sb157-05 0..8296

472

Utchnutí, n. = uražení, potknutí, die
Anstossung. Na Slov. Bern.

Utchnutý; -ut, a, o, angestossen. Bern.

Utchořiti, il, en, ení, vz Uschořiti. —
komu co. Us. Tč.

Utíčka, utéčka, y, f. = útočiště. Lom., Č.

Útierňa, vz Útěreň.

Utíhnouti, vz Utáhnouti.

Utichlý, gestillt, still geworden. Us.

Utichnouti, chnul a chl, utí; utichati =
tichým se státi, still, ruhig werden; ukojiti
sc, ukrotiti sc, ruhig werden, nachlassen,
sich legen, sich stillen. Utichli utrhační po-
směváčkové. Sych. Vítr utichl. Har. Venku
již utichlo. Us. Jeho hněv utichl. Bolesť uti-
chla. Ctib. Křik utichl; Utichlo to. Us. Dch.
Děti utichly jako pěna. Sk. Poručiv, aby
utichli všichni, oznámil nahlas. Pal. Dj. IV.
2. 509. Ta pověst brzy u-chla. Dač. I. 197.
Čakali, ale dieťa neutichovalo. Dbš. Sl. pov.

I. 19. Když slunce zamlkne, všecko hned
utichne. Na Mor. Tč. — kde. Jak jedno po-
kušení na moři utichlo, hned jiné na zemi
jim nastalo. BR. II. 37. b. Pojednou utichly
zbraně na celém západě. Ddk. III. 146. —
kdy. A hlá, na prvom raze dieťa utichuje,
na druhom už pekne čuší. Dbš. Sl. pov. I.
20. V tom utichl. Kmp. 157.

Utichnutí, n., das Stillwerden, die Stille,
Ruhe. Us.

Utika, y, f., bylo město v sev. Africe.
Vz S. N. — Utičan, a, m. — Utický.

Utíkadlo, u, n. = útočiště, der Zufluchts-
ort. Žer.

Utíkal, a, m., osob. jm. Šd.

Utíkání, n. = běžení, útěk, das Fliehen,
die Flucht. Na u., k u. se strojiti, hotoviti;
na u. někoho obrátiti; na u., v u. se dáti
n. obrátiti (pryč utíkati). V. Již všecko na
u. bylo. Ros. Po u. se navrátiti. Br. V u.
své spásy hledati. Bern. Někteří pěším u-ním
sobě pomohli. Sl. Uh. I. 152. U. hříchu. BR.

II. 646. a. Jeho do Egypta u. BR. II. 8.
Utíkaný. Na u-nou se obrátiti, in die

Flucht. Pešina. Vz Utéci.

Utíkati, vz Utéci.

Utíkavě, flüchtig, schnell fliehend.

Utíkavec, vce, m., der Flüchtling. Šm.

Utíkavosť, i, f., die Flüchtigkeit. D.

Utíkavý = uteklý, zbehlý, poběhlý, po-
běhlec, flüchtig. V. Milosť věc lehká a u.
Mudr. Na běh utíkavý se oddati. Troj. —
U. v lučbě = tratící se vykuřováním, flüch-
tig. Alch. U. olej. Us. Tč.

Utilitář, e, m., z lat., prospěchář.

Utilitarism-us, u, m., lat. theorie, která
na místo všelikého práva klade za princip
všeobecný a co možno největší užitek čili
rozšíření největšího štěstí a blaha na všecky
kruhy člověčenstva. Vz S. N.

Utínání, n., die Abhauung.

Utínaný; -án, a, o, abgehauen.

Utínati, vz Utnouti.

Útinek, nku, m. = odtinek, odkrojek, úlo-
mek, das Abschnitzel, Bruchstück. U. od stro-
mu. Aqu. — Ú. = pichlavé slovo, die Sti-
chelei, das Stichelwort. L.

Útinka, y, f. = nástroj, na němž kovář
atd. železo utíná, outinka, die Nagelschrote,
das Schroteisen. Šp., Jg.

Utípati se = pokáleti se, sich beschmut-
zen. Ros.

Utíráček, čku, m., kleiner Wischhader;
die Lichtputze. Vz Utěrák.

Utíradlo, vz Utěradlo.

Utírák, u, m., der Wischhader, Auswisch-
lappen. — U. = kratiknot, štipec. Vz Ute-
rák.

Utírání, n., das Abwischen. Šat k u. nosu,
das Sack-, Schnupftuch. V. U. svíce.

Utíraný; -án, a, o, abgewischt. U. nos,
svíce. Vz Utříti.

Utírati, vz Utříti.

Utíreň, rně, f. = jitřní. Dbš. Sl. pov. I.
287. Vz Utjerna, Utěreň.

Utírka, y, f. = ručník, das Handtuch,
Abwischtuch. Na Mor., u Rychn., u Jižné.
Mtl., Ntk., Tč., Vrů.

Útisk, u, m. = úžina, die Enge. Ú. údolí.
Pam. kut. — Ú. = utiskání, dav, die Be-
drückung, Unterdrückung, Noth. Žádných
ú-ků jim nečiňte. V. Ú. trpěti. Kom. Od ú-kú
přestati. Apol. Když toliko sami páni u desk
seděli, dáli se prý mnozí utiskové. Pal. Dj.
III. 3. 176. Jakoby trpěl ú. nějaký pro víru.
Pal. Dj. IV. 2. 288. Aby svobodně dělati
mohli cizozemci neb domáci, jedni druhých
bez útisku a bez hanění. Arch. IV. 498. Ú.
despotický. Kos. Ol. 1. 293. Bez ú-ku chu-
dých lidí. Pam. Val. Mez. 92. Hleděli se od
těch ú-ků vystěhováním do Polska spasiti;
Letopisec mluví o ú-cích, jež snášeti bylo
tenkráte některým šlechticům; Aby ú-ků
těch se zbavili, sháněli se po zahraničné po-
moci; Nemohli déle těch ú-ků snášeti. Ddk.
II. 336., IV. 20., 200. (Tč. ). S ú-kem něčeho
dosíci, nabyti. Br. Ú-kům odpor činiti. Ka-
ryon. — Vác. XXIV.

Utiskač, e, m. Be-, Unterdrücker. D.,
Sych.

Utiskání, n., die Bedrückung.

Utiskařiti, il, en, ení = tiskařstvím vy-
dělati, udělati, als Drucker erwerben, ma-
chen. Us. Tč.

Utiskatel, e, m. = utiskovač.

Utiskavý = který rád utiskuje, unter-
drückend, bedrückend. Br.

Utisknouti, knul a kl, ut, utí a štěn, ění;
utiskati, utiskovati, utiskávati, utiskovávati
= utlačiti, tlačiti, hněsti, přitisknouti, drük-
ken, belästigen, belasten, beengen; ublížiti,
be-, unterdrücken, bedrängen; tiskna doho-
toviti, fertig drücken, abdrücken; odtlačiti,
wegdrücken. Jg. — čeho, šp, m.: co. Rk.
— co, koho. U. víru. Bart. 313. 9. Boty
mě utiskajú. Na Ostrav. Tč. U. svého bliž-
ního. BR. II. 81. a., 209. Kdo sirotky uti-
skuje, Bůh ho trestem navštěvuje. Mor. Tč.
Aby byla do Budína přivezena a tu že by
ji chtěl utisknúti a jejie poklady. Arch. 11.
8. Chtie jeho sv. slovo u. Hus. III. 274. Plod
svůj utiskají a s bolestí ho pozbývají. Br.
Nedostatek potravy ho utiskal. V. Utisknouti
chudé, D., nuzného, mzdu. Br. — co kdy.
Utiskne za den 2 archy. Ros. — (koho
jak) kde. Někoho v úřadu svém proti
spravedlnosti a právu u. V. U. koho v sou-
du, Hus III. 193., Štelc.; v sobě zlá hnutí u.
Martim. — koho od čeho: od víry. V. —
koho oč. Že by ji chtěl u. o její zámky