sb157-05 0..8296

468

mezi co). Utéci k městu, k lesu. Us.
Jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu.
O. z D. A že se přihází, že psanci nevy-
vedení utíkají se k právu a jeho užívají.
Zř. F. I. U. XXVI. K němu utekl (útočiště
k němu měl). V., Arch. I. 70. K výmluv-
nosti se utéci. Ros. Kdo se prve k mlýnu
uteče, ten také prve semele. Prov. U. do
lesa, Us., do města. Flav. Utekl se v ko-
žíšku do vody. Prov. — Br., Har. Utekl za
řeku. Us. Pod něčí ochranu u. Měčislav
utekl se na Rus. Ddk. II. 94. U. se na tvrz.
Pč. 18. Turci na zámek Ostřehom utekli.
Dač. I. 182. Anděl Lotovi rozkázal na hory
utéci. BR. II. 107. b. Tehdáž sem se byl
k Chvalovi na Klukovice utekl s dobytkem;
S žalobami se na nás utíkajíce. Arch. I. 175.,
376. (Šd. ). Ja, co je mně po tej Uliance, po-
bija ju uteče k maměnce. Sš. P. 238. U-kla
se k Hospodinu. Pass. 6. Abyste se pilně
k trůnu milosti jeho na modlitbách utíkali.
BR. II. 367. b. Ó Pane, k milosrdenstvie tvé-
mu se utíkáme. Dač. I. 269. Nebylo k komu
se utíkati. Dač I. 299. Utéci se k svému
koniu. Dal. 93. Čím více ucházel se Boleslav
o přízeň jejich, tím spíše utíkali se k Jin-
dřichu II.; Měčislav utekl se do Prahy k Ol-
dřichovi; Museli bychom u. se k takovým
prostředkům, jenž by... Ddk. II. 72., 113.,
VI. 117. My pak, nemohúc o to strany roz-
děliti, utíkámy se k vašie múdrosti prosiece
za naučení; Utekl jsem se k ctným lidem
prose, aby...; K nám zase sě utíkají na-
učení žádajíc o to; Protož sě k vám utí-
káme jakožto k starším našim naučení a
rady žádajíce. NB. Tč. 29., 33, 73., 85.
Utec se k nesmiernému božiemu milosrden-
stvie; Aby oni majíc pokušenie, k svému
se otci utekli; Má se k němu utéci a jemu
se modliti; Byl-lis velikým hřiešníkem, utec
se k štědrému krve vylití syna božího;
K čí utečete pomoci? Hus I. 294., 349., II.
42., III. 158., 193. (I. 359., II. 97., 192., III.
260). Můj mily ucěk mi do papraci. Sš. P.
656. Spravedlnosť do nebe utekla. Skutek
do Naděje utek. Šd. exc. Utekl do pivnice.
NB. Tč. 2. Čímž vyjasňuje se ta okolnosť,
proč asi uteklí se Vratislav a matka jeho
do Uher; Jaromír utekl se do ciziny. Ddk.
II. 195., II. 241. Budú-li vás puditi, utecte
do jiného miesta: Utec odsovad do nebes.
Hus II. 171., III. 103. Můoj člověk podeň
utekl noční věcí. Půh. I. 374. A já sa spra-
vím malú rybečkú a já utečeni pod tu vo-
dičku. Sl. ps. 59. Na to volaná děva utíká
opět mezi družice. Sš. P. 725. — se ke
komu čím. Nikdy jest jemu toho dluhu
nezpomínal, než již všetečnú žalobú k němu
jest se utekl. NB. Tč. 60., 285. — kdy.
Uposlechnuvše utekli jsou se vypovězenci
asi r. 1057. do Uher; Soběslav hned první
noci utekl z Prahy ze strachu před Fridri-
chem. Ddk. II. 199., III. 292. Z města o půl
noci u. Pass. 329. Co budzěš ucěkać za
cely rok, dohonim ja cěbe na jeden krok.
Sš. P. 13. V nemoci k Bohu se u. Pass. 3.
(Hý. ). Vz U. se oč. — se kam oč zač,
s čím, v čem. U. se k někomu o pomoc,
o pravidla k neznabohu, V., o ochranu,
Apol., za ochranu. Boč., o radu, Us., s pros-

bou. J. tr. Ve všech věcech (potřebách)
k němu se utíká. Us., Ros. Blažený, kdo
se ku Kristovi ve svátosti utíká. Sš. J. 188.
Ota o záštitu skráceného práva svého k Li-
deři se utíká. Ddk. III. 6. K němu jakožto
ku pánu svému o své těžkosti se utíkali.
Bart. 1. 34. Dvě ženě k nám o naučení se
utíkají. NB. Tč. 94. O nějakou věc k soudu
se u. Tov. Nevěděli kam se u. o svou duši.
Let. 436. Učí nás, před záležitostmi vážněj-
šími k Bohu se utíkati o radu. Sš. Sk. 16.
(Hý. ). — se ke komu na čem. A k němu
(Kristu) se na modlitbě utíká. Sš. II. 35. —
za kým. Nevěřila bych tě, dyby se's mně
pekl, šak's mně včera večír za jinó utekl.
Sš. P. 387. Utíkal jsem za ním, ale nedo-
honil jsem ho. Us. — proč. Odtud pro hlad
utíkati musela. Pal. Dj. III. 3. 59. U. stra-
chem z města. Let. 328. U. ze strachu.
Ddk. III. 292. U. pro dluhy. V. — jak:
bez pokuty a trestání. V. Bez čepice utekl.
Oběma nohama utíkal (= rychlej. Us. Tím
čas utekl. Us. Chvílčička za chvílčičkou
utíká, šetř času. Sych. A oni podlé mož-
nosti utíkali. BR. II. 641. a. Tataři brzo
zpátkem utekli. Dač. I. 196. Horem pádem
utekli. Us. A tú všetečnú žalobú že se jest
utekl bez svědkuov. NB. Tč. 285. Utíkati
jako terpentínem = střečkovati. U Litovle.
Kôr. Cvalom utěkali z doliny. Tov. 351.
Pryč pádem u-li. Zpěv. I. 33. Kteříž jsú
z města proti svým slibóm a přísahám
utekli. Arch. IV. 383. Utíkaje podlé moře.
BO. Cf. U. abs. (na začátku článku). —
pass. Nemá býti žádána, ale utíkána od
lidí (lidská sláva). V. Člověk morem zara-
žený utíkán má býti. Kom.

Utečenec, nce, m., slovo neobyčejně tvo-
řené, neříkámeť: utečený; lépe: zběh, pře-
běhlík, úskok, uprchlec, uteklec, uteklík,
utěkač, běhlec, poběhlík, odběhlec, uprchlík,
der Flüchtling, Ausreisser, Entflieher, De-
serteur. Cf. Brs. 251. Se sklopenými hla-
vami želeli utečenci naši smrti jeho. Ddk.
III. 93. Cf. Utéci (konec).

Utečení, n. = odjití, útěk, das Entfliehen,
die Flucht. K u. přivésti; u-ním život za-
chovati. V. Utečením sobě poraditi (utéci).
Háj. Na u. obrátiti. Kom. Na u. býti (chtíti
utéci). Ros. — Jg.

Utěčka, y, f. = útěk, das Fliehen, die
Flucht. Dali se na ú-čku. U Opav. Zkl. Dal
se do u-ky. Na Ostrav. Tč.

Utěch, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 127.

1. Útěcha, y, f. Ú. liší se od potěšení.
Vz toto. Ú. = učetí milé, libé, těšící i to,
co způsobuje to učiti, věc příjemná, radosť,
utěšení, potěšení, das Vergnügen, Ergötzen,
die Lust. Když je plno na dvoře, ú. v ko-
moře. Tč. V Praze kratochvil a ú-chu měli.
Dal. Město vší útěchy plné. Troj. Ten muž
(ta žena) jest má útěcha. Ros. — Ú. = po-
těšení v nehodě, v neštěstí, der Trost. U-chy
prázdný, trostlos; Někomu v kleslou mysl
ú-chu vlévati. Dch. Kdykoli na nás dolé-
hají kříže, ú. nebes přicházívá blíže. Apo-
štol té marné, křivé a lživé u-še vstříc a
v odpor vchází. Sš. I. 34. (Hý. ). Nikde
u-chy a nikde pokoje. Ht. Sl. ml. 173. Přijav
zajisté útěchy od spolubratra svého vypustil