Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |
|
|||
472
|
|||
|
|||
Utchnutí, n. = uražení, potknutí, die
Anstossung. Na Slov. Bern. Utchnutý; -ut, a, o, angestossen. Bern.
Utchořiti, il, en, ení, vz Uschořiti. —
komu co. Us. Tč. Utíčka, utéčka, y, f. = útočiště. Lom., Č.
Útierňa, vz Útěreň.
Utíhnouti, vz Utáhnouti.
Utichlý, gestillt, still geworden. Us.
Utichnouti, chnul a chl, utí; utichati =
tichým se státi, still, ruhig werden; ukojiti sc, ukrotiti sc, ruhig werden, nachlassen, sich legen, sich stillen. Utichli utrhační po- směváčkové. Sych. Vítr utichl. Har. Venku již utichlo. Us. Jeho hněv utichl. Bolesť uti- chla. Ctib. Křik utichl; Utichlo to. Us. Dch. Děti utichly jako pěna. Sk. Poručiv, aby utichli všichni, oznámil nahlas. Pal. Dj. IV. 2. 509. Ta pověst brzy u-chla. Dač. I. 197. Čakali, ale dieťa neutichovalo. Dbš. Sl. pov. I. 19. Když slunce zamlkne, všecko hned
utichne. Na Mor. Tč. — kde. Jak jedno po- kušení na moři utichlo, hned jiné na zemi jim nastalo. BR. II. 37. b. Pojednou utichly zbraně na celém západě. Ddk. III. 146. — kdy. A hlá, na prvom raze dieťa utichuje, na druhom už pekne čuší. Dbš. Sl. pov. I. 20. V tom utichl. Kmp. 157. Utichnutí, n., das Stillwerden, die Stille,
Ruhe. Us. Utika, y, f., bylo město v sev. Africe.
Vz S. N. — Utičan, a, m. — Utický. Utíkadlo, u, n. = útočiště, der Zufluchts-
ort. Žer. Utíkal, a, m., osob. jm. Šd.
Utíkání, n. = běžení, útěk, das Fliehen,
die Flucht. Na u., k u. se strojiti, hotoviti; na u. někoho obrátiti; na u., v u. se dáti n. obrátiti (pryč utíkati). V. Již všecko na u. bylo. Ros. Po u. se navrátiti. Br. V u. své spásy hledati. Bern. Někteří pěším u-ním sobě pomohli. Sl. Uh. I. 152. U. hříchu. BR. II. 646. a. Jeho do Egypta u. BR. II. 8.
Utíkaný. Na u-nou se obrátiti, in die Flucht. Pešina. Vz Utéci.
Utíkati, vz Utéci.
Utíkavě, flüchtig, schnell fliehend.
Utíkavec, vce, m., der Flüchtling. Šm.
Utíkavosť, i, f., die Flüchtigkeit. D.
Utíkavý = uteklý, zbehlý, poběhlý, po-
běhlec, flüchtig. V. Milosť věc lehká a u. Mudr. Na běh utíkavý se oddati. Troj. — U. v lučbě = tratící se vykuřováním, flüch- tig. Alch. U. olej. Us. Tč. Utilitář, e, m., z lat., prospěchář.
Utilitarism-us, u, m., lat. theorie, která
na místo všelikého práva klade za princip všeobecný a co možno největší užitek čili rozšíření největšího štěstí a blaha na všecky kruhy člověčenstva. Vz S. N. Utínání, n., die Abhauung.
Utínaný; -án, a, o, abgehauen.
Utínati, vz Utnouti.
Útinek, nku, m. = odtinek, odkrojek, úlo-
mek, das Abschnitzel, Bruchstück. U. od stro- mu. Aqu. — Ú. = pichlavé slovo, die Sti- chelei, das Stichelwort. L. Útinka, y, f. = nástroj, na němž kovář
atd. železo utíná, outinka, die Nagelschrote, das Schroteisen. Šp., Jg. |
Utípati se = pokáleti se, sich beschmut-
zen. Ros. Utíráček, čku, m., kleiner Wischhader;
die Lichtputze. Vz Utěrák. Utíradlo, vz Utěradlo.
Utírák, u, m., der Wischhader, Auswisch-
lappen. — U. = kratiknot, štipec. Vz Ute- rák. Utírání, n., das Abwischen. Šat k u. nosu,
das Sack-, Schnupftuch. V. U. svíce. Utíraný; -án, a, o, abgewischt. U. nos,
svíce. Vz Utříti. Utírati, vz Utříti.
Utíreň, rně, f. = jitřní. Dbš. Sl. pov. I.
287. Vz Utjerna, Utěreň. Utírka, y, f. = ručník, das Handtuch,
Abwischtuch. Na Mor., u Rychn., u Jižné. Mtl., Ntk., Tč., Vrů. Útisk, u, m. = úžina, die Enge. Ú. údolí.
Pam. kut. — Ú. = utiskání, dav, die Be- drückung, Unterdrückung, Noth. Žádných ú-ků jim nečiňte. V. Ú. trpěti. Kom. Od ú-kú přestati. Apol. Když toliko sami páni u desk seděli, dáli se prý mnozí utiskové. Pal. Dj. III. 3. 176. Jakoby trpěl ú. nějaký pro víru. Pal. Dj. IV. 2. 288. Aby svobodně dělati mohli cizozemci neb domáci, jedni druhých bez útisku a bez hanění. Arch. IV. 498. Ú. despotický. Kos. Ol. 1. 293. Bez ú-ku chu- dých lidí. Pam. Val. Mez. 92. Hleděli se od těch ú-ků vystěhováním do Polska spasiti; Letopisec mluví o ú-cích, jež snášeti bylo tenkráte některým šlechticům; Aby ú-ků těch se zbavili, sháněli se po zahraničné po- moci; Nemohli déle těch ú-ků snášeti. Ddk. II. 336., IV. 20., 200. (Tč. ). S ú-kem něčeho dosíci, nabyti. Br. Ú-kům odpor činiti. Ka- ryon. — Vác. XXIV. Utiskač, e, m. Be-, Unterdrücker. D.,
Sych. Utiskání, n., die Bedrückung.
Utiskařiti, il, en, ení = tiskařstvím vy-
dělati, udělati, als Drucker erwerben, ma- chen. Us. Tč. Utiskatel, e, m. = utiskovač.
Utiskavý = který rád utiskuje, unter-
drückend, bedrückend. Br. Utisknouti, knul a kl, ut, utí a štěn, ění;
utiskati, utiskovati, utiskávati, utiskovávati = utlačiti, tlačiti, hněsti, přitisknouti, drük- ken, belästigen, belasten, beengen; ublížiti, be-, unterdrücken, bedrängen; tiskna doho- toviti, fertig drücken, abdrücken; odtlačiti, wegdrücken. Jg. — čeho, šp, m.: co. Rk. — co, koho. U. víru. Bart. 313. 9. Boty mě utiskajú. Na Ostrav. Tč. U. svého bliž- ního. BR. II. 81. a., 209. Kdo sirotky uti- skuje, Bůh ho trestem navštěvuje. Mor. Tč. Aby byla do Budína přivezena a tu že by ji chtěl utisknúti a jejie poklady. Arch. 11. 8. Chtie jeho sv. slovo u. Hus. III. 274. Plod svůj utiskají a s bolestí ho pozbývají. Br. Nedostatek potravy ho utiskal. V. Utisknouti chudé, D., nuzného, mzdu. Br. — co kdy. Utiskne za den 2 archy. Ros. — (koho jak) kde. Někoho v úřadu svém proti spravedlnosti a právu u. V. U. koho v sou- du, Hus III. 193., Štelc.; v sobě zlá hnutí u. Martim. — koho od čeho: od víry. V. — koho oč. Že by ji chtěl u. o její zámky |
||
|
|||
Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |