sb157-05 0..8296

466

23. — se k čemu = utišiti se. K té řeči
se král utajil. St. skl. — se proč. Smíchy
se utajiti nemůže (utišiti se). Us. — se kdy
= unaviti se, müde werden. Po tom křiku
tak se utají, že... Jel.

Útajný = tajný, skrytý, verborgen, ge-
heim. — koho. Jeho (Boha) nic nemóž býti
útajno, neb vše vidí. Št. — před kým.
Před ním nic útajno nenie. Št.

Utancovati, ertanzen, tanzen können —
co. Utancoval dva tance a víc ne (jen tolik
mohl tancovati). Ros. — koho (tancem
unaviti, usmrtiti). — se kdy s kým; při
muzice.. Us. Tč. — se jak: až do potu
bis zum Schweisse tanzen.

Uťanka, y, f., sparasion, hmyz. Krok.
II. 260.

Utanouti, vz Tanouti. — komu kde.
To mi na mysli u-lo. Us. Tč. — Utanouti
se = skrýti se, sich verstecken, ducken.
U Místka na Mor. Škd.

Utant, a, m., zastr. = ušatý pes, prak,

der Brack. St, skl. IV. 209. Koncovka -ant
svědčí o cizím původu. Mz. 360.

Utantovati = unaviti, utahati, sehr pla-
gen, durch Herumtreiben müde machen.
Na Slov. Plk. — U., mit eitlen Worten be-
thören.

Utápati = pokáleti, umáčeti, im Wasser
oder Kothe schleppen, beschmutzen. — koho,
se Jg., Ros. — se čím: blátem. Jg.

Uťapati, uťapnouti, pnul a pl, ut, utí,
uťapiti, il, en, ení; uťapovati, herunterschla-
gen. — co čím odkud: žerdkou hrušku
se stromu u. Na Ostrav. Tč. — čeho. Ib.
Tč. — někoho = pomluvami z mnoha stran
někomu uškoditi, že podlehnouti musí. Na
Zbir. Lg.

Uťapkati, betatscheln. — co čím = něco
dlaní n. něčím pleskatým utlouci. — U. =
kladivem lehce na něco tlouci. Na Ostrav.
Tč.

Utaraniti, il, en, ení, einrammen. — co
čím kam: koly do země taranem. Na
Ostrav. Tč.

Utarasiti, il, en, ení; utarasovati, Te-
rasse machen, dämmen. U tarasil asi (na)
5 loket. Us. — co čím = upevniti: svah

kameny, befestigen, Ros., břehy pevnými
tarasy.

Utarčený; -en, a, o = ukvičený. U Olom.
Sd.

Utasiti, il, en, ení = ustraniti, entfrem-
den, entziehen. — co. Hos.

Utaškařiti, il, en, ení, erschwindeln —
co. Us. Tč.

Utatarovati koho = tatarem ubiti, durch-
peitschen — koho jak: po nohách. Na
Ostrav. Tč.

Uťatí, zastr. utětí, das Abhauen. Bel.

Uťatý; uťat, a, o, abgehauen, gestutzt,
abgestuzt. U. listy věnečenky kretické. Rst.
512. U. svlačec. Nz. lk. U- kus (tříska). V.
On (kocour) tam leží za ploty, ocásek má
uťatý. Sš. P. 711. — od čeho. Jakož Jan
vysoce jemu na česť sáhl pravě, že by byl
od šibenice uťatý. Sd. kn. op.

Utázati se, táži a tíži se, utazovati se =
uraditi se, usnésti se, sich unter einander
berathen. Kat. 102., Troj., Vs. — čeho.

A pakli se to kdy udá utazovati tobě súda,.
Alx. V. v. 230. (IIP. 7. ). — se mezi kým:
mezi stranami. Mus. — se s kým. Výb. I.
612., Arch. I. 413., Půh. II. 628. — se
s kým kde. Na posudku úředníci se utá-
zali s p. Herartem a s jinými zemany. Půh.
I. 266.

Útažek, žku, m. = útěžek. Na Slov. Bern.

Utažení, n., die Befestigung, Zusammen-
ziehung, vz Utáhnouti. Utažení šroubu. Zpr.
Arch. XI. 2. 10.

Utažený; -žen, a, o, fest angezogen, be-
festigt, zusammengezogen. U. tělo, dívka
(stažená). Us Vz Utáhnouti.

Uťažiti se komu. Uťažilo sa mu robiť
(jest obtížno). Na Beskyd. Tč.

Utčení, n. U. tedy od u. ne od u tečenie
slovo béře, že jeden na druhého utýká, a
ne proto, že se jeden před druhým k po-
honu utieká. Vš. Jir. 103. Vz Útok.

Utéci (v obec. mluvě: -utecti, utýcti, utect
utyct, u Opav. utěc, utěkat, Klš. ), uteku,
češ...., kou; utec, ka (ouc), kl, utečení;
utíkati, utékati (zastr. utěkati), utíkávati —
pryč uplynouti, hinweg-, wog-, fort-, ent-
fliessen; pryč zajíti, zaběhnouti, prchnouti,
vyváznouti, uběhnouti, entfliehen, entlaufen,
entwischen, entspringen, entkommen, ent-
rinnen, durchkommen, durchgehen, davon
gehen, wegfliehen, weglaufen, ausreissen,
fortlaufen; varovati se, ubíhati, fliehen, ver-
meiden; minouti, verlaufen, vergehen; se
= ujíti se, ucházeti se, Zuflucht nehmen;
přijíti, kommen; osupiti se, dáti se do koho,
sich über einen machen, ihn angreifen, an-
fahren, anfallen; předběhnouti, dříve něco
učiniti, vorkommen, voreilen. Jg. — Utéci,
na Zlínsku: prsknút, zdrhnút, změtat, dát
do kyt, zdírat, zděrovat, zdŕhat, sypat, šru-
bovat, Brt. — abs. Kdo utekl, vyhrál. Č.
Utíká, an ho nehoní (má zlé svědomí). Vz
Ničema. Č. Utíká zvěř, Us., čas. D. Skutek
utek (utekl). Prov. Ještě dotud mnoho vody
uteče (než se to stane). Ros. Neuteče-li, ale
ukane. Ctib. Utekl (ukázal paty, hřbet;
obrátil voje; dal se v nohy; poradil se
s nohami, s Vaňkem; vypadl po měsíci;
Sebral písek na podešve. Č. Cf. Spáliti,
Prásknouti, Hřib). Nemohli jsme utéci. Vrat,
Nevěděl kudy utéci. Br. Utíkal, jakoby mu
hlavu zapálil, Us., jakoby na ostruhu vzat
byl, Sych., jakoby mu nad hlavou hořelo
(rychle), jakoby ho na vidle bral, Šg., jakoby
mu k hrdlu sáhal, Lb., jakoby kulku pustil,
Us. u Žamb., Dbv., jako šipka, jako po-
trhlý, Us., Dch., koľko mu nohy stačili.
Dbš. Sl. pov. I 134. Uteká, uteká, že by ho
any na sto konoch nedohonil. Ib. I. 183.
Uteč (= vyhni se, vari)! Us. Vck. Kde sú
jaké pletky, uteč odtuď hnedky. Na Mor.
Tč. Utíkal, kam ho oči vedli. Us. Neutí-
kejte tak děti, ať nepadnete. Us. Tč. Bor
ta tvoja mladosť brzy uteče. Sl. ps. Šd.
Čas utíká jako voda, jako nic. Us. Dch.
Ten klíč musí zde někde být, vždyť nemá
nohy, aby utekl. Us. Dch. Tak se nad ním
práší, co utíká; Utíká, až se nad nim práší.
Brt. S. 140. Mým lidem, ježto tam byli
utekli, pobral všecko. Půh. II. 293. Počali
utíkati, kam kdo mohl. Pal. Dj. III. 2. 279.