sb157-05 0..8296

444

býti. V. (Tito rádcové) ú. při něm byli;
Bylať jeho žádosť, aby při králi Ludvíkovi
v radách ú. bývali dva radové císařovi. Pal.
Dj. V. 1. 195., V. 2. 318. Ú. bojovati. Troj.
325. Ú. se na vás hněval. BR. II. 367. b.
Protož ú. plakáše. Hr. rk. 87. Tak aby smrť
boží ú. byla zvěstována. Arch. III. 204. Na
svých kázáních ú. proti němu obce pozdvi-
hoval. V. Ne ú., avšak často; Ktož sú ú.
nepokojni při světských věcech a při těles-
ných. Št. Brána ú. zamčená. Hmn. 1418.

Ustavní, konstitutionell, Verfassungs-. J.
tr. Ú. moc. J. tr. Ú. listina (konstituční
charta), Balbi.; ú. zákon, Šm., právo, vz
Právo. Nahlédnouti v nejstarší ú. poměry
těchto zemi. Ddk. IV. 220. Vz Ústava.

Ústavnosť, i, f. = nepřetržitosť, ustavič-
nosť, stálosť, trvalosť, die Beständigkeit, Be-
harrlichkeit. Ta rána pro ú. hýbánie plic
nemóž býti zacelena. Ras. — Měst. bož. —
Ú., die Verfassungsmässigkeit, der Konsti-
tutionalismus. Us. Dch.

Ústavný = ustavičný, stálý, pořád trva-
jící,, beständig, anhaltend. Kat. 3418., 3490.,
V. Ú. slzy, zpomínánie, Troj., neduh, zim-
nice, Ja., mysl, prosby, sedulae preces. Hmn.
1418. Hnutí vnitř má vždy ú-né v sobě člo-
věk, jakož srdce má vždy svój běh bez
přestání. Hš, exc. Vida jej v ústavnej víře.
Hr. rk. 13. Ú. láska. NB. Synové toho světa
sú v ú-vném světském trku. Št. Ú. tma,
mysl, Smil v. 1591., 1626. Ú-vnou myslí
přikázánie božská rozjímá a pamatuje. Hus
III. 84. (71. ). Ú. vpády. Šf. — Ú. = bedlivý,
přičinlivý, sedulus. Milosť ú-né ženy rozko-
chá (oblectabit) svého muže a jeho kosti
roztuční. BO. — Ú., verfassungsmässig. Us.
Vz Ústavní.

Ústavoborný, verfassungsfeindlich. Rk.

Ústavodací = ústavodárný.

Ústavodárce, e, m., der Gesetzgeber. Šm.

Ústavodárný sněm, gesetzgebender, kon-
stituirender Landtag. Vz Sněm v S. N.

Ústavodávce, e, m. = zákonodárce, Ge-
setzgeber, m. L.

Ustavovací, Anstellungs-, Ernennungs-.
U. list, Anstellungsdekret, dekret, právo,
Ernennungsrecht. J. tr.

Ustavovati, vz Ustaviti.

Ústavověda, y, f., die Reichsverfassungs-
lehre. Šd.

Ústavověrec, rce, m. = ústavák.

Ústavověrný, verfassungstreu. Rk.

Ústavový, Instituts-. U. správa, die In-
stitutsverwaltung. J. tr.

Ústečka, ček, pl., n., Mündchen, n., vz
Ústa. Má malinká ú. Us. Šd.

Ústeh, u, m., der Seitenstich. Šm.

Ústěh, u, m., die Verbannung. Stf.

Ustěhati, vz Ustihnouti.

Ustehkovati, fertig steppen. Ros.

Ustejdlý = stydlavý, schamhaft, sittsam.
Ta není u-dlá. U Chocerad. Vk.

Ustejniti, il, ěn, ění; ustejňovati (assi-
milovati), gleich machen. — co. Rk. — se.
Povětří se u-lo, hält an. Us. Tč.

Ustejnotiti, il, cen, ení = ustejniti. —
se s kým v čem, sich vereinen. Us. Tč.

Ustélač, e, m., der Aufbetter. Bern.

Ustélačka, y, f., die Aufbetterin.

Ustélání, n., das Aufbetten.

Ustélaný; -án, a, o, aufgebettet.

Ustélatel, e, m. = ustélač.

Ustélati, vz Ustlati.

Ustelu, vz Ustlati.

Ustenati se nad čím, sich satt seufzen.
Us. Tč.

Ustenografovati, stenographiren. — co.
Us. Tč.

Usterka, y. f., usteria. Rostl. I. 250. a.

Ustesknouti si, sknul a skl, utí. Často

se přihází, že člověk... usteskna sobě,

v duchu rozsívati přestává. Sš. II. 67. (Hý. ).

Ustešník, a, m., Usteschnik, samota u
Lanškrouna.

Ustěžovati si nad kým, satt klagen.
Ona si nám nad svým mužem dost ustěžo-
vala. Mor. Tč.

Ústí, n. = ústa, otevřenosť, průduch, vý-
chod, výtok, die Oeffnung, Mündung, der
Ausgang. Ú. hlavně (přední otvor), die Mün-
dung. Šp. Ú. píšťaly. Vz KP. II. 309. U.
šachty, štoly (začátek její na dni), die Mün-
dung, das Mundloch, das Schachtloch, Stol-
lenmundloch. Hř. 96., Vys. Ú. jámové, der
Tagkranz. Bc. Ta továrna leží při ú. něko-
lika cest. Dch. — Ú., rictus, hořejší pro-
strannosť mezi lupeny buď prostými buď
srostlými. Rostl. I. 66. b. — Ú. řeky do
moře n. potoku do řeky, die Mündung, der
Ausfluss. Ú. řeky Moravy do Dunaje blíže
Děvína. Ddk. IV. 127. V poříčích a to ve
směru od ústí k zřídlu. Ib. 130. Ú. pramene,
der Quellenmund. Ú. řeky deltové (rozdě-
lené v ramena), otevřené (je-li široké). Tl.
Vz Řeka. — Ú. nad Labem, Aussig. Vz Tf.
9., 87., 95., 103., 107., 109., 197., S. N. —
Ú. nad Lužnicí n. Ú. Sezimovo u Tábora.
Tf. 286. Vz S. N. — Ú. nad Orlicí, Wilden-
schwert, mě. v Čechách. Vz S. N. — Ú.,
ves a) u Vsetína, b) u Adamova na Mor.
Vck., Tč. - Ústský měšťan. — Úšťan, a, m.

Ustíbati co kam, hineinstecken. — se
čeho kam, sich mit dem Hineinstecken ab-
müden, genugsam hineinstecken. Na Ostrav.
Tč.,

Ústice, e, f. = číše, miska, der Pokal, die
Schüssel. Vký.

Ústička, vz Ústečka.

Ústičkatý, ostiolatus, bemundet, ústič-
kem opatřený, ku př. plody bradavnic. Rst.
511.

Ústičko, a, n. = otvor malý tečkovitý na
čechalce lehatek rozdílných lišejníků, ostio-
lum, die Mündung. Rst. 511. VZ Ústí,
Ústičkatý, Ústečko.

Ustihnouti, hnul a hl, ut, utí a žen, ení;
ustíhati = postihnouti, dohoniti, einholen.
— koho kde. A třetí den ustíhal jej na
tom miestě. Hus III. 43. U-hl sem ho v hrá-
chu. Us. Tč. — co čím. Nikdy tej věci ne-
váhal, jenž nemuož rozumem lidským usti-
ženabýti. GR. — co, koho, apprehendere.
BO.

Ústilka, y, f., die Streu zum Aufbetten.
Na Ostrav. Tč.
Ustín, a, m., ves u Olomouce. Tč.
Ustínati = pozutínati, nach einander ab-
hauen. — co komu: hlavu. Šd. = se čeho,
genugsam abhauen. Tč.



	444

	býti. V. (Tito rádcové) ú. při něm byli; Bylať jeho žádosť, aby při králi Ludvíkovi v radách ú. bývali dva radové císařovi. Pal. Dj. V. 1. 195., V. 2. 318. Ú. bojovati. Troj. 325. Ú. se na vás hněval. BR. II. 367. b. Protož ú. plakáše. Hr. rk. 87. Tak aby smrť boží ú. byla zvěstována. Arch. III. 204. Na svých kázáních ú. proti němu obce pozdvi- hoval. V. Ne ú., avšak často; Ktož sú ú. nepokojni při světských věcech a při těles- ných. Št. Brána ú. zamčená. Hmn. 1418. Ustavní, konstitutionell, Verfassungs-. J. tr. Ú. moc. J. tr. Ú. listina (konstituční charta), Balbi.; ú. zákon, Šm., právo, vz Právo. Nahlédnouti v nejstarší ú. poměry těchto zemi. Ddk. IV. 220. Vz Ústava. Ústavnosť, i, f. = nepřetržitosť, ustavič- nosť, stálosť, trvalosť, die Beständigkeit, Be- harrlichkeit. Ta rána pro ú. hýbánie plic nemóž býti zacelena. Ras. — Měst. bož. — Ú., die Verfassungsmässigkeit, der Konsti- tutionalismus. Us. Dch. Ústavný = ustavičný, stálý, pořád trva- jící,, beständig, anhaltend. Kat. 3418., 3490., V. Ú. slzy, zpomínánie, Troj., neduh, zim- nice, Ja., mysl, prosby, sedulae preces. Hmn. 1418. Hnutí vnitř má vždy ú-né v sobě člo- věk, jakož srdce má vždy svój běh bez přestání. Hš, exc. Vida jej v ústavnej víře. Hr. rk. 13. Ú. láska. NB. Synové toho světa sú v ú-vném světském trku. Št. Ú. tma, mysl, Smil v. 1591., 1626. Ú-vnou myslí přikázánie božská rozjímá a pamatuje. Hus III. 84. (71. ). Ú. vpády. Šf. — Ú. = bedlivý, přičinlivý, sedulus. Milosť ú-né ženy rozko- chá (oblectabit) svého muže a jeho kosti roztuční. BO. — Ú., verfassungsmässig. Us. Vz Ústavní. Ústavoborný, verfassungsfeindlich. Rk. Ústavodací = ústavodárný. Ústavodárce, e, m., der Gesetzgeber. Šm. Ústavodárný sněm, gesetzgebender, kon- stituirender Landtag. Vz Sněm v S. N. Ústavodávce, e, m. = zákonodárce, Ge- setzgeber, m. L. Ustavovací, Anstellungs-, Ernennungs-. U. list, Anstellungsdekret, dekret, právo, Ernennungsrecht. J. tr. Ustavovati, vz Ustaviti. Ústavověda, y, f., die Reichsverfassungs- lehre. Šd. Ústavověrec, rce, m. = ústavák. Ústavověrný, verfassungstreu. Rk. Ústavový, Instituts-. U. správa, die In- stitutsverwaltung. J. tr. Ústečka, ček, pl., n., Mündchen, n., vz Ústa. Má malinká ú. Us. Šd. Ústeh, u, m., der Seitenstich. Šm. Ústěh, u, m., die Verbannung. Stf. Ustěhati, vz Ustihnouti. Ustehkovati, fertig steppen. Ros. Ustejdlý = stydlavý, schamhaft, sittsam. Ta není u-dlá. U Chocerad. Vk. Ustejniti, il, ěn, ění; ustejňovati (assi- milovati), gleich machen. — co. Rk. — se. Povětří se u-lo, hält an. Us. Tč. Ustejnotiti, il, cen, ení = ustejniti. — se s kým v čem, sich vereinen. Us. Tč. Ustélač, e, m., der Aufbetter. Bern. Ustélačka, y, f., die Aufbetterin.	Ustélání, n., das Aufbetten. Ustélaný; -án, a, o, aufgebettet. Ustélatel, e, m. = ustélač. Ustélati, vz Ustlati. Ustelu, vz Ustlati. Ustenati se nad čím, sich satt seufzen. Us. Tč. Ustenografovati, stenographiren. — co. Us. Tč. Usterka, y. f., usteria. Rostl. I. 250. a. Ustesknouti si, sknul a skl, utí. Často se přihází, že člověk... usteskna sobě, v duchu rozsívati přestává. Sš. II. 67. (Hý. ). Ustešník, a, m., Usteschnik, samota u Lanškrouna. Ustěžovati si nad kým, satt klagen. Ona si nám nad svým mužem dost ustěžo- vala. Mor. Tč. Ústí, n. = ústa, otevřenosť, průduch, vý- chod, výtok, die Oeffnung, Mündung, der Ausgang. Ú. hlavně (přední otvor), die Mün- dung. Šp. Ú. píšťaly. Vz KP. II. 309. U. šachty, štoly (začátek její na dni), die Mün- dung, das Mundloch, das Schachtloch, Stol- lenmundloch. Hř. 96., Vys. Ú. jámové, der Tagkranz. Bc. Ta továrna leží při ú. něko- lika cest. Dch. — Ú., rictus, hořejší pro- strannosť mezi lupeny buď prostými buď srostlými. Rostl. I. 66. b. — Ú. řeky do moře n. potoku do řeky, die Mündung, der Ausfluss. Ú. řeky Moravy do Dunaje blíže Děvína. Ddk. IV. 127. V poříčích a to ve směru od ústí k zřídlu. Ib. 130. Ú. pramene, der Quellenmund. Ú. řeky deltové (rozdě- lené v ramena), otevřené (je-li široké). Tl. Vz Řeka. — Ú. nad Labem, Aussig. Vz Tf. 9., 87., 95., 103., 107., 109., 197., S. N. — Ú. nad Lužnicí n. Ú. Sezimovo u Tábora. Tf. 286. Vz S. N. — Ú. nad Orlicí, Wilden- schwert, mě. v Čechách. Vz S. N. — Ú., ves a) u Vsetína, b) u Adamova na Mor. Vck., Tč. - Ústský měšťan. — Úšťan, a, m. Ustíbati co kam, hineinstecken. — se čeho kam, sich mit dem Hineinstecken ab- müden, genugsam hineinstecken. Na Ostrav. Tč., Ústice, e, f. = číše, miska, der Pokal, die Schüssel. Vký. Ústička, vz Ústečka. Ústičkatý, ostiolatus, bemundet, ústič- kem opatřený, ku př. plody bradavnic. Rst. 511. Ústičko, a, n. = otvor malý tečkovitý na čechalce lehatek rozdílných lišejníků, ostio- lum, die Mündung. Rst. 511. VZ Ústí, Ústičkatý, Ústečko. Ustihnouti, hnul a hl, ut, utí a žen, ení; ustíhati = postihnouti, dohoniti, einholen. — koho kde. A třetí den ustíhal jej na tom miestě. Hus III. 43. U-hl sem ho v hrá- chu. Us. Tč. — co čím. Nikdy tej věci ne- váhal, jenž nemuož rozumem lidským usti- ženabýti. GR. — co, koho, apprehendere. BO. Ústilka, y, f., die Streu zum Aufbetten. Na Ostrav. Tč. Ustín, a, m., ves u Olomouce. Tč. Ustínati = pozutínati, nach einander ab- hauen. — co komu: hlavu. Šd. = se čeho, genugsam abhauen. Tč.