sb157-05 0..8296

446

Hý. A vešed do domu farisea ustolil se.
Sš. L. 81. — kde. Příteli, ustol se na po-
sledním místě; Tam (v domě) u-lil se Pán.
Sš. L. 140., 197. - se s kým. Mnozí od
východu a západu přijdou a u-lí se s Abra-
hamem a Isakem. Sš. J. 235. (Hý. ).

Ustonovati (ustonávati), kränkeln. Mor.
Tč.,

Ústonožec, žce, m. Ú-ci, stomatopoda,
die Maulfüsser: prvoci korýši s krunýřem
úzkým a jen přední články hrudi přikrý-
vajícím. Strašek kudlankový, squilla mantis.
Vz Frč. 104.

Ustoudnouti se, ul, ut, utí = postyděti
se, sich schämen. Ros.

Ustoupení, n., die Zurück-, Abtretung,
das Weichen, Abstehen. Múdré u. je bez
pohanění. Na Slov. Tč. Dáti mají čtyřikrát
sto tisíc zl. a to za práva jeho ú. Arch. IV.
489. Aby dal příklad svým potom budúcim
k prospěšnému u. Hus II. 108. — U. = ústup,
contumelia, Schande, f. Ten, který se tu
poddává (souboj pro uražení na cti přijímá),
právě stál, druhý, nestane-li, s ústupem činí.
Tov. k. 203. Má jeti na dvuor maršalkuov
a neučiní-li toho, tehdy mu jest s u-ním.
Kn. drn. 41. Cf. Která strana se tu poddá,
právě se poddá a která nestojí, s potupú
jí jest. Tov. k. 203. Cf. Ústup. Ale věděno
má býti, že všecky odpory příslušející proti
súdci nebo k jeho soudu u. mají před od-
povědí k žalobě předloženy býti. CJB. 391.

Ustoupilý, der gewichen ist. Us.

Ustoupiti, stup, stoupě (íc), il, en, ení;
ustoupati, ustupovati = odstraniti se, auf
die Seite gehen, abtreten, sich entfernen,
entweichen, weichen, fortrücken: vzdáliti se,
utéci, entweichen, fliehen; místo dáti, aus-
weichen, nachgeben, Platz räumen; coufati,
o zad jíti, weichen, zurückweichen, zurück-
treten; popustiti, abtreten, es ihm hissen;
upustiti, nechati, ablassen, nachgeben, nach-
lassen; se = ustoupiti na stranu, ausweichen.
Jg. — abs. Ustup! Ustup, abych si sedl;
Když nechce u., tu přestává vše, dále s ním
jednati nelze; Moudřejší ustupuje. Us. Dch.
Ustoupiti — ustup! Rückwärts — Marsch!
Čsk. Vipert u-pil takořka utíkaje. Ddk. II.
401. Kora k stromu přischne, když mizga
ustúpí. Na Ostrav. Tč. Kdo ustúpi, není
hlúpý. Mor. Tč. Hory ustupovaly. BR. II.
77. b. Obžalovaný u-pil. NB. Tč. 250. Po-
zorovali s nelibostí, kterak Čechové čím
dále tím vice museli ustupovati. Pal. II. 3.
173. Ustup, haléři, ať groš sedne. Jir. Ves.
čt. 358. Dobře u., kde zniku není. Kmp.
A jakož ustupoval Athanasius, jehož chtěl
jest ciesař zahubiti, a ustúpiv mnoho jest
potom cierkvi sv. proti kacieřóm prospěl.
Hus II. 172. Byl-li jsem komu trnem v očích,
ustupuji. Kom. Raději měl ustoupiti, než
aby rozbroje stropil. Kram. Odvolává již a
již ustoupá. Prov. Ustoupiti, co se týče
učenosti. D. Nepřítel ustupuje (couvá). D.
Počali u. V. Moře ustupuje. Us. — čeho
(zač). Nastoupiv toho, což jest rozkázal;
Aby toho neustupovali, což jsou poznali
z zákona božího. Bart. 221., 2., 253. 11. Za
kus chleba pravdy své u. Hus U. svého
práva. V. Raději jsem spravedlnosti své

ustoupil; nechtěje své vůle u. Br. Trpěl
pro zákon, kterého nechtěl ďáblu k vůli
ustoupiti; U. své pýchy. Bart. 1. 3., 4. 20
Již byli vypustili řeč o něm, že by ustúpil
pravdy. Let. 178. Mnozí toho jsú ustupovali.
Tov. 37. Musíš někdy svého úmyslu u.;
Kdyby na čem proti tomu učinila, tedy my
úřadů svých ihned u. máme; Však vám ne-
posvětí Rokycany, leč toho kalicha ustúpíte;
Nechtěli u. bludu kacieřského; Svoluje JMC.
ustúpiti po smrti své toho práva dědičného.
Arch. I. 137., 150., II. 234., III 80., V. 388.
(Šd. ). Příklad tuto pěkný, že sluší mdlých
šetřiti a raději práva svého ustupovati nežli
pohoršení dávati; Práva svého jim ustoupiv.
BR. II. 78. a., 94. (519. b., 668. b., 712. b.
Šd. ). Pravdy kto ustoupí božie, běda jemu;
Měla by u. pravdy a viery pána Jesu Krista.
Hus I. 378., III. 287. (III 243., 251., 282.
Tč). — čeho, od čeho (jak): od svého
předsevzetí, mínění, V., zdání. D. Za nehet
od svého u. nechce! Žalan. 141. Sych. Na
vlas svého neustoupil. Mus. Navodil lid,
aby bylo bojováno a potom toho ustupoval.
Pč. 48. U. od svého úmyslu. Dch. Raději
si dá palec utíti, než by ustoupil od svého
slova. Šml. A později od té omluvy docela
se u-lo. Sš. II. 21. Papež u-pil od rozkazů
svých; Jindřich u-pil od obléhání města.
Ddk. II. 275., 401., 410. (Tč. ). Neustoupí
ani nohy zšíří. D. — komu, čemu. Jeho
moci vše u. musí. V. U. někomu, V., slav-
nějšímu, Br., vrchnosti, Kram., zlosti kněž-
ské, Plk., vrahóm. Rkk. Jak stín ustoupá
tělu a pěstoun zletilosti vychovancově; Ná-
rodní jazyk ustoupil řeckému jazyku. Sš.
II. 99., Sk. 135. (Hý. ). Nepřátelům raději u.
nežli se s nimi vaditi. BR. II. 53. Šlechetný
muži! nešlechetnému ustupuje urazíš tím
šlechetného. Kmp. Moravské duchovenstvo
v ohledu vědeckého vzdělání žádnému ji-
nému nemusilo u. Ddk. IV. 286. Moci a síle
přílišně ustoupili. Bart. V dobrotě setrvávej
a ustupuj zlému; Vetšému a statečnejšému
vždycky ustupují; Svědčí vdycky na malého
většímu ustúpiť. Na Slov. Tč. Jak chceš
protiven převýšiť, ustup protivnému; Hlou-
pým musíš u., nechceš-li s nimi se vaditi;
Chvála za tím běží, kdo jí ustupuje. Na
Mor. Tč. Pravda nezná u. zlobě, kdo jí
laje, ten ji zastává. Tč. exc. Budova co do
ozdob knížecímu paláci o mnoho neustupo-
vala. Ehr. — před kým. Lev neustupuje
před žádným. Br. Král vždy před ním
ustúpal; Nadějíce se, že sú Čechové strachy
před nimi ustúpili. Let. 49., 82. Před kte-
rýmž (vojskem) jal se Jindřich rychle ustu-
povati. Ddk. II. 383. — odkud kam: s očí
někomu, s cesty (ctíti jej) u. V. Nepřítel ze
země ustoupil. Us. U. z pravdy, z povin-
nosti (vykročiti, zablouditi). L. Z města,
z místa u. (den Platz räumen). Us. Dch.
Žalosť radosti vždycky jedna druhé z místa
ustupuje. Tč. Okolnosti donutily Jindřicha,
aby ustoupil od bratra Svatoplukova; U.
z pole; U-pil z otevřených rovin do svého
hlavního města Brunšvika. Ddk. II. 414.,
441., V. 59. Co je hustější v žincici, to po
vrchu pluje a od žinčice k máslu ustupuje.
Na Slov. Tč. Nepříteli z pole u. V. Marobud