sb157-05 0..8296

453

středně z těchto pojmů S i P samých; anebo
prostředečně ze vztahů pojmů S i P k pojmu
jinému M v závěru již se naskytajícímu. Tím
se dělí ú. ve dvojí: a) důsledek (consequen-
tia), b) ú. ve smyslu užším. Při tomto po-
sledním nazývají se pojmy S, M, P členy
ú-ku (termini) a to podmět S závěru sluje
členem nižším n. dolejším (t. minor), jeho
přísudek P členem vyšším n. hořejším (t. ma-
jor), třetí pojem M v závěru se již nevy-
skytující členem středním (t. medius). Ta
kový trojčlenný ú. slove syllogismus; ú. má
návěsti dvě: v jedné klade se vztah členu
nižšího k členu střednímu, v druhé vztah
členu vyššího k témuž členu střednímu.
Onano slove návěsť nižší n. dolejší (propo-
sitio minor), tato pak návěsť vyšší n. hořejší
(p. major). Pro krátkosť zamlčuje se někdy
jedna nebo druhá návěsť a takový ú. slove
zámlka (enthymema) na př: Každá hmota
jest těžká, tedy jest i vzduch těžek (zde vy-
puštěna návěsť: Vzduch jest hmota). Každý
ú., který rozložiti lze ve dva nebo více
ú-dků, nazývá se složeným. Dva neb více
úsudků tím způsobem spjatých, že závěr
předcházejícího jest návěstí následujícího,
zove se řetězem ú-dků; článek předcházející
slove nadúsudek, následující pak podúsudek
Od řetězu ú-dků liší se ú. řetězový či sorites.
Vz Řetěz. S. N. Cf. Jd. 39. a násl. Ú. jed-
notný, násobný nebo složený; jednotlivý,
zvláštní, všeobecný; vyměřený, nevyměřený;
tvrdicí, zapírací; zamezovací, nekonečný;
výslovný, podpovědný; odlíčený; záhadný,
rozhodný n. jisticí a stanovený. Vz Mark.
Log. Ú. ve smyslu užším: ú. podmiňovací
n. hypothetický (je-li jedna návěsť podmi-
ňovací, druhá thetická), rozlučovací, zkrá-
cený, složený ú. smíšený, závadný, mylný,
zpětný, odmítavý. Jd. Ú. kladný, positiv,
záporný, negativ, výslovný (bezpodmínečný,
kategorický), kategorisch, nutný, apodik-
tisch, podmiňovací (podmínečný), hypothe-
tisch, rozlučitý (rozlučovací), disjunkt, vše-
obecný, allgemein, částečný, besonders, par-
tikulär, jednotlivý, einzeln, singulär. Nz.
Vz Úsudkový. S. N., Jd.

Úsudkový, Urtheils-. Ú. věty: Čistota
půl zdraví. Na pěkný kvítek i včela letí. —
Pozn. Skromný úsudek pronáší se kondi-
tionalem: Nemyslil bych. Neřekl bych. Brt.
S. 3. vyd. 10.

Úsudlivý = soudný, urtheilsfähig. To je
ú. člověk. Us. u Rychn. Ntk., Msk.

Úsudník, a, m. = souditel, der Urtheil-
sprecher. Na Slov.

Usudzovati = usuzovati. Na Slov. Bern.

Úsuch, u, m. = uschnutí, das Verdorren.
Tím sami odsoudili se k věčnému ú-chu.
Sš. L. 210. (Hý. ).

Usukati, spulen. Vz Usoukati.

Usukovati, vz Usoukati.

Usunouti, ul, ut, utí, usouvati = suna
oddáliti, wegschieben, wegstellen, aus dem
Wege räumen; se = oddáliti se, sich weg-
machen. L. — koho kam odkud. Poesie
usouvala mě ve světy vyšší; Vzdálenosť
ho vám usune z oka na vždy. Kos. Ol. I.
192., 176.

Ušupati koho = učiniti, aby šupal, se-
děl, setzen; usupnúť, sich setzen. Děcko
již uśupnulo, už śupe.

Usupěný, ergrimmt. Šm.

Usura, y, f. = užitek (v obchodu). Kh.

Usurpace, e, f., z lat. = násilné uchvá-
cení něčeho ku př. trůnu, die Usurpation,
gesetzwidrige Besitzergreifung.

Usurpator, a, m. = uchvatitel, kdo usur-
pací něčeho nabyl (ku př. trůnu), der Usur-
pator, gesetzwidriger Usurpator, Thron-
räuber.

Usurpovati = násilně něco uchvátiti,
zmocniti se něčeho, usurpiren, sich einer
Sache widerrechtlich bemächtigen. Rk.

Us-us, u, m., lat. = zvyk, obyčej, uží-
vání něčeho, der Gebrauch, die Gewohnheit,
das Herkommen. Ex usu = ze zvyku; in
usum = ku potřebě; in usum Delphini, ku
potřebě delfina t. j. následníka francouz-
ského tištěné spisy, v nichž závadná místa
vynechána byla. Rk.

Úsuše, ves. Arch. IV. 35., 147. (Šd. ).

Usušení, n., die Trocknung, Dörrung.

Usušený; -en, a, o, getrocknet, gedörrt. —
kde: na vzduchu, lutttrocken, Šp., v peci.

Usušiti, il, en, ení; usoušeti, usušovati,
trocknen, dörren, auf-, abtrocknen, abdör-
ren. — co kde: prádlo na slunci; ovoce
v sušárně. — co čím: vzduchem, horkem. —
co komu, Jemanden einen Hieb versetzen.
Mor. Kčr., Mtl. Takovú ti u-ším = vlepím.
Brt.

Usušovací stroj, die Trockenmaschine.
Techn.

Usutí, n., die Abschüttung.

Usutý; -ut, a, o, abgeschüttet.

Úsuvka, y, f., die Einschaltung. Šm.

Usuzovaní, n., die Urtheilung. Jg.

Usuzovati, vz Usouditi.

Usužovati, vz Usoužiti.

Usvacený; -en, a, o = usvěcený, gehei-
ligt. U. miesto. BO.

Usvadlosť, i, f., welker Zustand. U. těla.
Us.

Usvadlý, welk, dürr, abgewelkt. U. kvě-
tina, strom.

Usvadnouti, usvadnu (zastr. usvědu, vz
Usvěděti), dnul a dl, utí, welken, abwelken,
abdorren, von Gram verzehrt werden. —
abs. Usvadl květ můj. Us. Silným u. kážeš.
BO. Jejich sláva usvadla. Raj. — proč.
Čemus raně rozkvetla, rozkvetavši pomrzla,
pomrzavši usvědla, usvěděvši opadla? Rkk.
58. — čím (proč): hořem, St. skl., Hr. rk.
297., 423., horkem, Hus III. 16., hladem,
BO., žízní, Ryt. křest., žalostí pro vlasť,
Us., bídnou služebností. Jel. Usvadla zá-
rmutkem tvář má. Br. — kde. Bohatý na
svých cestách usvadne. Lom.

Usvadnutí, n., das Ab-, Verwelken.

Usvadnutý; -ut, a, o, šp. m.: usvadlý.

Usvalina, y, f. = uspadlina. Mor. Tč.

Usvaliti, il, en, ení, usvalovati. — co
kam, wohin wälzen, schieben. Na Mor. Tč.

Usvatiti, vz Usvětiti.

Usvátostniti, il, ěn, ění, heiligen. Šd. exc.

Usvázati, usvazovati, zusammenbinden. —
se čeho jak: do snopů, genugsam binden.
Na Ostrav. Tč.