sb157-05 0..8296

474

Utklivosť, i, f., strauchelnde Beschaffen-
heit. Bern.

Utklivý, utklý = který se potkne, strau-
chelnd. Bern. — U., empfindsam. Na Ostrav.
Tč.

Utknouti, knul a kl, ut, utí; utkati, uty-
kati = ustrčiti, ucpati, verstopfen; uhoditi
na koho, stossen, treffen, berühren, anfahren,
anstossen; u., ut. se = zavaditi, ustrčiti se,
anstossen, stolpern; uváznouti, stecken blei-
ben. Jg. Každý ten, kdož utkna nedožene,
má nález panský trpěti. Vš. Jir. 106. — co
čím: díru mechem (zacpati) L. U. koho bo-
jem, vz Utkati, 2. — co čím kde. Někoho
žalostí u. Výb. I. 368. U. špáry n. škalby
mezi dýlemi mechem, aby zima do jizby
nevchodila. Na Ostrav. Tč. U. na koho u hory.
Bls. 84. — jak. Boje se, aby nebyl utkán
s předu i s zadu. obrátil se. Pal. Dj. IV. 2.
558. — koho = potkati. ŽKr. Vz Utkati,
2. — na co (čím), na koho (před čím)
— utíkati na koho, uhoditi, dotknouti. V šran-
cích póvod i pohnaný stojíce jeden před
druhým na druhého utyká. Vš. Jedni na
druhé prve utknúti chvátajíce nejedni také
ústně volají a útok útok jmenujíce před
druhú stranú utykají. Vš. Jir. 106. Aby svo-
bodně jeden na druhého utknouti moh; Uty-
kali na ně svobodně. Bls. 80., 83. Na ně-
které osoby u. Arch. I. 387. Utykajíce na
to snad a řkúce: Čím král má býti, ano krá-
lovstvie jest zastaveno. Arch. II. 211. Aby,
na které osoby utknou, poselství to na se
vzíti musely bez odporu. Pal. Dj. IV. 1. 109.
Lidé pohřešují z kvapnosti, když jeden utkne
řečí na druhého skrze opilství. Brikc. Pak
Rekové na Eneáše utykachu, líčiece, žejest
přísahu zrušil. Troj. — čím na co (zavaditi,
ustrčiti se). Utykam hlavou, hubou na zemi
(padání). L. — se oč. Myť jsme úhel z ka-
mene, onž se každý utkne (zavadí). Tkad.
Běda, utkneš li se o ty jejich čáry, za ne-
drahně časův obejmou té máry. Sš. Bs.
59. Své dcery opatrně voď, ať neutkneš se
o skálu. Sš. Sm. bs. 45. — se nač. Vůdce
na práh se utknul (zavadil, zakopl) a padl.
Baiz. — v čem = uváznouti. L.

Útkosť, i, f., na Slov. = útlosť. Bern.

Útkovati = útky dělati, Eintrag, Ein-
schlag machen. Br. Vz Útek.

Útkovec, vce, m. (bei der Teppichwebe-
rei), die Pfahlruthe. Šm.

Útkový = k útku se vztahující, Eintrag-.
Jg.

Utkvělosť, i, f., das Haften, Festsitzen.
Dch., Kos. Ol. I. 22.

Utkvělý = který utkvěl, utknul, uvázlý,
haften geblieben, fix, fixirt. U. myšlénka,
Dch., představa. Šp. U. idea. — na čem.
Oko na tváři spanilé milenky u. Č.

Utkvění, n., die Fixirung. Us. Dch.

Utkvíti, ěl a íl, ění = uváznouti, stecken
bleiben. — kde (čím). Časť šípky utkvíla
v pukléři. L. Úsměch na ústech mu utkvěl.
Čes. vč. U. na mělčině. Šm. To slovo utkvě-
lo v srdci jeho. Ddk. II. 327. Okem utkvěl
ve stropu. Hlk. Pod tímto nazvem u-li v ne-
blahé paměti na Moravě. Ddk. V. 215. —
čím na čem (jak): zrakem, myslí. Nz.

Myslí na dětinských otázkach u. Ht. Pohané
u-li na nedobozích svojich. Sš. I. 112. Hlou-
ček osvícených vlastenců, na jichž působení
oko pozorovatelovo mohlo u. s útěchou a
zalíbením. Pal. Dj. V. 1. 308. — v čem.
Dobře mu to utkvělo v paměti. Us. Ddk.
III. 61., V. 227. Mojžíš napřed zaražen byl
a utkvěl v dívání a obdivování se. Sš. Sk.
83. — co kam. Všichni u-li mimovolně a
bezděky zraky svoje na sv. Štěpána. Sš.
Sk. 74.

Útký = útlý. Na Slov. Bern.

Utlačenec, nce, m., der Bedrückte. MP.

Utlačení, utlačování, n, die Drückung,
Bedrückung, Erdrückung. Vz Utlačiti.

Utlačený; -en, a, o, gedrückt atd. Vz
Utlačiti. — jak: do smrti. Us. Dch.

Utlačitel, e, m. = utiskač, der Bedrücker.
D., Pal. Dj. IV. 2. 263.

Utlačitelka, y, f., die Bedrückerin, Unter-
drückerin.

Utlačiti, il, en, ení; utláčeti, utlačovati,
utlačovávati = tlačením stěsnati, srovnati,
utvrditi, zusammendrücken; ublížiti, be-,
unterdrücken; udusiti, ver-, er-, unterdrük-
ken; sklíčiti, in die Enge treiben, zusetzen;
odtlačiti, ab-, wegdrücken; moci tlačiti, im
Stande sein zu drücken; uplatiti, dary po-
rušiti, bestechen. Jg. — abs. Vlk seče, liška
nahrabuje, komár na vůz dává, mucha utla-
čuje. Sš. P. 696. — co, koho. Tmy utlačie
mě. Ž. wit. 138. 11. Nebudú vás déle u.
ani nad vámi pýchati. Ms. Zbožie mnohá
u-la sú slovo božie. Hus II. 76. Chtějíce
pověsť Kristovu u. BR. II. 2. Hodně to
utlač (stlač). Us. U. cestu (ušlapati), Hus,
Reš.,. chudé, D., bližního, Ros., lid, Berg.,
oheň, hněv, Bern., vůz. Us — jak. Násilně
něco u. Us. Dch. Utláčel mne jak mohl. Us.
— co čím. Zelí toporkem, ránu prsty u.
Us. Tč. Rozbroj lidu vojskem. U. soudce
dary (porušiti). Příkl. z kron. ms. — co,
koho kdej v bráně, v tlačenici; v sobě
hněv. Us. Čím méně zárodek dobra v sobě
utlačil. Sš. I. 38. — co z čeho. Z neupo-
třebeného eště vosku utlač srdce. Dbš. Ob.
sl. 94.

Utlačování, n., die Zusammen-, Unter-
drückung. Bedrückung, Vergewaltigung. Us.
Dch. Vz Utlačiti.

Utlačovaný; -án, a, o, bedrückt. Městům
italským od Milanských u-ným. Ddk. III.
235. Vz Utlačený, Utlačiti.

Utlačovatel, e, m. = utlačitel. U. církve.
Ddk. II. 449

Utlačovatelka, y, f. = utlačitelka.

Utlačovati, vz Utlačiti.

Utlačovník, a, m. = utlačovatel. Na Slov.

Utlachati se, sich satt plauschen. —
s kým. Us. Tč.

Útlak, u, m. = utlačení, die Bedrückung,
der Druck, der Zwang. Ú. představ. Dk.
Ú. jde z vrchu. Má bolavou nohu od ú-ku.
Us. Tč. Stav ú-ku; pocit vněšného ú-ku.
Sš. I. 114., II. 84. Ú. sedla, der Satteldruck.
Ja.

Utlamiti, il, en, ení, utlamovati = umlu-
viti, redend ausmachen. Co by ses jim do
toho plet, ať si to utlamujou. Kunv. Msk.