Předchozí (481)  Strana:482  Další (483) |
|
|||
482
|
|||
|
|||
v hřieše; U. podoben jest k hadu. Hus I.
229, 230., 383. (Tč. ). Dej slovo u-čovi, tím slovem tě zhubí. Mor. Tč. U. po ulicách pred všeckými tvé čreva (střeva) vytočí; Trním zapchaj tvoje uši, když u. mluví, co slyšať nesluší; Podlizači, utrhači sů zverové (= zvěř) ledajací; V horách sú ukrutné zverové med- vedi a vlci, v mestách sú u-či a podlizači. Na Slov. Tč. Cf. Málo těch hlav, na něž by se utrhačova kukla nehodila. Pk. Vz Rb. 273., Utrhání. Utrhačka, y. f., die Abreisserin. — U.,
die Verleumderin. D. Utrhačlivý = utrhačný. Šm.
Utrhačně = utrhavě, lästerlich, verleum-
derisch. Ros. U. o někom mluviti. Utrhačnosť, i. f., verleumderische Be-
schaffenheit. Ros. Utrhačný, lépe: utrhavý, lästerlich, ver-
leumderisch. Jg. U. člověk, Us., posmíváček, jazyk. Sych. — U. = utrhání obsahující, Ver- leumdung enthaltend, Spott-. U. spis, Bern., řeč, slovo. Us. Tč. U-čných řečí nedbati. Us. Utrhačství, utrhactví; n., Verleumdung.
Ddk. V. 195. Utrhačův, -ova, -ovo, Verleumder-. Vz
Utrhač (konec). Utrhající, verleumderisch. — komu.
S u-cím svému bližniemu sem nejiedal. Hus I. 230 Utrhajičnosť, i, f. = utrhačnosť. Na Slov.
Bern. Utrhajičný = utrhavý. Na Slov.
Utrhal, a, utrhálek, lka, m. = utrhač.
Pam. kut. Utrhanec, nce, m. = utrhaný, ein Ab-
gerissener. Zlob. Utrhání, n., das Abreissen, Abbrechen.
U., květu, ovoce. — U. = pomluva, sočení, die Lästerung, Verleumdung, der Schimpf, Spott. V. U. na cti. Vz Rb 273., J. tr. U. v řeči. BR. II. 22. Od utrhání kroťte jazyk; A jest u. zlé mluvenie o člověku bez jeho při tom bytie; Ktož cizím u-ním se pase bez pochybenie cizím masem se nasycuje; U. již tak jest v obyčej vstúpilo, že již ho nemají za hřiech; U. od chvály člověka počne řka, že jest člověk dobrý a ihned vyrazí u řka- Než... a tiem než všichnu chválu prvú po- razí; Nižádné u. nás k hněvu nepopuď; Aby pro mé neměl králova Milosť u. a Česká ze- mě pohaněnie, rozeslal sem mnoha listóv. Hus I. 228., 229., 230., 231., II. 18. (Tč). Cf. Utrhač. Utrhanlivý = utrhavý, lästerlich, ver-
leumderisch. Zák. sv. Ben. 19. Utrhaný; -án, a, o, vz Utrhnutý.
Utrhati, vz Utrhnouti.
Utrhavě někoho pomlouvati, lästernd.
Flav. Utrhavosť, i, f., die Verleumdungssucht.
Jg. Utrhavý = kdo druhému utrhá, jej po-
mlouvá, verleumderisch, lästerig, ehrenrüh- rerisch. Läster-. ZN. U. jazyk, řeč, V., lidé, Kom., huba, Us., slova. Jel. Neutrhavý. Br. Celá ta povídka jest jen u. lež. Pal. Dj. II. 1. 171.. IV. 1. 330. Zlými lidmi a u-vými. Arch. III. 183. Slova u-vá vypouštěti; U- |
vých a marných řečí mnoho mluvil; Kterak
vydadie lidé počet z každého slova u-vého; Doufám, že Bůh lidem u-vým nepřepustí nad pravdú zvítěziti. Hus I. 230., II. 278., 390., III. 277. (Tč. ). Utrhlivý = náhlý, jäh, aufbrausend. Na
Ostrav. Tč. Utrhnouti, ul, ut, utí; (zastr. utrhu),
utrhl, žen, ení; utrhati, utrhávati, utrhová- vati, utrhovati. U. = trhnutím odděliti, ab-, weg-, fortreissen; umenšiti, ujíti, ent-, ab- ziehen, abbrechen, schmälern, Abbruch thun; zle mluviti, hanobiti, nařknouti, zhaněti, po- mluviti, lästern, verleumden, spotten, Ehre abschneiden. Jg. — co: květinu, jablko, Us., niť, D., větev. Ros. Lidé jej pak utrhovali (vytýkali mu), že ji nechal bez zaopatření, U Rychn. Ntk. Do zahrady vkročila, tři rů- žičky utrhla, tři věnečky uvila; Utrhla sem jí (fialy) próteček, tobě, synku, za klobóček; utrhla jsem jí kytečku, tobě, synku, za če- pičku; Utrh Honzíček, utrh dvě (jablka), jedno je pustil po vodě; Skočila som do zahrady, červená som, utrhla sem tři růžičky, obledla som. Sš. P. 23., 220., 356., 552. (Tč. ). — komu, čemu: soudcům, Ros., bližniemu, Hus I. 230., III. 179., BR. II. 22. b., cti, do- brému jménu a pověsti, V., nevinným křivě u. Kom. Kdo mu utrhá, rovné pomsty hoden jest; Utrhají kněžie velmi lidem. Hus I. 157., 383. (Tč. ). Kdiž ti luďé utrhajú, neboj sa zlých řečí. Na Slov. Tč. Své vlastní hubě u. Us. Zásluhám jeho u. Boč. — Jel. — komu co. Utrhl mu třapec. Ros. Kluku, nebudeš-li se učit, u-hnu ti krk!; Však on ti hlavu neutrhne! Us. Dch. Dnes se hezky rozpršelo, ale nic neškodí, jen když si lidé ty jetely utrhli (sklidili)! U Rychn. Čertovi by ocas utrhla (zlá, vzteklá žena). U Žamb. Dbv. Něco statku jemu utrhl. BR. II. 259. Měšce lidem u. V. — co čím. Kus sukna zuby. Us. Kvítek rukou. A těmi všemi kusy u-li sú kněžie pánu Ježíšovi. Hus I. 229. Abych těm ústa zacpal, kteříž mi tím u-hují, že... BR. II. 625. b. Že jsme až do snídaní tím příhodným větrem dobrý kus cesty utrhli. Har. I. 89. — Jel. — komu čeho. Keď tam půjde má milá, utrhne si voničky; Keď tam půjde jej milý, napije se vodičky. Sš. P. 3, 32. U. čeledi mzdy. Hus III. 250. — komu na čem (kolik). Každému na službě (na mzdě) po českém utrhuje. Ros. Na mzdě, D., na ceně. lis. U. někomu na poctivosti, na dobré pověsti. V. U. někomu na cti. V., Let. 96, NB. Tč. 241., 232., 244., 229., 235, Hus í. 222. Utrhl dva krejcary na kilogramu! Us. Kráva utrhla na mléce. Us. Včk. — (komu) odkud: ze mzdy. Jg. Utrhne sobě od huby a jemu strčí. Us. Ml. Ucho od hrnce u. Pass. 690. Utrhneme z růže květ, budeme mít plenky hned. Sš. P. 30. — si co kam. Utrhla sobě za kordulenku rezetku zelenú. Sš. P. 629. — komu v čem: v jí- dle. Dch. — komu čím: haněním. V. Jedni druhým žádným kacířstvím neutrhují. Skl. I. 58. — Br., Kom. — (kde) kdy. Na trhu při koupi prodavači u. Us. Tč. Nětrhej mne v zimě, moja krása zhyne. Sš. P. 163. — co komu jak. U-hl sedlákovi 10 grošóv s měšcem. Pč. 36. — komu, co kde: krom |
||
|
|||
Předchozí (481)  Strana:482  Další (483) |