usměchnouti se, ul, utí, usmíchati se,
usměchovati se = usmáti se, lächeln. Dbš.
Sl. pov. I. 506., Kartig.

Usmejkati se kde. Na té hladké cestě
se člověk všecek usmejká (smekáním se
unaví). Us.

Usmeknouti, kl a knul, ut, utí = vzíti,
odciziti, entwenden, stehlen, wegraffen; ustra-
niti se, ujíti, entschlüpfen. — co komu (od-
ciziti). Kom. — co odkud: s pole. Br. —
čeho. Usmekl těch peněz (ujal). BR. II.
705. b. — (se) komu = ujíti. Někam se
usmekl. Ros. Usmekl se nám den rychle.
Ros. — co kam: klobouk na stranu, weiter
schieben. Us. Tč.

Usměliti se = osměliti se. — se k čemu.
Na Ostrav. Tč.

Usměrniti, il, ěn, ění, vz Usměrňování.
U. jmenovatele zlomku. Šim. 135.

Usměrňování, n. U. jmenovatele. Zlomek
mnohý mající jmenovatele nesměrného neb
spřežitého může beze změny hodnoty své
tak upraven býti, že jmenovatel směrným
se stává. Výkon ten nazýváme u-ním jme-
novatele. Šim. 134.

Usměšenie, n., zastr. = usmání-se, das
Lächeln. — U. = co k smíchu pudí, pří-
jemné jest, angenehmer Gegenstand. St. skl.
II. 79.

Usměšiti, il, ení, usměšovati = rozesmáti,
zum Lachen bringen. — koho čím. U-šil
nás, těmi divnými skoky. Ms. (Č. exc).

Úsměšně, höhnisch. Němc., Kos. Ol. 1.
154. U. hleděti. Us. Tč.

Úsměšnosť, i, f., das Gespötte, der Hohn,
die Ironie. Šm.

Úsměšný = posměvačný, höhnisch, iro-
nisch. Nz. Ú. mluvení, Nz., pohled, tvář. D.

Usmětati, zusammenkehren. — co kde:
všecky smeti po jizbě u. Ostrav. Tč.

Úsměv, u, m. = úsměch, das Lächeln. Ú.
na tváři panny se skvěl. Č. Pohlížel na to
s ú-vem, lépe: usmívaje se. Mtc. VIII. 167.
Na sladký ú. našpuloval ústa. Kos. Ol. I. 96.

Usměvač, usmívač, e, usměváček,
usmíváček, čka, m. = kdo se rád usmívá,
der Lacher, Spötter. Ros., Puch.

Usměvačka, usmívačka, y, f, die La-
cherin, Spötterin. Jg.

Usměvačně, usmívačně, spöttisch. Jg.

Usměvačnosť, usmívačnosť, i, f., die
Neigung zum Lachen o. zum Spott. Kos.

238*