sb157-05 0..8296

482

v hřieše; U. podoben jest k hadu. Hus I.
229, 230., 383. (Tč. ). Dej slovo u-čovi, tím
slovem tě zhubí. Mor. Tč. U. po ulicách pred
všeckými tvé čreva (střeva) vytočí; Trním
zapchaj tvoje uši, když u. mluví, co slyšať
nesluší; Podlizači, utrhači sů zverové (= zvěř)
ledajací; V horách sú ukrutné zverové med-
vedi a vlci, v mestách sú u-či a podlizači.
Na Slov. Tč. Cf. Málo těch hlav, na něž by
se utrhačova kukla nehodila. Pk. Vz Rb.
273., Utrhání.

Utrhačka, y. f., die Abreisserin. — U.,
die Verleumderin. D.

Utrhačlivý = utrhačný. Šm.

Utrhačně = utrhavě, lästerlich, verleum-
derisch. Ros. U. o někom mluviti.

Utrhačnosť, i. f., verleumderische Be-
schaffenheit. Ros.

Utrhačný, lépe: utrhavý, lästerlich, ver-
leumderisch. Jg. U. člověk, Us., posmíváček,
jazyk. Sych. — U. = utrhání obsahující, Ver-
leumdung enthaltend, Spott-. U. spis, Bern.,
řeč, slovo. Us. Tč. U-čných řečí nedbati.
Us.

Utrhačství, utrhactví; n., Verleumdung.
Ddk. V. 195.

Utrhačův, -ova, -ovo, Verleumder-. Vz
Utrhač (konec).

Utrhající, verleumderisch. — komu.
S u-cím svému bližniemu sem nejiedal. Hus
I. 230

Utrhajičnosť, i, f. = utrhačnosť. Na Slov.
Bern.

Utrhajičný = utrhavý. Na Slov.

Utrhal, a, utrhálek, lka, m. = utrhač.
Pam. kut.

Utrhanec, nce, m. = utrhaný, ein Ab-
gerissener. Zlob.

Utrhání, n., das Abreissen, Abbrechen.
U., květu, ovoce. — U. = pomluva, sočení,
die Lästerung, Verleumdung, der Schimpf,
Spott. V. U. na cti. Vz Rb 273., J. tr. U.
v řeči. BR. II. 22. Od utrhání kroťte jazyk;
A jest u. zlé mluvenie o člověku bez jeho při
tom bytie; Ktož cizím u-ním se pase bez
pochybenie cizím masem se nasycuje; U. již
tak jest v obyčej vstúpilo, že již ho nemají
za hřiech; U. od chvály člověka počne řka,
že jest člověk dobrý a ihned vyrazí u řka-
Než... a tiem než všichnu chválu prvú po-
razí; Nižádné u. nás k hněvu nepopuď; Aby
pro mé neměl králova Milosť u. a Česká ze-
mě pohaněnie, rozeslal sem mnoha listóv.
Hus I. 228., 229., 230., 231., II. 18. (Tč). Cf.
Utrhač.

Utrhanlivý = utrhavý, lästerlich, ver-
leumderisch. Zák. sv. Ben. 19.

Utrhaný; -án, a, o, vz Utrhnutý.

Utrhati, vz Utrhnouti.

Utrhavě někoho pomlouvati, lästernd.
Flav.

Utrhavosť, i, f., die Verleumdungssucht.
Jg.

Utrhavý = kdo druhému utrhá, jej po-
mlouvá, verleumderisch, lästerig, ehrenrüh-
rerisch. Läster-. ZN. U. jazyk, řeč, V., lidé,
Kom., huba, Us., slova. Jel. Neutrhavý. Br.
Celá ta povídka jest jen u. lež. Pal. Dj. II.
1. 171.. IV. 1. 330. Zlými lidmi a u-vými.
Arch. III. 183. Slova u-vá vypouštěti; U-

vých a marných řečí mnoho mluvil; Kterak
vydadie lidé počet z každého slova u-vého;
Doufám, že Bůh lidem u-vým nepřepustí
nad pravdú zvítěziti. Hus I. 230., II. 278.,
390., III. 277. (Tč. ).

Utrhlivý = náhlý, jäh, aufbrausend. Na
Ostrav. Tč.

Utrhnouti, ul, ut, utí; (zastr. utrhu),
utrhl, žen, ení; utrhati, utrhávati, utrhová-
vati, utrhovati. U. = trhnutím odděliti, ab-,
weg-, fortreissen; umenšiti, ujíti, ent-, ab-
ziehen, abbrechen, schmälern, Abbruch thun;
zle mluviti, hanobiti, nařknouti, zhaněti, po-
mluviti, lästern, verleumden, spotten, Ehre
abschneiden. Jg. — co: květinu, jablko, Us.,
niť, D., větev. Ros. Lidé jej pak utrhovali
(vytýkali mu), že ji nechal bez zaopatření,
U Rychn. Ntk. Do zahrady vkročila, tři rů-
žičky utrhla, tři věnečky uvila; Utrhla sem
jí (fialy) próteček, tobě, synku, za klobóček;
utrhla jsem jí kytečku, tobě, synku, za če-
pičku; Utrh Honzíček, utrh dvě (jablka),
jedno je pustil po vodě; Skočila som do
zahrady, červená som, utrhla sem tři růžičky,
obledla som. Sš. P. 23., 220., 356., 552. (Tč. ).
— komu, čemu: soudcům, Ros., bližniemu,
Hus I. 230., III. 179., BR. II. 22. b., cti, do-
brému jménu a pověsti, V., nevinným křivě
u. Kom. Kdo mu utrhá, rovné pomsty hoden
jest; Utrhají kněžie velmi lidem. Hus I. 157.,
383. (Tč. ). Kdiž ti luďé utrhajú, neboj sa
zlých řečí. Na Slov. Tč. Své vlastní hubě
u. Us. Zásluhám jeho u. Boč. — Jel. — komu
co. Utrhl mu třapec. Ros. Kluku, nebudeš-li
se učit, u-hnu ti krk!; Však on ti hlavu
neutrhne! Us. Dch. Dnes se hezky rozpršelo,
ale nic neškodí, jen když si lidé ty jetely
utrhli (sklidili)! U Rychn. Čertovi by ocas
utrhla (zlá, vzteklá žena). U Žamb. Dbv.
Něco statku jemu utrhl. BR. II. 259. Měšce
lidem u. V. — co čím. Kus sukna zuby.
Us. Kvítek rukou. A těmi všemi kusy u-li
sú kněžie pánu Ježíšovi. Hus I. 229. Abych
těm ústa zacpal, kteříž mi tím u-hují, že...
BR. II. 625. b. Že jsme až do snídaní tím
příhodným větrem dobrý kus cesty utrhli.
Har. I. 89. — Jel. — komu čeho. Keď
tam půjde má milá, utrhne si voničky; Keď
tam půjde jej milý, napije se vodičky. Sš. P.
3, 32. U. čeledi mzdy. Hus III. 250. — komu
na čem (kolik). Každému na službě (na
mzdě) po českém utrhuje. Ros. Na mzdě, D.,
na ceně. lis. U. někomu na poctivosti, na
dobré pověsti. V. U. někomu na cti. V., Let.
96, NB. Tč. 241., 232., 244., 229., 235, Hus
í. 222. Utrhl dva krejcary na kilogramu!
Us. Kráva utrhla na mléce. Us. Včk. —
(komu) odkud: ze mzdy. Jg. Utrhne sobě
od huby a jemu strčí. Us. Ml. Ucho od
hrnce u. Pass. 690. Utrhneme z růže květ,
budeme mít plenky hned. Sš. P. 30. — si
co kam. Utrhla sobě za kordulenku rezetku
zelenú. Sš. P. 629. — komu v čem: v jí-
dle. Dch. — komu čím: haněním. V. Jedni
druhým žádným kacířstvím neutrhují. Skl.
I. 58. — Br., Kom. — (kde) kdy. Na trhu
při koupi prodavači u. Us. Tč. Nětrhej mne
v zimě, moja krása zhyne. Sš. P. 163. —
co komu jak. U-hl sedlákovi 10 grošóv
s měšcem. Pč. 36. — komu, co kde: krom