sb157-05 0..8296

448

koho od čeho. Ros. — se čeho. V. —
koho v čem. Že v ničem se neustrašujete
od protivníků. Sš. II. 161.

Ustražiti, il, en, ení = utíkati, erhüten,
überwachen. — koho. Mor. Tč.

Ustrčení, n., vz Ustrčiti. — U., scanda-
lum. Sta sě jim k u. Ž. wit. 105., 36., 68. 23.

Ustrčený; -en, a, o. Vz Ustrčiti.

Ustrčiti, il, en, ení; ustrkati, ustrknouti,
knul a kl, ut, utí; ustrkovati = drobet str-
čiti, zavaditi; anstossen; schovati, skrýti,
einstecken, verwahren; strkati, schieben,
beziehen; ustrkovati se, anstossen, sich stos-
sen; se = uhoditi se, uraziti se, sich an-
stossen; horšiti se, sich ärgern, Anstoss
finden. Jg. — co, koho. Ustrčil ho. Ros.
U. peří (schovati). Us. — čím: rohem. V.
Židé u-li se (poklesli). BR. II. 544. a. Aby
oslík se neustrčil ani zaklál nohu. M. Praví,
že to mohlo býti, že se jest Řehoř u. mohl
nebo nemohl, že toho nevie. NB. Tč. 243. —
co, se oč. Hlavu o stěnu u Reš. U. se
o voj, Kom., o dvéře. Ros. U-li se o ká-
men urážky. Sš. L. 62. Židé ustrkli se o smrť
Kristovu. Sš. I. 107. — co, se kam, nač,
na koho. Co to pořád ustrkuješ na mne?
Us. Šd., Tč., Sš. I. 107. U. co na koho =
strkati. Ryt. křest. U. se nač = zavaditi,
horšiti se. Jel., Ros. Na to se žádný neustr-
kuj (nehorši). Št. Ustrčil se na chybu. Mus.
Máť sě i na to hospodář řádný u.; Mohliť
by páni na to sě u., co sě stalo Faraonovi.
Št. — se na čem. Na těžkostech svého
lidu se ustrčili a zhoršili. Plác. Kamenem
ústrku od následku sluje, že se na něm
ustrčili a urazili. Sš. I. 107.

Ústrčka, y, f. = ústrk. Reš.

Ústrčlivosť, i, f. = úražčivosť, pohoršli-
vosť, die Anstössigkeit. Ros.

Ústrčlivý = úražčivý, pohoršlivý, anstös-
sig. Ros.

Ustřebání, ustřebnutí, n., die Abschlür-
fung. Ros.

Ustřebati, ustřebnouti, bnul a bl, ut, utí
= střebáním ujati, abschlürfen. — co. Ros. —
čeho odkud: polívky z hrnce. Us. Tč., Šd.

Ustřečkovati, wegbieseln, weglaufen. Us.

Ústřed, u, m., der Mittelpunkt. Jerusalem
zůstával vezdy ústředem církve. Sš. Sk. 95.

Ústředa, y, f. = středění, die Centralisa-
tion. J. tr.

Ústředí, n. = střed, středisko, střední
bod, der Mittelpunkt. Že apoštolé hlavitý
počet a ú. činili. Sš.

Ustřediti, il, ěn, ění; ustřeďovati = do
prostředka dáti, in den Mittelpunkt setzen. —
co., Rk., Pl.

Ústřední, Central-, centraler. Vz Ústředí.
Ú. sopka, úřad, ráz (Stoss), vláda, Nz., do-
zorce, dozorství, moc, řízení, J. tr., cukro-
var, čistírna, výbor, ústav, skladiště, rejstřík
obchodní, sklad, topení, inventář, kommisse,
likvidatura, pokladnice, předchozí rozpočet,
řízení, správa, účtárna, spolek, výdej státní,
Šp., nádraží, soustava čivstva (Centralnerven-
system), palba, pohyb, správa pro vojenské
dopravy a železnice, S. N. XI. 95., průřez
(trámu), nádržka, Zpr. arch. VIII. 13., IX.
48., matice školská (vydržuje příspěvky a
sbírkami české nižší školy v krajinách ně-

meckých). Us. Ú. moc nesmí od této řeky
nikdy daleko se uchylovati. Pal. Rdh. III.
13. Stejné povinnosti v příčině zachováni
moci ú. Ddk. II. 177. Ú. mluva či prařeč.
Sš., Sk. 20.

Ústřednice, e, f., die Centrale. Ú. po-
spoje, u př. hlavní pošta. Dch.

Ústředník, a, m., der Centralist. Šm.

Ústřech, u, m. = došek, vích, der Stroh-
büschel. Na Slov. Jg.

Ustrékati = ustříkati. Na Slov. Bern.

Ústřel, u, m., ústřely, pl. = otok na kosti
se dělající, die Bein-, Knochengeschwulst;
zvl. sebrání se na dásni po bolení zubů, der
Zahnschmerz; též loupání v hlavě, Kopf-
schmerz. Us

Ústřelek, lku, m., ein weggeschossenes
Stück. Šm.

Ustřelitel, e, m., der Weg-, Erschiesser.
L.

Ustřeliti, il, en, ení; ustříleti, ejí, ej,
el, en, ení; ustřelovati = kus střelením od-
raziti, weg-, abschiessen; zastřeliti, todt
schiessen. — komu co: ptáku křídlo, nohu.
Ros. — koho: srnce ustříleti. Us. U koho.
Ž. wit. 63. 6. — koho čím jak: šipkami
do smrti, V., do srdce. Us. — se na koho,
sich satt schiessen. — se na čem: na biču
(biči), sich satt knallen. Na Ostrav. Tč. —
Ustřelovati sa = dosti se navolati strela!
strela ho ťala, sich satt fluchen. Na Slov.
Tč.

Ústřelný. Ú. koření, basilicus. Ms. vodň.

Ústřelový vřed, Geschwür von Zahn- u.
anderen Schmerzen. Us. Vz Ústřel.

Ústřely (ú-le) zaříkávati. Us. Jrsk. Vz
Ústřel.

Ustření, n., die Abwischung. Us. — U. =
ustranění, die Vertuschung. J. tr.

Ustřený; -en, a, o, abgewischt.

Ústřet, u, m. = ústřeta. Koll. Cestp. I. 79.

Ústreta, ústřeta, y, f. = stříc, potkání,
die Begegnung. V ú-tu n. v ú-ty komu jíti,
přijíti, Kart., kráčeti. Mus. Tomu v ústrety
vychází apoštol; Takovému mínění apoštol
tuto v ústrety vybíhá: Takovému nedoroz-
umění slov svojich Kristus v ústrety zabíhá;
Radosť s úctou vám jdou v ústretu. Sš. I.
113., II. 38., J. 110. (Hý. )., Ss. Snt. Chceme
setrvať, se tužit k moci přímou ústřetou.
Dch. Co člověk nechce, čert mu pošle v ú-ty.
Chch. Prudce rozjel se od svých jim v ou-
strety; Skoro na tři míle vyjeli jsou mu
někteří pánové v ú-ty. Ddk. II. 327., 366.
(Tč. ). S rozpjatýma rukama v ú-ty mu bě-
žela; Tu jim celô mesto vyšlo v ú-ty a
radosti nebolo konca kraja. Dbš. Sl. pov.
I. 46., 208.

Ustreti = ustříti. Na Slov.

Ústřetnosť, i, f., das Entgegenkommen.
Přátelská ú. Šm.

Ustřetnouti, tnul a tl, ut, utí, potkati,
antreffen, begegnen. M. Us. na Mor. Tč. —
koho kde. Tč.

Ústřetný, entgegenkommend. Dch.

Ustretý = ustřený. Na Slov.

Ustria, e, f. = ústřice. Slov.

Ustříbřiti, il, en, ení; ustřibřovati, ver-
silbern.