sb157-05 0..8296

432

smrti u. V. Č. Matka často pravým snem
nemůže pro děti usnouti. St. Kn. š. 69.
Usnul na věky. Us. Šd. Uhlíř vstal a vidí, že
mu žena u-la na večnosť. Er. 81. čít. 1. Na
trůnu sedě usnu! na věky. Pal. III. 3. 264.
Když je mně usnul můj milý do smrti. Er.
P. 186. — komu jak. Usni mi milým, ti-
chým sníčkem. 81. ps. (Tč. ) — adv: tvrdě.
Us. Tvrdě u. také = umříti, V. Cože si má
milá tak tvrdo usnula? Dbš. 159.

2. Usnouti, usnuji, ul, (ne: usl, vz II.
184. ), ut, utí; usnovati = snuje učiniti, uvi-
ti, nasnovati, abwinden, an-, abzetteln. —
co: přizi. Bern. — co komu (z čeho). Kdož
nám tu pomoc o-vá? Sš. Sm. bs. 42. Číhali
nepřátelé Páně, aby z dobrodiní toho zá-
zračného Pánu smrť u-li Sš J. 162. (Hý. ).

— co proti komu: zradu. Kom. — co
s kým. Takovou chytrosť s poslem usilo-
vala. V. — co kde: na snovadlech. Ostrav.
Tč.

Usňovitý, lederartig. U. látka, Lederstoff.
Šp.

Usnožiti, usnažiti, reinigen. Na Ostrav.
Tč.

Usnúbiti = zasnoubiti. Kat. 203. Vz
Usnoubiti.

Usnuknouti se, kl, utí = stejným vnuk-
nutím se usnésti, übereinstimmen. — Usnu-
kli se mezi sebou. Us.

Usnulý = který usnul, der eingeschlafen
ist. On už byl usnulý (= už spal). Us. Vck.

— U. = zemřelý, todt, entschlafen, verstor-
ben. — jak: snem smrti u. V. Sedm Sva-
tých božím divem u-lých sv. církev pama-
tuje. Pass. mus. 364. — v čem: v Pánu. Us.

— U. mlčelivosť minulého času. Troj.
Usnutí, n., das Einschlafen, der Schlaf.

První u. V. Hluboké u. (hluboký sen). V.
Polední u. Jel.

Usnýš, e. m., dermochelis, druh želv.
Krok. I. c. 127.

Uso, zvyk, obyčej; a uso = podlé zvyku

(lhůta na směnkách určená) Kh.

Úsoba, y, f. = způsobení (stav) mysli, der
Gemüthszustand. V žalostnej úsobě nevěda
kam oči vznésti. Kat. 3141. — U., das Ich,
Ichthum. Dch., Čas. duch. 1878. 424. Ú. =
osobnosť, die Individualität. Nz. lk. A to
tiemto listem vyznávám i znáti budu, když
sě i svámi v uosobě shledám. Arch. I. 204.

Usohašiti, usobačiti, il, en, ení, verhei-
rathen. — koho. Slov. Tč.

Úsobí, n., Polierskirchen, městys u Něm.
Brodu. Vz S. N.

Úsobinka, y, f. = osobinka. Kos. Ol. I.
115.

Usobiti, il, en, ení; usobovati = získati,
sich aneignen, erlangen. — si čeho kde.
Hezkého jmění si na vojně usobil. Us. (Jg. )
— sobě co. Rk. — co k čemu. Což jsi
slyšal do sie doby, k tomu svój smysl uso-
bie. St. skl. III. 229 — se = na sobě sa-
mém se založiti, osobnosť a samostatnosť
svou zvýšiti. Pal. (Mus. I. b. 110).

Úsobně = osobně, persönlich. Čistota od
Krista přijatá musí všelikou měrou od člo-
věka ú. docelena a dovršena býti. Sš. J. 215.

Úsobní = osobní, persönlich. Jel. Enc. m.
Vz Úsobný.

Úsobnosť, i, f., die Subjektivität. Hš.
Když vystupuje z úzkých mezí ú-sti své.
Kos. Ol. I. 142.

Úsobný, subjektiv. Jest ale i vniterná či
ú-ná stránka v životě Loga. Sš. J. 12. Cf..
Úsobní.

Úsobrnka, y, f, říčka u Jaroměřic na
Mor. Šb.

Úsobrno, Húsobrno, a, n.. Hausbrunn,
ves u Jevíčka na Mor. Vz S. N.

Úsobský, ého, m., osob. jm. Vz S. N.

Usoliti, il, en, ení, einsalzen. — co: maso.
Us. Tč.

Usoplenec, nce, m. = usoplený, usmr-
kanec, der Rotzlöffel, Rotzbube.

Usopliti, il, en, ení = usmrkati, rotzig
machen, berotzen. Usoplený kluk. Us.

Usoptiti, il, ěn, ění, sich ärgern, vor Zorn
sprühen. — se na koho, nad čím. Mor. Tč.

Úsos, a, m., nabis, hmyz štěnicovitý. Krok
II. 263.

Uśoť = useti. Na Ostrav. Tč.

Usotiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění =
uhoditi, stossen. Ros. — koho čím.

Usotoniti, il, ěn, ění = usoužiti, zu Tode
plagen. Us. u Třeboně

Usouditi, usuď, soudě íc), il, zen, ení
(na Slov. — děn, ění); usuzovati = uznati,
uložiti, ustanoviti, erkennen, urtheilen, be-
finden, verordnen, entscheiden. Jg. — abs.
Jak páni usoudili. Us. — co. Co právo usou-
dí. Us. — jak. Soudce podlé průvodů zře-
tedlnosti usuzuj. Kom. A přísežní usúdí
s potazem, že den i hodina jsú hodné k se-
dění na soudě. CJB. 381. — koho zač. Ně-
koho za hodného smrti u., V., za nevinného.
Plk. — koho po čem, Troj., po kabátě.
Us. — co komu: trest, Us., lepotu. Troj.
Co ti pán Bůh u-dil, musíš trpět. Us. Tč.
Je dobrák člověk a aby mu jednou u-li
(= aby ho jednou politovali). Us. a Rychn.
Čsk. — kde. Jak u sebe usoudil. Br. —
proti komu. Bibl. čím o čem. Dotknu-
tím o jejich přirození usuzujeme. Byl. —
s inft. Usoudil jsem ji pojíti sobě. Br.
Usoudil ho zahladiti. Br. Pilat u-dil Krista
propustiti. Sš. Sk. 38. A protož u-li jsme
vás nabádati, abyste... Arch. III. 417. —
že. Bohem usouzeno, že s nic býti nemohu.
Sych. — adv.: moudře. Dch. — aby. Pilat
u-dil, aby se stala žádosť jejich. Sš. L. 209.
(Hý. ).

Usoudlivý. Ten bude u. (wird alles an-
zuerkennen wissen). U Dobrušky. Sk.

Usoukati, usukovati = soukaje učiniti,
drehen, ausdrehen. — co: provaz. Bern. —
čeho kam: cévek na celou šlichtu, spulen.
Mor. Tč.

Usoukeničiti, il, en, ení, durch Tuch-
macherei erwerben. — si co. Us. Tč.

Usoustřediti se, il, ěn, ení, sich koncen-
triren. — se kde. Us. Tč.

Usoustruhovati = na soustruh udělati,
abdrechseln.

Usouti, usypati, abschütten. — co komu.
Kolik měřic vám letos žito usulo? Us. Tč.
— co odkud: z hrnce. Us. Tč.

Usouvati, vz Usunouti.

Usouzení, n., das Zuerkennen, Urtheil,
Erkennung, die Entscheidung, Bestimmung.