sb157-05 0..8296

483

očí. V. Na cizím poli klásek některý utrhli.
BR. II. 219. b. I kto viece utrhají než kně-
žie u stolóv? Hus II. 198. — se (komu).
Utrhl se knoflík, kůň, utrhla se niť. Us. Čerti
se tam utrhli (říká se, je-li veliký vítr). Us.
Vrů. Nedbá, by se někde utrhlo kus práce
(neudělalo). V Kunv. Msk. Pořád se utrhuje
(= zlobí). Us. (Hus I. 250. ). Pfi. cosi se ti
utrhlo (bzdiny)! Us. Šd. Dotud se džbánkem
pro vodu chodí, až mu se utrhne. Prov.
Utrhla se mu ruka (mnoho dal). Prov. —
se s kým. By se břehu chytil, vše se s ním
utrhne (nic se mu nedaří). D. — se odkud.
Utrhl se kámen s hůry. Br. Jakobys Černo-
bohu od pásu se utrhl (jakoby tě byl Č.
zplodil). Ehr. 17. Z Ruska se ulili (odešli)
a přišli sem. U Rychn. Ntk. Nemohl se
z místa u. (uvázl tam) Us. Vch. U-hlo se
srdce se zvonu.. Us. Šd. — se na koho,
nač = obořiti se, anfahren. Když jí co řekne,
utrhne se naň. Us. Utrhl se na peníze. Puchm.
ex Lomn. 23. Ten se na člověka hned utr-
huje. Us. Dch., Kf. — adv. Úštipačne na
někoho se u. V.

Utrhnutí, das Abreissen, Abbrechen, Ab-
pflücken. Vz Utrhnouti. — U. = umalení,
der Abbruch, die Abbrechung, Abziehung.
U. na ceně, die Abdingung. — U. = do-
tknutí slovy, die Lästerung. Jg.

Utrhnutý; -ut, a, o = utržený, abgerissen,
abgepflückt, abgebrochen, abgezogen. Vz
Utrhnouti.

Utrhoválek, lka, m. = utrhovač. Šm.

Utrhování, n., das Abreissen; die Ver-
kürzung, Ent-, Abziehung. — U. = pomluva,
die Lästerung, Verleumdung. Jg.

Utrhovnosť, i, f. = utrhačnosť. Slov.

Utrhovný = utrhačný. Na Slov.

Utřídění, n., die Anordnung. U. a rozbor
obsahu. Dbš. Obyč. 120.

Utříděný; -en, a, o, geordnet, gereiht.

Utříditi, il, ěn, ění, anordnen. — co jak.
Dbš.

Utřímati, utřimovati = udržeti, erhalten,
halten, behaupten. Ve Slez. a na Mor. Tč.
— se jak v čem. Ale člověk s těží utři-
muje se v pravdě. Sš. II. 118. — se jak
kde. V nové té říši starý zákon dle věčného
obsahu svého se utřimuje. Sš. L. 161. (Hý. ).

Utrimiska, y, m. = podlízač, der Schmei-
chler. Na Slov. Bern.

Utřinos, a, m. = holobrádek, uozdřenec.
Na Polic. Us. Kšá, Prk.

Utřískati = třískaje ubiti, zu Tode schla-
gen. — koho čím: holí. — se kde, sich
abschlagen. U-kal sem se po té cestě. Us.
Tč. — jak. Utřískali na práznou slámu =
tlachali, sie plauschten. Na Ostrav. Tč.

Utříti, utru, utřeš, utrou, utři, utra (ouc),
třel, en, ení; utírati, utírávati = třením
očistiti, ab-, aufwischen; pomlouvati, sich
das Maul um Jem. wischen; pryč vzíti, ukli-
diti, pobrati, podskočiti, schneutzen, weg-
nehmen, weggabeln; ujeti, ušlapati, den
Weg brechen, abfahren, abtreten; rozetříti,
ab-, zerreiben; utroliti, umnouti, ausreiben;
len, bleichen. Jg. — abs. Utři (svíčku),
abych videl. Us. — co: stůl, okno, špínu,
slzu, oči, hubu, ruce, Ros., nos (očistiti),
svíčku, V., cestu (ujeti, ušlapati), Ros., len

(lámati), barvu (rozetříti). Us. Utřel ústa,
hubu (suchou hubu), nos = špatně pochodil,
nedostal nic. Us. Dch., Vrů. Podal jej (=jí)
on ručník; Utri svoje líčka. Sl. ps. 94. Ruka
ruku utírá, noha nohu podpírá. Tč. — (ko-
mu) co čím: sobě nos, čelo šátkem, Us.,
pysky šátkem. Kom. Na hrobě klečela, ža-
lostně plakala a bílým šátečkem oči utírala;
Bíleným šátečkem čelo mu utírá, zeleným
prútečkera muchy mu oháňá; Čím bych si
černé oči utírala? Sš. P. 80., 122., 727. A
ona si utierala bielou šatkou slzičky. Na
Slov. Tč. Býku rohy pilou u. Aesop. Někým
nos si u. (málo si ho vážiti). Záv. — sobě
co o koho: hubu (pomlouvati). Sych. —
(co) komu. Pěkně jim všem utřel (podsko-
čil, ošidil je). Ústa někomu u. = od úst něco
mu vzíti. D. Já ti utřu (= dám jednu). Us.
u Litovle. Kčr. Tak ti jednu utřu (= vylepím).
Mor. Šd. Cosi se ti utře (= utržíš něco). Mor.
Šd. Statek se prodal a Vašek si utřel hubu.
Us. Šd. Utři si nos, když chceš se starším
mluviť. Na Ostrav. Tč. Dvanáct šátek sem
zedrala, co sem mu meč utěrala; Neplač,
nenaříkej, utři sobě oči, ať se ti srdečko přes
půl nerozskoči; Ončic (= on tiť) vyšel za
ňu, utřel ji to ličko; Tu máš šátek a utři
si svoje černé očičko. Sš. P. 132., 381., 497.,
598. (Tč. ). — co kam. Voba do jednoho
šátečka voči sme hotírali. Brt. P. 102., Čes.
mor. ps. 138. Do šátečku utírala. Er. P. 149.
— kde. Utřelo se mu u samé huby. Us. Šd.
A ten pátý pod okénkem utírá oči. Slez.
ps. Šd. — si co od čeho. Utři si od toho
ústa. Ml. S. — co odkud. Někomu pot
s čela u. Ml. Ciesař s hrozným hněvem sede
pyše, utieraje potu s čela. Kat. 220. Slzy
rukou sobě z oči u. Us. Tč. — co kde:
barvu na kameně. V. — čeho: pšenice,
ječmene (čásť = umnouti). Ros. — se o
koho = pomlouvati jej. Každý se o nás utírá.
Vz Pomlouvač, Utrhač. Lb.

Utrkati, utrknouti, knul a kl, ut, utí;

utrkovati, utrkávati, utrkávávati = rohem

uhoditi, raniti, zabiti, mit den Hörnern stos-

sen; zu Tode stossen. — koho. Vůl muže

utrkl. BO. Kráva mě utrkla. Us. Šd. Utrkla

mja kráva, ta kráva bezrohá. Sš. P. 287. —

koho kam: na zem. U. Uh. Hradiště. Tč.

Kráva, ho utrkla do nohy, v nohu. Us. —

koho čím jak. Býk rohy (pravým rohem)

do smrti ho utrkal.

Utrkavý, stössig. U. kráva. Mor. Tč.

Utrmácení, n., die Ermüdung.

Utrmácený; -cen, a, o, ermüdet, abge-
schlagen. Přišel celý utrmácený. Us.

Utrmáceti, el, en, ení; utrmati, abplagen,
abrackern, abmüden, entkräften. — koho,
se. Ros. — čím: prací nějakou, cestou. —
se čím. Us.

Utrmaniti, il, ěn, ění = utratili. — co
kde: peníze v hospodě. Mor. Té.

Utrmati = utrmáceti.

Utrnouti, ul, utí = strnouti, erstarren,
einschlafen. Ros. — komu od čeho. Noha
od dlouhého sezení mi utrnula. Us. Tč.

Útroba, y, f. (utr- oba, strsl. ątrBba) =
vnitřek, vnitřnosť zvl. těla lidského (život,
břicho, střeva), das Innere des Körpers. Krvá-
cení utrob, innere Blutung. Dch. Žízň u-bu