sb157-05 0..8296

435

Tu práci si můžeš u.; Tím si mrzutosť uspo-
říš a p., lépe: uchováš se, uvaruješ se, uchrá-
níš se mrzutosti, ujdeš, zbudeš, unikneš mr-
zutosti (Brs. 2. vyd. 251. ), ač čteme: Jestli
se s námi udobříte, mnohých nepříležitostí
sobě uspoříte. Sych. Měli jste ovšem toho
příkon a té škody sobě u. Sš. Sk. 282. —
čeho k čemu = schovati, odložiti, aufspa-
ren. Uspoříme této odpovědi k hodnějšímu
místu.

Úsporný, Spar-. U. kamna, síla. Us. Dch.

Uspřáteliti, uspřátelovati, befreunden. —
koho, se s kým. Us. Tč.

Uspravedliti, il, en n. dlněn, ení n.
dlnění; uspravedlovati, uspravedlňovati =
nevinnosť, spravedlivosť něčí ukázati, recht-
fertigen. — čeho proč. Uspravedlili jste
křivého pro dary. Bel. rkp.

Uspravedlnitel, e, m., der Rechtfertiger,

Uspravedlnitelka, y, uspravedlnitel-
kyně, ě, f., die Rechtfertigerin.

Uspravedniti, il, ěn, ění = uspravedliti.
Na Mor. Tč.

Uspraviti, il, en, ení, uspravovati, ein
wenig repariren. — co, se čeho. Us. Tč.

Uspůsobiti, vz Uzpůsobiti.

Usral, a, m., osob. jm. U. (Černý) Ondřej.
Tk. V. 96., 97.

Usránče, ete, usráně, ěte, n., usranec,
nce, usránek, nka, m. = usraný, posránek,
který se posrává, na Mor. plkota, der Scheis-
ser, Schmeisser, Scheisskerl. D. Nevídáno
usránka! Ros.

Usraný; -án, ána, áno, beschissen. U.
kluk. To nebyla hospodyň, to jen u. dívka,
schmutzige Dirne. Slez. Šd. Prala usrané
plénky a často nečistým hovnem se mrzkú
učinila; Protož smějiece sě svým skutkóm
ukazujem své bláznovsstvie, jako děti u-né,
jenž zle učiniece i smějí sě. Hus I. 148.,
272. (Tč. ).

Usrati, useru, sral, án, ání; usrávati =
ufákati, uneřáditi, scheissen, auf-, zuscheis-
sen. — co. Ros. Ký čert to usral (= udě-
lal)? Mor. Tč. — co komu. Dyž máš málo,
to si user více. Na Ostrav. Tč. — se, scheis-
sen, sich bescheissen. Rádby, bez poroka,
usera se, snědl zase. Prov. — se kam: do
kalhot. Us.

Usraziti, il, žen, ení, usražovati, abzie-
hen. — komu na čem: na platě. Mor. Tč.

Usrknouti, kl, ut, utí; mrkati, usrko-
vati = srkaje píti, schlürfen. — čeho: mléka.
— odkud: z hrnce. Us. Tč., Šd.

Usroubiti, il, en, ení, usrubovati, zim-
mern. — co kde: stav okolo studně. Us.
Tč.

Usrovnalosť, i, f., die Ausgleichung,
Abgeglichenheit. Šm.

Usrovnání, n., der Ausgleich, die An-
ordnung. Us. Tč.

Usrovnaný; -án, a, o, geordnet. Us.

Usrovnati, usrovnávati, ordnen, ausglei-
chen. — koho čím. — se s kým v čem.
Us. Tč.

Usrovnávatel, usrovnavatel, e, m., der
Ansgleicher, Friedensstifter. Mor. Tč.

Usrozuměný; -en, a, o = srozuměný,
einverstanden. Měst. bož. V. 6.

Usrozuměti, ěl, ěn a ín, ení; usrozumí-
vati = porozuměti, verstehen, fassen; si =
umysliti si = besseren Sinnes werden, klug
werden; se = srozuměti se, sich einverste-
hen. — abs. Jakož jsem usrozuměl. Jg. —
si. Blázen sobě neusrozumí (nebývá moudrý),
leč kyjem zbit bude. V. Když blázna uperou,
teprv sobě usrozumí. V. — si čím. Tímto
napomenutím sobě usrozumí. Kram. — se
k čemu. K čemuž jsou se všichni u-li.
Měst. bož. I. 217. — čemu. Rk. — koho
o čem, v čem. Rk. — se mezi sebou,
sich verständigen. Us. Tč.

Usršeti, el, ení, usáčeti, hervorsprühen.
— se čeho odkud. Z mlhy se dost deště
usršelo; Z ohně jisker. Na Ostrav. Tč.

Ussati, ussaji n. ussám n. ussu, al, án,
ání, weg-, absaugen. Jg., Nz. lk. — kdy
odkud. Po lázni dej z nich drobet u. Volk.
Ústa. úst, pl., n., ústka, stek., ústečka,
ček, na Slov. úsťátka. Vz Játra. Ú. jest pů-
vodně dual, m., proměněný později v pl., n.
Za sg. dlužno položiti úset. Dual tento udr-
žel se až do 15. století. Hus napsal: Třeba
ústú přivírati. Mus. III. 4. 50. O múdrosti,
proč neotvieráš ústú mú. Modl. ms. Daj
svlaženie ústoma mýma. Ib. Cf. Sousto. Dle
Bž. 229. koř. ud, příp. -to. — Ú. = pysky,
rty, der Mund, die Lippen. Celovach medná
ústa. Rkk. Ústečkám přikládati ústa = líbati
se. Bern. Ústa k líci a meč k boku. Prov.
Utřel ústa, es blieb ihm das Nachsehen. Č.,
Dch. Líčka som mu aj úsťátka boskávala.
Sl. ps. Šf. 1. 85. Padnuv on obtloukl ústoma
Páně nohy. Sš. Sm. bs. 165. Políbí mě
políbením úst svých. Hus III. 7. Keď sa
smiala, ruže jej v ústach kvitly. Dbš. Sl.
pov. 1. 156. — Ú. = otvor mezi nosem a
bradou, huba, das Mundloch, der Mund. Ú.,
první oddělení ústrojí zažívacího, táhnou
se až tam, kde je přepona patrová dělí od
hltanu. Prostor ústní skládá se ze dvou
dutin: ú. přední (před zuby ležící) a ústa
zadní (ležící za zuby). Ústa přední jsou
z předu rty obklopena, které se svaly po-
hybují, jež jsou: sral kruhovitý retní, zdvi-
hač retu horního, zdvihač koutku, zdvihač
křídla nosu a horního retu společný, smíšek
Santorinův, stahovač koutku, stahovač retu
dolního. Do předních úst vede slinovod ze
žlázy příušnice. Zadní ú. jsou prostor ellip-
tický, jehož stropem je podlebí čili patro, jsa
v zadu úžinou hltanovou spojen s hltanem
a maje za pohyblivou půdu čili spodek svaly
jdoucí od dolní čelisti k jazyku a jazýlku.
Prostor zadní vyplněn jest jazykem, jenž na
jazýlku jsa připevněn na půdě dutiny ústní
leží. Pod ním ústí slinovody, žlázy podjazyčné
a podčelistní. Sliznice veškerý prostor úst
povléká Vz S. N. Ú. otevříti, zavříti. Us.
Míti otevřená ú. D. Ú. na něco otevříti =
diviti se, pilně poslouchati aneb lelkovati.
Kom. Na všecko ústa otvírá, jako kráva na
nová vrata. Prov. Kterýž ústa otvírá (ne-
pilný). V. Milý králevič otvorenýma ustama
sa díval na to. Dbš. Sl. pov. I. 233. Ústa
čistotně držeti, vodou vyplachovati; ú. mu
smrdí; z úst mu smrdí. Bern. Z úst mu za-
páchá. Sych. Ú. křiviti. Us. Ztuhnutí, ztr-
nutí, zdřevěnění, zaklíčení úst (u koní), die