Předchozí (451)  Strana:452  Další (453) |
|
|||
452
|
|||
|
|||
Ústupov, a, m. Aby se nedostala (děv-
čata) někde na ústupov. Sk. Ustupování, n., das Ab-, Zurücktreten,
die Abtretung. U. hvězd (ústup), Jg., svého práva (postoupení). Kom., BR. II. 221. Ustupovati, vz Ustoupiti.
Ustuzení, n., die Erkaltung.
Ustuzený; -en, a, o, kalt gemacht.
Ústvit, u, m. = úsvit. Na ú-tě. BO. Ustvořiti, il, en, ení; ustvořovati, schaffen,
erschaffen. Ros. Vz Stvořiti. — co jak. U-li si jazyk odleskem svého ducha. Kra. 1875. 354. (Kos. ). Věci vidomé a věci toho světa demiurgos co duch nižší u-il. Sš. H. 199. Ustydati, vz Ustydnouti.
Ustyděti se, ěl, ění = zastyděti se, sich
schämen. Ustyďte se. Ž. wit. b. 11. Abyste se ustyděli, proto vám mluvím. ZN. — se za co. Ustyď se za to. Jel. — se čeho. Ctib., Leg. Každý se tebe u-dí. Smil v. 848. Snad se u-dí syna mého. ZN. Kněz vzal v ruce monstranci s tělem božím mněje, že se toho Němci ustydí. Let. 196. Žes tak povýšený nad lidi, každý se tebe u-dí. Výb. I. 873. Vz Ustydnouti. Ustydlosť, i, f = studenosť, die Erkäl-
tung. U. v lásce. Sš. L. 55. Ustydlý, erkältet, kalt. U. láska. D. —
v čem: v lásce, Boč., v hněvu. Hlas. Ustydnouti, dnul a dl, utí = studenosti
nabyti, vychladnouti, auskühlen, erkalten, kalt werden; se (ustydnouti se, ustydati se) = ustyděti se, sich schämen, sich scheuen. — abs. — Pouští na se vítr, pak zimu, pak
mráz, až ustydne. Žer. 321. Láska k bliž- ním u-dla. Pal. Dj. IV. 1. 401. Polívka už u-dla. Us. — kde. Již v nás krev předkův ustydla. V. Že mi až krev ustydala v žilách. Pdg. III. 2. 90. Slova jí na jazyce u-dla. Jda. Ustydla mezi námi láska. Ros. = se za co. Měla by se za to u. Drsk. — v čem. U. v lásce. Br. — se koho, čeho. U. se své dcerky. Pass, svého syna, Br., svého súdu. V., takýchto panen. Tkad. Poče se jeho ustydati. Bj. Ustydnutí, n., die Erkaltung. U. vody,
lásky. Kom., BR. II. 107. Ustýchati se = ostýchati se, sich scheuen.
— se čeho. St. skl., Alx. H. P. 1. — s inft. Zlého ducha viděti se ustýcháš. Leg. Ustyskovati si, sich ängstlich fühlen. —
kde. Mor. Tč. Usubrati = ubabrati. Na Slov.
Úsud, u, m. = úsudek, das Urtheil. Jg.
Ti lidé nemají žádného úsudu. Us. u Rychn Ntk., Msk. Lidem nepostihlými jsou úsudové, úrady, záměry boží. Sš I. 149. — Ú. = osud, das Schicksal, Verhängniss. Kom. Úsudek, dku, m. = nález soudcův, das
Urtheil, der Urtheilsspruch des Richters. Ú. spravedlnosti; Úsudkův (nálezův) a vý- povědí společným snešením učiněných zpět táhnouti neslušné jest. Kom. J. 663. Každý těch řediteluov před jinými třmi žalobníku odpovídej a třech úsudku konečně obykni. Arch. V. 370. Z toho tedy místa ú. konečný Pilat pronésti uložil. Sš. J. 286. Starý zá- kon předpisy a ustanoveními svými úsudek smrti vynášel nad Člověkem. Sš. II. 213. |
(Hý. ). Nebude možno vynésti o té věci plat-
ného ú-dku. Ddk. II. 411. Ú. právní. D. Ú. o při vynésti. Us. Úsudkem lidu do vlasti volán jest. Hlas. Úsudek pronésti. Sych. Při věcech pochybných dlouho mysli na ú-dek. Pr. — Ú. Páně = soud boží, Gottes Urtheil, das Verhängniss. Podlé božího ú-dku. BR. II. 123. a. Ú. = mínění, die Meinung, das Urtheil. Dle mého ú-ku. D. Nepříjemný ú. O něčem svůj ú. vynésti, vyříci. Aby přá- telství pravý ú. nepřevrátilo. Us. Ve svém ú-ku stálým býti. Bern. Ú. vytříbený. Rk. Lékařský ú. Nz. lk. Ú. obecný a vesměs přijatý; Ten prý úsudek násečně a mimo- chodem vkládá apoštol; Tedy světec poráží křivý a lichý ú. ten; Poněvadž se na jejich (apoštolu) ú-dku přestati mohlo; Autorita hierarchie židovské podlamovala a podko- pávala tu vývoj a výjev svobodného o Pánu ú-dku. Sš. I. 16., II. 217., Sk. 88., 176., J. 124. (Hý. ) Čím značnějším a mocnějším je někdo, tím více rozcházejí se pravidelně ú-dky, jaké o něm pronášejí současníci a potomci; Ú-dku současníků jmenovitě o po- vaze některého muže sluší dáti za všech okolností přednosť před ú-dkem potomků; A jak zní tento ú. o králi Přemyslu Ota- karovi? Ddk. VI. 205., 206. (Tč. ). Ú. pak filosofů byl dvojak Sš. Sk. 205. — Ú. v lo- gice = spojení dvou ponětí, das Urtheil. Ú. jest spojení několika představ vyjádřených v jednotu svědomosti. Marek. Ú. dle starší terminologie = klad, vztahů dvou pojmů (ju- dicium), což novější terminologie nazývá soudem. Při ú-dku v tomto smyslu či soudu činí klad obou pojmů látku, vztah jich k sobě podstatu či dobu jeho. Z obou pojmů, které jsou látkou soudu, klade se jeden (S) na- před jako za podklad a slove podmět (sub- jectum), druhý (P) klade se jako k prvnímu přibylý a zove se přísudek (praedicatum). Soud proslovený slove výrok, věta, věsť (enuntiatio). Soud jest buď kategorický (roz- hodný) anebo hypothetický (podmiňovací). Soud kategorický jest klad o příslušnosti pojmu jednoho do obsahu pojmu druhého. (S jest P); soud hypothetický jest klad o závislosti kladu pojmu jednoho do ob- sahu pojmu druhého (je-li S, jest P). Po- jem, jehož kladem se podmiňuje klad pojmu druhého, slove podmínkou (hypothesis) a pojem, jehož klad podmíněn jest, nazývá se podmíněné, položka (thesis). Dle způsobu platnosti (modalitas) rozeznáváme: a) soud ze skutečnosti čili soud jisticí (judicium asserens), jímž se klade, že jest; b) soud z nutnosti (jud. apodicticum), jímž se klade, že musí býti; c) soud z možnosti (jud. pro- blematicum), jímž se klade, že může býti přísudek s podmětem spojen aneb od něho odloučen. — Dle novější terminologie jest ú. klad soudu z důvodu jeho vztahu k soudům jiným (conclusio), což starší terminologie na- zývala závěrkem. Soud, který se klade z dů- vodu vztahu svého k soudům jiným, slove závěr a tyto jiné soudy návěstí. Návěstí a závěr činí látku ú-dku, dobou jeho jest dů- slednosť t. j. nutné vyplývání závěru z kladu návěstí. Vztah podmětu S a přísudku P v závěru vyplývá návěstmi buď bezpro- |
||
|
|||
Předchozí (451)  Strana:452  Další (453) |