sb157-05 0..8296

473

a poklady. Hol. Utiskoval ho o krejcar (dá-
val mu krejcar méně). Us. Brt. — koho
z čeho. Z jich svobod i práv je utiskujíce.
Pal. Dj. V. l. 237. — v čem. V mírách a ve
váhách je utiskáš BR. II. 484. a. V žádném
jednání nemáme utiskovati bližní své. Žer.
333. — koho čím. Jestliže ji úmluvami nebo
mocí utiskne. Pal. Dj. III. 3. 280. — proč.
Přec nechtěl jsem k vůli penězům u. lid.
Ddk. IV. 12. K čemu nás chceš ještě více
u. ? Ddk. II 141. — se. Každý se utiská,
co může. Us. Šd. — se nač = něčeho po-
třebovati a proto potom se hnáti, sich wor-
nach drängen, nach etwas geizen, einer Sache
bedürftig sein. Na Slov. Plk., Bern., Koll.

Utisknutí, n., die Unterdrückung.

Utisknutý; -ut, a, o, unterdrückt; na
Slov. bedürftig. Bern.

Utiskovač, utiskovatel, e, m. = utis-
kač. D.

Utiskování, n., die Be-, Unterdrückung.
D.

Utiskovatel, e, m. = utiskovač.

Utiskovati, vz Utisknouti.

Utisnúti sa = utisknouti se. Aby ste sa
nikda prosiť alebo utisnúť nemuseli. Dbš.
44.

Utisnutý; -ut, a, o. Stál tu pred ozrut-
ným chlapcom jako polpalček utisnutý. Dbš.
Sl. pov. I. 253. Cf. předcház.

Utistřap, a, m., olchus monstrum, zastr.
Rozk.

Utišati = utišovati, beruhigen. Na Ostrav.
Tč.

Utišeně, ruhig, beruhigt.

Utišení, n., die Beruhigung, Besänftigung,
Stillung, Stille, Milderung. V. U. moře, Pref.,
bolesti. D., větru. Har. Pan Ježíš tiše vstal,
moři, větrům přikázal; na to povelení bylo
u. Sš. P. 16. Mějte u., žeť Kristus Ježíš rád
s kajícími obcuje. Hus II. 413. — U. se =
utišení. Bibl.

Utišenosť, i, f. = utišení.

Utišený; -šen, a, o, beruhigt, besänftigt,
gestillt, gemildert. U. moře, V., hněv. Bern.
I zradují se kosti u-né. Ž. wit.. 50. 10.

Utišiti, il, en, ení; utišovati = tichým
učiniti, stille machen, stillen; upokojiti, uchlá-
choliti, ukrotiti, beruhigen, besänftigen, mil-
dern; se = utichnouti, still werden. — koho,
co. V. U. shromážděný lid (řečí, pokynutím),
zuřivého, D., hněv. Utišils žial môjho sr-
dienka. Sl. ps. 151. — se komu. Kašel se
mu utišil. Us. Dch. — se. Vítr, bouře (D. ),
moře, hněvivý (Us. ), vlny (D. ) se utišily.
Utišme se! Dch. Odpor konečné se utišil.
Ddk. IV. 219. Králův hněv se utišil. BO. —
čím: dítě hračkou. Vz U. koho.

Utišivý, stillend, beruhigend. U. lék. Nz.
lk.

Utišování, n., vz Utišení.

Utišovati, vz Utišiti.

Utištění, n. = útisk, soužení. BR. II. 108.
a., 505. a. U. snášeti. Us. Přišel den u. Br.

Utištěný; -štěn, a, o, bedrückt. Kom.
U-ným skutečně napravil. BR. II. 271. Ne-
měli jste žádného srdce k u-mu národu. Vc.,
Včk. Vz Utisknouti.

Utištiti, il, ěn, ění, drücken. — co kdy.
Tu knihu za měsíc ueutiští. Mor. Tč.

Utíti, vz Utnouti.

Utížení, n., die Beschwerung.

Utížený; -žen, a, o, beschwert. U. stoly.
Hdk. Lum. V. 242. — čím: steskem. Kká.
M. ž. 17.

Utížiti, utěž, il, en, ení; utěžovati = tíže
přidati, stížiti, Schwere zugeben, erschwe-
ren. — To dítě málo utíží. Ros. — čemu:
koni. Aesop. — U. = někdy šp. m. utěžiti.
Jg. — se komu. Utížilo se mi. Us. Tč.

Utjerna, y, f. = jitřní mše, die Mette.
Na Slov. Němc. Vz Utíreň.

Útka, y, f. = útek. Na Slov. Bern.

Utkalčiti, il, en, ení, utkalcovati, zu Ende
weben. — co. — U., als Weber erwerben.
— si co. Us. Tč.

Utkání, n., die Begegnung. Ž. wit. 18. 7.
Na u. se jemu dobrotiv ukazuje. BO. Vymí-
tání ďáblů počala hned při utkání se člo-
věka s Kristem. Sš. L. 90. — U., das Ge-
wirke. — U., das Anstossen. Vz Udělati.

Utkaný; -án, a, o, vz Utkati, 2. Byl vá-
lečně utkán. Pal. Dj. IV. 1. 82. Pronikše do
Braniborska nejsou přece nikde u-ni polem.
Ib. III. 3. 50. — U., vz Utkati, 1.

1. Utkati, utkávati = tkaje udělati, weben,
webend verfertigen, abweben. Jg. — co:
plátno. V. Za den utkal dva lokte. Ros.
Utkával rozmluvu dále. Kos. Ol. I. 223. —
komu co. Kdož ti, vdovo, utká novou řízu?
Sš. Bs. 188. — z čeho. Tam z kvítnatých
utkána vláken osnova roucha mu jest pe-
řestá. Ib. 56. — co jak. Vše na jednu formu.
Apol.

2. Utkati = potkati, begegnen, an Einen
stossen; zvl. v boji, polem utkati, im Kampfe
begegnen. Jg. — co, koho: dívku. Leg.
Když syn boží utká svú choť. Št. Když
Hektor sem i tam mezi vojsky sekal, tu
král jeho utkal. Troj. Když vstoupil na zemi,
utkal ho muž jeden; Přemýšlí, může-li s de-
síti tisíci u. toho, kterýž s dvaceti tisíci
táhne na něho. Sš. L. 89., 144. (Hý. ). I utka
ji sluha; Aby snad neutkali vás vracejíce
se; Brzo mě utkalo, co jsem chtěl. BO. Tak
jda dva rytieře utka. Pass. 936. Jehožto
(Egeáše) utkav sv. Ondřej k němu vece. Pass.
20. (Hý. ). Tu ho utkali. Pass. mus. 283. Ježús
je utkav poče jich tázati. Hr. rk. 231. I utka
jej jeho běda. Dal. 17. Utkal panic pannu.
Pís. z 15. stol. (Šb. L. I. 170). Kohož která
věc utká. Alx. B. v. 298. (HP. 79. ). Tč. —
koho kde. Svini divokou utkav na hoře
za uši jest lapil. V. U. koho na cestě. Ms.
k. pr. U. koho v dolu (v údolí). Ráj. Aby
vojsko nepřítele utkalo v poli otevřeném.
Ddk. III. 234. — koho čím: bojem. Dal.
32., Pal. Děj. I. 1. 168. — koho, se s kým
(kdy) = u. koho. Tam naměří bez strachu,
s kým by tu koli utkal se. Ráj. S tím se
netajil, že v příhodné době utká se s králem
uherským válečně. Ddk. III. 203. A když
se s ním utkáte; Utkal je se dvěma králoma.
BO. V ta doba utká se s nimi. Bj. Buoh
chodil po zlatém mostu a utkal sě s sv.
Petrem. Št.

3. Utkati, vz Utknouti.

Uťkati = naplniti, füllen. — co: svůj
žaludek. Na Ostrav. Tč. — se čeho jak:
kobzolí až po krk. Ib. Tč.

241



	473

	a poklady. Hol. Utiskoval ho o krejcar (dá- val mu krejcar méně). Us. Brt. — koho z čeho. Z jich svobod i práv je utiskujíce. Pal. Dj. V. l. 237. — v čem. V mírách a ve váhách je utiskáš BR. II. 484. a. V žádném jednání nemáme utiskovati bližní své. Žer. 333. — koho čím. Jestliže ji úmluvami nebo mocí utiskne. Pal. Dj. III. 3. 280. — proč. Přec nechtěl jsem k vůli penězům u. lid. Ddk. IV. 12. K čemu nás chceš ještě více u. ? Ddk. II 141. — se. Každý se utiská, co může. Us. Šd. — se nač = něčeho po- třebovati a proto potom se hnáti, sich wor- nach drängen, nach etwas geizen, einer Sache bedürftig sein. Na Slov. Plk., Bern., Koll. Utisknutí, n., die Unterdrückung. Utisknutý; -ut, a, o, unterdrückt; na Slov. bedürftig. Bern. Utiskovač, utiskovatel, e, m. = utis- kač. D. Utiskování, n., die Be-, Unterdrückung. D. Utiskovatel, e, m. = utiskovač. Utiskovati, vz Utisknouti. Utisnúti sa = utisknouti se. Aby ste sa nikda prosiť alebo utisnúť nemuseli. Dbš. 44. Utisnutý; -ut, a, o. Stál tu pred ozrut- ným chlapcom jako polpalček utisnutý. Dbš. Sl. pov. I. 253. Cf. předcház. Utistřap, a, m., olchus monstrum, zastr. Rozk. Utišati = utišovati, beruhigen. Na Ostrav. Tč. Utišeně, ruhig, beruhigt. Utišení, n., die Beruhigung, Besänftigung, Stillung, Stille, Milderung. V. U. moře, Pref., bolesti. D., větru. Har. Pan Ježíš tiše vstal, moři, větrům přikázal; na to povelení bylo u. Sš. P. 16. Mějte u., žeť Kristus Ježíš rád s kajícími obcuje. Hus II. 413. — U. se = utišení. Bibl. Utišenosť, i, f. = utišení. Utišený; -šen, a, o, beruhigt, besänftigt, gestillt, gemildert. U. moře, V., hněv. Bern. I zradují se kosti u-né. Ž. wit.. 50. 10. Utišiti, il, en, ení; utišovati = tichým učiniti, stille machen, stillen; upokojiti, uchlá- choliti, ukrotiti, beruhigen, besänftigen, mil- dern; se = utichnouti, still werden. — koho, co. V. U. shromážděný lid (řečí, pokynutím), zuřivého, D., hněv. Utišils žial môjho sr- dienka. Sl. ps. 151. — se komu. Kašel se mu utišil. Us. Dch. — se. Vítr, bouře (D. ), moře, hněvivý (Us. ), vlny (D. ) se utišily. Utišme se! Dch. Odpor konečné se utišil. Ddk. IV. 219. Králův hněv se utišil. BO. — čím: dítě hračkou. Vz U. koho. Utišivý, stillend, beruhigend. U. lék. Nz. lk. Utišování, n., vz Utišení. Utišovati, vz Utišiti. Utištění, n. = útisk, soužení. BR. II. 108. a., 505. a. U. snášeti. Us. Přišel den u. Br. Utištěný; -štěn, a, o, bedrückt. Kom. U-ným skutečně napravil. BR. II. 271. Ne- měli jste žádného srdce k u-mu národu. Vc., Včk. Vz Utisknouti. Utištiti, il, ěn, ění, drücken. — co kdy. Tu knihu za měsíc ueutiští. Mor. Tč.	Utíti, vz Utnouti. Utížení, n., die Beschwerung. Utížený; -žen, a, o, beschwert. U. stoly. Hdk. Lum. V. 242. — čím: steskem. Kká. M. ž. 17. Utížiti, utěž, il, en, ení; utěžovati = tíže přidati, stížiti, Schwere zugeben, erschwe- ren. — To dítě málo utíží. Ros. — čemu: koni. Aesop. — U. = někdy šp. m. utěžiti. Jg. — se komu. Utížilo se mi. Us. Tč. Utjerna, y, f. = jitřní mše, die Mette. Na Slov. Němc. Vz Utíreň. Útka, y, f. = útek. Na Slov. Bern. Utkalčiti, il, en, ení, utkalcovati, zu Ende weben. — co. — U., als Weber erwerben. — si co. Us. Tč. Utkání, n., die Begegnung. Ž. wit. 18. 7. Na u. se jemu dobrotiv ukazuje. BO. Vymí- tání ďáblů počala hned při utkání se člo- věka s Kristem. Sš. L. 90. — U., das Ge- wirke. — U., das Anstossen. Vz Udělati. Utkaný; -án, a, o, vz Utkati, 2. Byl vá- lečně utkán. Pal. Dj. IV. 1. 82. Pronikše do Braniborska nejsou přece nikde u-ni polem. Ib. III. 3. 50. — U., vz Utkati, 1. 1. Utkati, utkávati = tkaje udělati, weben, webend verfertigen, abweben. Jg. — co: plátno. V. Za den utkal dva lokte. Ros. Utkával rozmluvu dále. Kos. Ol. I. 223. — komu co. Kdož ti, vdovo, utká novou řízu? Sš. Bs. 188. — z čeho. Tam z kvítnatých utkána vláken osnova roucha mu jest pe- řestá. Ib. 56. — co jak. Vše na jednu formu. Apol. 2. Utkati = potkati, begegnen, an Einen stossen; zvl. v boji, polem utkati, im Kampfe begegnen. Jg. — co, koho: dívku. Leg. Když syn boží utká svú choť. Št. Když Hektor sem i tam mezi vojsky sekal, tu král jeho utkal. Troj. Když vstoupil na zemi, utkal ho muž jeden; Přemýšlí, může-li s de- síti tisíci u. toho, kterýž s dvaceti tisíci táhne na něho. Sš. L. 89., 144. (Hý. ). I utka ji sluha; Aby snad neutkali vás vracejíce se; Brzo mě utkalo, co jsem chtěl. BO. Tak jda dva rytieře utka. Pass. 936. Jehožto (Egeáše) utkav sv. Ondřej k němu vece. Pass. 20. (Hý. ). Tu ho utkali. Pass. mus. 283. Ježús je utkav poče jich tázati. Hr. rk. 231. I utka jej jeho běda. Dal. 17. Utkal panic pannu. Pís. z 15. stol. (Šb. L. I. 170). Kohož která věc utká. Alx. B. v. 298. (HP. 79. ). Tč. — koho kde. Svini divokou utkav na hoře za uši jest lapil. V. U. koho na cestě. Ms. k. pr. U. koho v dolu (v údolí). Ráj. Aby vojsko nepřítele utkalo v poli otevřeném. Ddk. III. 234. — koho čím: bojem. Dal. 32., Pal. Děj. I. 1. 168. — koho, se s kým (kdy) = u. koho. Tam naměří bez strachu, s kým by tu koli utkal se. Ráj. S tím se netajil, že v příhodné době utká se s králem uherským válečně. Ddk. III. 203. A když se s ním utkáte; Utkal je se dvěma králoma. BO. V ta doba utká se s nimi. Bj. Buoh chodil po zlatém mostu a utkal sě s sv. Petrem. Št. 3. Utkati, vz Utknouti. Uťkati = naplniti, füllen. — co: svůj žaludek. Na Ostrav. Tč. — se čeho jak: kobzolí až po krk. Ib. Tč. 241