sb157-05 0..8296

476

Útlý, na Slov. útký; útličký, útlíčký,
útloučký, útlinký, útlounký. Ú. = poruši-
telný, porušený (mdlý, slabý, mladý, roz-
mazaný, tichý, židký), vergänglich, verwes-
lich. Ú. nádoba. Plk, dětinství. Kom. Pro
to ú. pacholátko drsnaté jsou jesličky. Sš.
P. 74. Blud a omyl jest co útlého a netr-
vanlivého. Jel_. — Ú. = tenký, měkký, něžný,
zart, fein. V. Ú. údy, D., tělo, člověk, Kom.,
osidlo. Jel. Panna útlého těla. Us. Hezká,
útlá, proti houslím jako basa. Jir. Ves. čt.
359. (Šd. ). Ú. růže, děvče. Plk. — Ú. =
citlivý, empfindlich, zärtlidi, weich, zart.
U. svědomí, srdce. D. — k čemu. K cite-
dlnosti bližních buď útlý. Kom. — Ú. =
mladistvý, měkký, tenký, rozkošný, rozma-
zaný, mazánek, weich, zart. V. Ú-ho věku.
Kom. D. Ú. stromek.

Utmaviti, il, en, ení, utmavovati = ute-
mnili, dunkel machen. Us. Tč. — co kde
čím: ve světnici šátkem. Us.

Utmělý, verfinstert, finster, düster. Na
Ostrav. Tč.

Utnouti (vz Jmouti; na morav. Zlínsku
nikdy: utnouti, nýbrž utíti. Brt. ), utni, ul,
ut, utí; utíti, uťati, uťal (zastr. utěl), uťat,
utětí; utínati, utínávati = odtíti, odseknouti,
abhauen, weghauen; se, sich hauen, ver-
wunden. — abs. Příjmy přestaly, jak by
uťal. Us. Dch. Dy sem uťal, uťal sem, do
voděnky vhodil, aby lidi viděli, kdo mně
za ženú chodil. Sš. P. 128. Bolesť přestala,
jak by uťal. Brt. S. 4, 149., Šd. Vz Mrkati,
Napočítati, Otčenáš. — co: Ratolesť, Jg.,
železo. D., Šm. Hlavičku sem uťal, do du-
naja hodil, a to pro tě, dcero má, že za
tebú chodil; Vytáhl z pošvy šavličku, uťal
Anulce hlavičku; Já utnu vrbečku, udělám
lavičku; Vezmi, bratře, ostrý meč, utni hlavu,
zahoď preč; Utnem kůru dubovó, uděláme
řiť novó. Sš. P. 129., 137., 347., 524., 676.
(Tč. ). Žaluje na Jana, že mu utiel ruku.
NB. Tč. 80. Lesi provaz nepomože, utni
dubca, bij do kože. Čes. mor. ps. 236. Pavel II.
náhle uťal prý řeč o věci té. Pal. Dj. IV.
2. 286. — čím: sekerou. — čeho (částku
Uťal uzeného masa a dal mu je (a uťal uze-
ného masa s dvě libry). Palcóv, aby znikli
biskupstvie, utínají. Hus I. 449. — co komu:
nohu, ruku. Ros, O. z D., Arch. V. 329. Uťal
mu kohouta a ucho zazpívalo. Prov. U. ně-
komu ruce a nohy a trup do řeky hoditi.
Ddk. II. 135. A tu vdovu vzali, hlavu jej
( = jí) uťali, ruky obrúbali, do jamy vhodili;
Senkýřka šla za bránu, rytíř jí uťal hlavu.
Sš. P. 140., 178. A jeden nedočkav odpo-
vědi uťal pravé ucho sluhovi veleknězovu.
Sš. L. 205. Dali utíti dvěma trubačům po
ruce. Dač. I. 122. Uzdraviv Malcha, jemuž
Petr ucho uťal, řekl jest zástopóm; Nechť
utnú tobě prst, však proto neumřeš; Sv.
Marek evangelista palec si uťal, aby bisku-
pem nebyl. Hus I. 185., 264., 449. (Tč. ). —
jak. Utíná mu větve v matné pýše. Sš. Bs.
165. A bez viny uťal ti ruku. Hus I. 336.
Uťal mu ruku po loket. Alx. V. v. 1693.
(HP. 41. ). — odkud. Utni z něho (ze dřeva)
polenečko. Brt. P. 93. — kdy. Uťal mu
ruku ve svádě. Dač. I. 108. — co kde:
yětev pod sebou u. = poslední podpory

se zbaviti. Dal. Rač by mně mó hlavěnko
na špalko hoťala. Brt. P. 101. Všem ruce
za lokty uťal. Pal. Dj. V. 2. 127. Načež mu
bradu přede vším lidem na stole uťali a
do vyhnanství ho poslali. Ddk. II. 420. —
se kam: v ruku, v prst (raniti se tětím).
Ros. U. se do nohy. Us.

-utný, přípona jmen přídavných: moh —
utný, slov — utný. D. Původně -utý. Vz
Mohutný a Prk v Arch. f. sl. Phil. II. 698.

-uto, přípona v jižních Čech. místo -uť:
peruto (peruť); avšak nárut (m. náruť. Ober-
leder). Kts.

Útočist, u, m., die Zuflucht, der Zufluchts-
ort., Na Slov. Bern.

Útočištný = útočištný. Oltář ten měl
právo ú.; Chrám Dianin v Efesu práva ú-ho
požíval. Sš. Sk. 249., II. 75. (Hý. ).

Útočiště, ě, n. = utíkaní před útokem;
též místo, kam se před útokem utéci může.
Útočišče. Ž. wit. 9. 10., 30. 3., Arch. IV.
467. U V. také výsada. Die Zuflucht, Frei-
stätte, der Zufluchtsort. Vz -iště. Ú. = svo-
bodné místo, svobodství. V. Jisté a bez-
pečné ú.; ú. míti k někomu. V. Ú. k ně-
komu vzíti, bráti, někam vzíti, obyč.: ú. ke
komu míti, utéci se k někomu. Vz Utéci,
Brs. 2. vyd. 251. Ú. ke dvoru, der Hof-
rekurs. J. tr. Pravda v luži (=ve lži) nemá
svého ú-ště. Na Slov. Tč. A tu tady vzali
(židé) ú. ku pomluvám a nářkům; Josua ú.
tu zarazil. Sš. Sk. 72., J. 65. Poněvadž
o všecky věci nám potřebné k vám ú. jmáme,
i o to se k vám utiekáme prosbú. NB. Tč.
267. Kam bráti jinam ú. ? Kom. Aby v něm
samém své ú. složené měli. BR. II. 107. b.
Ú. k někomu míti. Háj. 2. S tím ú. mají
k svatým. Chč. 378. Každý v svém nebez-
pečenství k tomu ú. má, do jehožto pomoci
ufá. Pass. 6. (Hý. ). Jal se vyhledávati ú. za
zdmi hradů svých zůstavuje kraj zvůli ne-
přítele; Knížata česká spatřovala té doby
ú. své jediné v Němcích; I ke lžem se vzalo
ú.; Ladislava němečtí Řehořovci ještě 1. 1084.
a 1087. vychvalují co přední své ú.; Sobě-
slav nalezl ú. při dvoře císařském. Ddk. I.
178., II. 72., III. 258., II. 296., III. 212. (Tč. ).
Neb já k tobě mimo jiné své přátely ú.
mám. Arch. II. 7. Aby útočišče měli k těmto
čtyřem ředitelóm zemským. Ib. IV. 467.
Móžeme mieti ú. ku pánu Ježíšovi. Hus I.
109. D. Něco za ú. míti. Ú. (asyl, u Řekův
a Římanův), vz Vlšk. 337.; ú. před nepo-
hodou (tamtéž), vz Ib. 3., 33., 37., 48., 49.,
65, 111.

Útočištnosť, i, f. = útočiště. Ros.

Útočištný = kde útočiště jest, Zufluchts-.
Ú. místo. Kom., Br. U. místo = bezpečné,
výsadní, svaté. V., BO.

Utočiti, il, en, ení; utáčeti, el, en, ení;
utočovati = točením odděliti, ukroutiti, ab-
drehen, abwinden; točením pryč vzíti, ab-
zapfen, abziehen; točením učiniti, durch's
Drehen verfertigen, abdrehen, drehen; na
soustruhu udělati, abdrechseln; moci stočiti,
im Stande sein zu drehen. Jg. — co (čím):
hřebík kleštěmi. Us. Dvě pinty vína u. Us.
— čeho čím. Jakž bych svého vraha krvi
(gt. sg. ) utočil silnú ranú mého meče. Alx.