sb157-05 0..8296

445

Ustíniti, il, ěn, ění, ustiňovati, beschat-
ten. - co čím. Us. Tč.

Ustírati, ganz abwischen. — co odkud
čím: hadrem se stolu. Us. Tč. Vz Ustřiti.

Ustiskati; ustisknouti, sknul a skl, ut,
utí, zusammendrücken. — čím. Když si stě-
žuje, ramenama ustiskuje. Na Ostrav. Tč. —
co. Us. Tč. — se čeho: peněz, knicken.
Us. Tč.

Ustiskavý, geizig, knickerisch. Na Ostrav.

Ústiti, u. se, münden, šp. m.: téci, vté-
kati, vpadati, jíti, běžeti, vbíhati do něčeho.
Brs. 2. vyd. 250.

Ústka, ústek, pl., n., das Mündchen, vz
Ústa. V. — Ú., = hubička, der Kuss. Na
Mor. MM.

Ustlání, n. U. slamou, die Streu. Us. U.
postele, das Aufbetten. V. Na své u. si le-
hnouti (svou postel míti). Srn. Šel právinko
na u. (= spat). V Kunv. Msk.

Ustlaný; -án, a, o, gestreut, aufgebettet.
U. postel. Us. U. sláma, Stroh (Streu) zum
Schlafen. Postel máš u-nú, lehni, odpočiň si.
Sš. P. 507. Mám já postelku u-nu. Sš. P. 55.
Do pěkné u-né postele se položiti. Us. —
čím: lůže peřinami u. V. Cesta lupením u.
Us.

Ustlati, usteli, u-lu, ustel, -la (ouc), al, án,
ání; ustélati (ustílati, ustýlati), ustlávati,
ustélávati = stláním pokryti, streuen, hin-
streuen, hinbreiten; postel upraviti, das Bett
machen, aufbetten. — abs. Již tam ustlala?
Jest již ustláno? Ros. — co: postel, lůže.
V. Br. — co čím. Vítr cestu lupením ustlal.
Jg. Lůže peřinami. V. Já ti ustlala bílou pe-
řinou; Aby mi ustlala peřinkama. Er. P. 230.,
141. — co komu. Pěkně jim ustlali. Us. Šd.
Není-li ti dobře ustláno, špatně ležeti budeš.
Us. Tč. Padej s nebe. padej mrazný sněhu,
ustel smrtné lože přírodě. Sš. Br. 192. A
přijdi ti v nedělu, lůžečko ti ustělu; Kam
jim ustelem ? Jankovi na lavicu. Sš. P. 195.,
708. (Tč. ). Tak své skutky Kristus ukazuje,
aby nám cestu k následování ustlal. Hus II.
148. U. si, vz Opilý. Jak sobě kdo ustele,
tak lehne (vz Mládí); Jak si usteleš, tak si
lehneš; Jak kdo si postílá, tak spí. Č. Jak
sobě usteleš, tak toho požívati budeš. D.
Budu si rosičkou ustýlati, mlžičkou přikrý-
vati. Č. — co pro koho: postel nevěstě,
pro nevěstu i pro hosta u. — co v čem, kde.
Ve tmě usteli lože své. Br. U. někomu v ko-
moře, v zadním pokoji. U. někomu v návi
bydlo. Alx. Máte-li nás rádi, ustelte nám
lože v tej novej komoře. Sš. P. 155. — co
komu z čeho: Dceruška je v komoře,
sćěle (stele) tam bílé lože. Z čeho by ho
ustlala? S sebú peřin nevzala; Stel mi milá,
stel mi bílé lože, ustel mi ho z té červené
růže. Sš. P. 85., 185. (Tč. ). — co, čeho
kam. A ty mně usteleš podušenku pod bok.
Sš. P. 508. U. slámy pod krávy, na zem.
Us. Tč. — jak. Ten má teď špatně ustláno,
der ist jetzt schlecht gebettet. Us. Dch.
Měkce si u. Us. Dch. Zle si ustlali. Hus II.
245. Chtějí sobě bez pochyby bezpečně u.
Žer. 327.

Ustme = ústně. Na Slov. Bern.

Ustmívati se, dämmern. Nyní se brzo
ustmívá. Us. Tč.

Ústmivka, ustmívka, y, f., die Abend-
dämmerung. Přijď k nám na u-ku. Na Ostrav.
Tč.

Ústmý = ústní. Na Slov. Bern.

Ústna, y, f. = pysk, die Lippe. U. hořejší,
dolejší. Nz.

Ústně, mündlich. Ú. učiti, V., něco ozná-
miti. Us. Ú. podané učení, Apol., podání,
die Tradition. Proti tomu člověku, kterýž
ú. znal, odpíral jest tak, že toho jest ne-
mluvil. NB. Tč. 77. Mohou-li stvrditi ústně,
čehož písemně byli jim donesli; Opat daro-
vání, předchůdci jeho toliko ústně učiněné,
dává sobě nyní písemně stvrditi; Aby s ním
ú. vyřídil věc; Ú. učiněnou přípověď nyní
také písemně opakoval. Ddk. II. 237., 403.,
III. 137., IV. 198. (Tč. ). Ú. mu to poručil.
Bart. Vy sami víte, jak jsem je nejednou
i ústně i skrze vás napomínal, aby... Žer.
315. Bych mohl s ním ú. o to rozmlouvati.
Arch. III. 374.

Ustně, ě, f., languor, zastr. Rozk.

Ústnec, stence, m., rodor (vestis), zastr.
Rozk.

Ústní = úst se týkající, Mund-. Ú. lékař,
kuchař, víno, D., otvor, Šp., dutina (Mund-
höhle), štěrbina (-spalte), zrcadlo (-spiegel),
kouty (-winkel), Nz. lk., šrámek, -närbchen,
Nz., housličky (drnkačka), Kom., kůstky.
Krok. — Ú. = co ústy se děje, mündlich.
Ú. prosba, pořízení, kšaft, modlitba, V., svě-
domí (svědectví). Zříz. Ferd. Ú. přelíčení,
das mündliche Verfahren, J. tr., zvuk, der
Mundlaut, Nz. lk., dání hlasu, die mündliche
Stimmgabe, Šp., přednášení, mündl. Vortrag,
Deklamation, podání (vz Ústně). Šd. Vy-
praviti ústní poštu (posla, aby ústně něco
vyřídil). Dvrs. A připojeno ústní osvědčení
poslův; Smlouvu tuto stvrdili rukou dáním a
slibem ú-ním. Pal. Dj. III. 3. 76., IV. 1. 190.
A na to sem zase odepsal, aby někoho ú-ho
ke mně poslali, toho se nestalo; Chciť ně-
koho ú-ho k tobě poslati, ježtoť tě těch
věcí zpraví; Žádný ú-ho svědomie dávati
nemá před soudem zemským. Arch. III. 372.,
376., V. 19. (Šd. ). — Ú. = ne skutečný,
Maul-, blos mit dem Munde, nicht wirklich.
Ú. víra, D., křesťan. — Ú. věnec = obruba
jámová, der Tagkranz. Vz Ústí. Bc.

Ústnosť, i, f., die Mündlichkeit.

Ústo, a, n. Ú., sopky, die Oeffnung des
Kraters. Dch. — Ústo, os, stoma, die Mün-
dung, hořejní otvor ústroje dutého otevře-
ného n. částky duté a otevřené ku př. na
korunách. Rst. 189., 511., Nz. — Ú., der
Mund. Považ, jakou důstojnosť má ú. tvoje!
Považ, jaké hostiny ústo tvoje účastno bývá.
Sš. II. 124. (Hý. ). — Obyč. jenom ve frasi:
s ústo. Sousta chleba nemá (s ústa chleba).
Zlob. Vz Ústa.

Ustohal, a, m., osob. jm. Šd.

Ústohled, u, m., das Stomatoskop. Dch.

Ustojím, vz Ustáti.

Ustojiny, pl., f., der Bodensatz. L.

Ustoliti, il, en, ení; ustolovati = za stůl
posaditi, zum Tisch setzen. — koho. U-lí
je (služebníky věrné); Pán sluhy ustoluje.
Sš. L. 127. — koho k čemu. U-lí je k ho-
stině. Sš. L. 127. — se = za stůl sednouti,
k stolu přisednouti, zu Tische gehen, tafeln.