sb157-05 0..8296

490

Uuditi, il, zen, ení; uudívati, völlig räu-
chern. — co komu: kýtu. Jg. — kde:
v komíně. — čím: jalovcovým dřívím. Us.

Uumývati se, genugsam sich abwaschen.
Us. Tč.

Uuňkati se, genugsam näseln. U Frýdka.
Tč.

Uuzlovati co, gehörig mit Knoten ver-
binden, verknoten. Na Ostrav. Tč.

Uv, ov, av, vz Stupňování samohlásek.

-ův = přípona gt. pl. m.; v obecné mluvě
jen ů. Je tam mnoho mužů. Vz Ů., Gb. Hl.
112. V listinách z r. 1467. jest: grošív, gro-

šiev, groší (= grošů). Tč. — ův (-ovB), -ova,

-ovo = přípony jmen přídavných přisvojo-
vacích místo genitivu jména podstatného; při-
pojuje se ku kmenům určitých jmen osob-
ních (znamenajících osobu), někdy i určitých
jmen zvířat (I. 572. a. ) rodu mužského
jednotného čísla, stojí-li bez přívlastku (vz
doleji): zahrada krále — králova, zahrada
Nováka — Novákova, pole souseda — sou-
sedovo, Cicero — Ciceronův, Mars — Martův.
Ctitelům Balovým; Vy pak jste Kristovy;
Bázeň Hospodinova. Br. Dcera Vladislavo-
va. V. Ludmila Škodova. Svěd. Súsedova
kráva. Slov. Ht. Bratrův dům. Us. Byli u
ženichovy mateře. Er. P. 475. Králova to
ráda slíbi. Kat. 578. Vděčnosť lvova. Mne
poučil oslův osud. Ježíšovo umučení. Pass. —
Mkl. S. 9. — Pozn. Místo adjektiv přisvo-
jovacích klademe často genitiv. Dcera He-
rodiady. Br. Vydři se jako pták z ruky číš-
níka. Br. Na dvůr Libuše jsou přišli. Háj.
(Mkl. S. 7. —16. ) Cf. Igitur bello Jugurthino
pleraque ex punicis oppidis et fines Cartha-
giniensium (m.: carthaginienses), quos no-
visseme habuerant, populus administrabat.
Adjektiva na -ův jsou vlastně genit. plur.,
které tvar neurčitých přídavných na se vzaly
a to přirozeně v té době, když už genit.
plur. s v místo staršího, jednotnému nom.
rovného opanoval. Před tím přestávala slo-
vančina pravdě podobně na příponě -in,
lat. -inus, tvoříc jí od mužských podstat-
ných jmen bez ohledu k osobnosti přídavná
přisvojovací. Vz doleji. Ht. Sr. ml. 216. O pů-
vodě adjektiv na -ův (a na -uj) vz ostatně i
Prk. v Sitzungsber. der Wiener Akad. sv. 83.
— Je-li majetník neurčitý, mluví-li se jen o
pojmu, nebo je-li několik majetníkův aneb
i celý druh, neklade se přípona -ův, nýbrž
í (vz Í jakožto příponu, Genitiv na str. 391.
b., -in), před nímž se tvrdé souhlásky měkčí
(vz Í) a předcházející dlouhá samohláska
krátí (vz -in ve Slov. I. 572. a. ): pták —
ptačí, páv — paví, jelení, husí, kozí, telecí,
moucha — muší, slepičí. — Stojí-li u nich
nějaké přívlastkové určení, přistávka, n.
táhne-li se k nim vztažné zájmeno, klademe
nyní obyč. genitiv substantiva. Domy otcovy
jsou krásny, ale: Domy našeho otce jsou
krásny. Země jest Hospodina, Boha tvého.
Br. Zachovávej rozkazy otce svého. Přišel
do zahrady kmotra, který ho k obědu pozval.
Ale i: Joanka Kameníkova, kterýž před tím
byl konšelem, upálena jest. Let. Cf. Milo-
srdenství boží (Boha) budiž pochváleno, kte-
rýž (Bůh) mi oči otevřel. Kom. L. 5. Nepo-
žívá milosti božie, jemuž (Bohu) by se mohl

slíbiti. Hus III. 174. Múdrosť božie (= Boha)
všecko spojila v svět jeden a do vóle jeho
(Boha) nezboří jedno druhého. Jir. Anth. I.
143. — Stará čeština poskytuje hojnosti do-
kladů přisvojovacích adjekt. s přívlastkem,
která se také v nové češtině a na Slov. na-
lézají. V češtině bývá přívlastek vyjádřen
slovem páně, jež není nic jiného než zkažený
neb mnohdy pouze přehlasovaný tvar při-
svojovacího adjekt.: páň, páňa, páně: dům
páně sousedův, knihovna páně Šafaříkova,
pole páně Trnkovo a p. Vz Páně. Slovenština
pak ráda v národních písních a pověstech
klade k přisvojovacím adj. přívlastek vyjá-
dřený gen. adjekt., zájmena neb číslovky.
V nášho pánovom dvore stojí růža na stole.
Koll. Zpěv. I. 307. 61. 1. —2. Nášho kraľova
dcéra je chorá. To je brat toho tátošov, Čo
na ňom drak chodí. Ten zámok je jednej
Ježibabin. To bola žena mladého kráľova.
Cf. Ht. Sl. ml. §. 349. Toho králův nejmladší
syn; Mojej mladšej sestrin muž; Mojho do-
brjeho prjatělovu krásnu dcéru; Otcovho
prjatělovu dcéru. Na Slov. Mkl. S. 7. —16.
To je naší Verunčino (= Verunčin) šátek;
tý nejmladší dceříno muž (dítě); toho žebrá-
kovo hůl; při nebožky matčino pohřbu. Us.
na Plaště. Prk. Ve staré češtině rozeznáváme
tyto případy: a) jako ve slovenštině určuje se
přisvojovací adj. genitivem adjektiva, zájmena
neb číslovky: V tej vojsce jeden králóv ba-
bylonského podkonie. Pass. Dcera Jindři-
chova staršího z Lipého. Pulk. Bezpravně
drží dědiny Janovy z Blata. O. z d. — b)
Zvláště často přistupuje přístavek, ovšem
v genit., k přívlastku vyjádřenému přisvojo-
vacím adjektivem: Dci Kublajeva cháma.
Rkk. 8. Elišku krále Václavovu dceru. Pulk.
Bě dci Ižakarova rodu krále Davidova. LAn.
Však ty bieše choť osovná ciesařova syna
mého. Kat. 1275. V domu Davidově, dětiete
svého. Ž. wit. Dci slovutného kniežete Per-
toldova. Pass. Na slova Eliášova proroka.
ŽSO. Podlé Isaiášova proroka účinka. Ib.
Ten bieše krále Priamóv blízký přítel. Troj.
Tří bratří a synové krále Priamovi. Troj.
Psán rukú Václavovú toho času komorníka
vyšehradského probošta. Rkp. 1339. Já Al-
brecht, syn urozeného pána Ješkuov. Arch.
I. 143. Aby útoku ďáblova, toho jastřába,
utekla. Hus III. 22. Vzbudil jest Hospodin
duch Cyróv, krále perského. BO. Listem
Svatoborovým, bratra mého nedílného, do-
upomínal se šesti set zlatých. Půh. I. 346.
Duše Hektorova, toho převelmi pracovitého
muže. Mudr. Tělo krále Václavovo na Vy-
šehrad jest přineseno. Let. 26. Ludvík s po-
mocí krále Janovů boj jest obdržel. Krifina
sestra Kunhutina mateře krále Václavovy
byla. Výb. I. 454. Okázala se kometa hvězda
a ta znamenala úzkosť krále Albrechtovu.
Let. 115. Vz také Genitiv (I. 392. a. ). —
S přívlastkem král nalézáme příklady takové
i v nové češtině dosti často: smrť krále Vá-
clavova a p. Zvláštní spodobení přisvojova-
cího adj. k pádu přístavku nalezáme ve větě:
Jediné znamenie Janova (m. Janovo) pro-
roka. EM. — c) Zhusta se tvary obou pří-
vlastků zvrátí, an přístavek stane se přisvo-
jovacím adj., toto pak položí se do genitivu