Předchozí (452)  Strana:453  Další (454) |
|
|||
453
|
|||
|
|||
středně z těchto pojmů S i P samých; anebo
prostředečně ze vztahů pojmů S i P k pojmu jinému M v závěru již se naskytajícímu. Tím se dělí ú. ve dvojí: a) důsledek (consequen- tia), b) ú. ve smyslu užším. Při tomto po- sledním nazývají se pojmy S, M, P členy ú-ku (termini) a to podmět S závěru sluje členem nižším n. dolejším (t. minor), jeho přísudek P členem vyšším n. hořejším (t. ma- jor), třetí pojem M v závěru se již nevy- skytující členem středním (t. medius). Ta kový trojčlenný ú. slove syllogismus; ú. má návěsti dvě: v jedné klade se vztah členu nižšího k členu střednímu, v druhé vztah členu vyššího k témuž členu střednímu. Onano slove návěsť nižší n. dolejší (propo- sitio minor), tato pak návěsť vyšší n. hořejší (p. major). Pro krátkosť zamlčuje se někdy jedna nebo druhá návěsť a takový ú. slove zámlka (enthymema) na př: Každá hmota jest těžká, tedy jest i vzduch těžek (zde vy- puštěna návěsť: Vzduch jest hmota). Každý ú., který rozložiti lze ve dva nebo více ú-dků, nazývá se složeným. Dva neb více úsudků tím způsobem spjatých, že závěr předcházejícího jest návěstí následujícího, zove se řetězem ú-dků; článek předcházející slove nadúsudek, následující pak podúsudek Od řetězu ú-dků liší se ú. řetězový či sorites. Vz Řetěz. S. N. Cf. Jd. 39. a násl. Ú. jed- notný, násobný nebo složený; jednotlivý, zvláštní, všeobecný; vyměřený, nevyměřený; tvrdicí, zapírací; zamezovací, nekonečný; výslovný, podpovědný; odlíčený; záhadný, rozhodný n. jisticí a stanovený. Vz Mark. Log. Ú. ve smyslu užším: ú. podmiňovací n. hypothetický (je-li jedna návěsť podmi- ňovací, druhá thetická), rozlučovací, zkrá- cený, složený ú. smíšený, závadný, mylný, zpětný, odmítavý. Jd. Ú. kladný, positiv, záporný, negativ, výslovný (bezpodmínečný, kategorický), kategorisch, nutný, apodik- tisch, podmiňovací (podmínečný), hypothe- tisch, rozlučitý (rozlučovací), disjunkt, vše- obecný, allgemein, částečný, besonders, par- tikulär, jednotlivý, einzeln, singulär. Nz. Vz Úsudkový. S. N., Jd. Úsudkový, Urtheils-. Ú. věty: Čistota
půl zdraví. Na pěkný kvítek i včela letí. — Pozn. Skromný úsudek pronáší se kondi- tionalem: Nemyslil bych. Neřekl bych. Brt. S. 3. vyd. 10. Úsudlivý = soudný, urtheilsfähig. To je
ú. člověk. Us. u Rychn. Ntk., Msk. Úsudník, a, m. = souditel, der Urtheil-
sprecher. Na Slov. Usudzovati = usuzovati. Na Slov. Bern.
Úsuch, u, m. = uschnutí, das Verdorren.
Tím sami odsoudili se k věčnému ú-chu. Sš. L. 210. (Hý. ). Usukati, spulen. Vz Usoukati.
Usukovati, vz Usoukati.
Usunouti, ul, ut, utí, usouvati = suna
oddáliti, wegschieben, wegstellen, aus dem Wege räumen; se = oddáliti se, sich weg- machen. L. — koho kam odkud. Poesie usouvala mě ve světy vyšší; Vzdálenosť ho vám usune z oka na vždy. Kos. Ol. I. 192., 176. |
Ušupati koho = učiniti, aby šupal, se-
děl, setzen; usupnúť, sich setzen. Děcko již uśupnulo, už śupe. Usupěný, ergrimmt. Šm.
Usura, y, f. = užitek (v obchodu). Kh.
Usurpace, e, f., z lat. = násilné uchvá-
cení něčeho ku př. trůnu, die Usurpation, gesetzwidrige Besitzergreifung. Usurpator, a, m. = uchvatitel, kdo usur-
pací něčeho nabyl (ku př. trůnu), der Usur- pator, gesetzwidriger Usurpator, Thron- räuber. Usurpovati = násilně něco uchvátiti,
zmocniti se něčeho, usurpiren, sich einer Sache widerrechtlich bemächtigen. Rk. Us-us, u, m., lat. = zvyk, obyčej, uží-
vání něčeho, der Gebrauch, die Gewohnheit, das Herkommen. Ex usu = ze zvyku; in usum = ku potřebě; in usum Delphini, ku potřebě delfina t. j. následníka francouz- ského tištěné spisy, v nichž závadná místa vynechána byla. Rk. Úsuše, ves. Arch. IV. 35., 147. (Šd. ).
Usušení, n., die Trocknung, Dörrung.
Usušený; -en, a, o, getrocknet, gedörrt. —
kde: na vzduchu, lutttrocken, Šp., v peci. Usušiti, il, en, ení; usoušeti, usušovati,
trocknen, dörren, auf-, abtrocknen, abdör- ren. — co kde: prádlo na slunci; ovoce v sušárně. — co čím: vzduchem, horkem. — co komu, Jemanden einen Hieb versetzen. Mor. Kčr., Mtl. Takovú ti u-ším = vlepím. Brt. Usušovací stroj, die Trockenmaschine.
Techn. Usutí, n., die Abschüttung.
Usutý; -ut, a, o, abgeschüttet.
Úsuvka, y, f., die Einschaltung. Šm.
Usuzovaní, n., die Urtheilung. Jg.
Usuzovati, vz Usouditi.
Usužovati, vz Usoužiti.
Usvacený; -en, a, o = usvěcený, gehei-
ligt. U. miesto. BO. Usvadlosť, i, f., welker Zustand. U. těla.
Us. Usvadlý, welk, dürr, abgewelkt. U. kvě-
tina, strom. Usvadnouti, usvadnu (zastr. usvědu, vz
Usvěděti), dnul a dl, utí, welken, abwelken, abdorren, von Gram verzehrt werden. — abs. Usvadl květ můj. Us. Silným u. kážeš. BO. Jejich sláva usvadla. Raj. — proč. Čemus raně rozkvetla, rozkvetavši pomrzla, pomrzavši usvědla, usvěděvši opadla? Rkk. 58. — čím (proč): hořem, St. skl., Hr. rk. 297., 423., horkem, Hus III. 16., hladem, BO., žízní, Ryt. křest., žalostí pro vlasť, Us., bídnou služebností. Jel. Usvadla zá- rmutkem tvář má. Br. — kde. Bohatý na svých cestách usvadne. Lom. Usvadnutí, n., das Ab-, Verwelken.
Usvadnutý; -ut, a, o, šp. m.: usvadlý.
Usvalina, y, f. = uspadlina. Mor. Tč.
Usvaliti, il, en, ení, usvalovati. — co
kam, wohin wälzen, schieben. Na Mor. Tč. Usvatiti, vz Usvětiti.
Usvátostniti, il, ěn, ění, heiligen. Šd. exc.
Usvázati, usvazovati, zusammenbinden. —
se čeho jak: do snopů, genugsam binden. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (452)  Strana:453  Další (454) |