sb157-05 0..8296

493

Ten kámen sám bych u-lil. Us. Šd. — co,
se kam. U-lil na sebe nové starosti. Dch.
Vidím, že vina všecka již jen na mne se
uvaluje; Uvalil na sebe velikou pohromu.
Pal. Dj. III. 3. 193., IV. 2. 62. U. na obec
veliké platy, povinnosti. Us. Šd. Celý dluh
na mě u-lil. Us. Šd. Mohlo se zdáti, že na
Boha nespravedlnosť uvaluje; Přece jho sta-
rého zákona na šíji křesťanův uvalovali. Sš.
I. 101., II. 55. (Hý. ). Na jméno a úřad biskup-
ský uvalena nesnesitelná hanba; Neštítil se
u. i vyobcování z církve na domnělé ne-
přátely své; Pokuty na sebe u., klatbu, na
říši neštěstí. Ddk. II. 243., 258., 280., IV.
86., V. 257. (Tč. ). Ale že nynie biskupstvie
u-lo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie.
Hus I. 448. Čím jsme déle na světě byli,
tím sme se v více hříchóv u-li. Pass. mus.
331. Když se prokuratoři spolu svadí a do
radní aneb soudní světnice uvalí. Jir. Ves.
čt. 383. Kámen na hrob, Jg., na někoho
práci, břemeno (vzložiti), V., vinu, strach,
D., škodu, Pulk., válku na zem. Th. Něčí
nenávisť na sebe u. D. Neštěstí na nás se
uvalilo. Pešín. U. sudy do pivnice, se do
hradu. Us. U. se v blud, D., v službu. Cyr.
165. — Rad. zvíř., Jel. — (se) kdy kam.

V hněvu na nás to uvalil. Ráj. Ve snách
na dítě se uvalila a je zadávila. Us. Ve
svaté horlivosti své klatbu na něho jest
uvalil; Kdo až do té chvíle byli u-li na
sebe podezření takových tajných spolků.
Ddk. III. 179., II. 83. Ale nyní na Pána
vlastní svoje myšlénky uvalují ve zlobě své.
Sš. L. 207. — se s kým kam. Rytieři
i s mostem u vodu se u-li. Pass. mus. 354.
— čím. Právě tím u-lil naň mnoho proti-
venství. Ddk. III. 78. Tajnými schůzemi
podezření na sebe u-li. Us. — co si kam.
Něco si na krk u. Us. Dch. Aby Ježíše
židóm v nenávisť uvalili. Hus I. 258. — se
komu. Až se mi dobytek uvalí (vykrmi).

V Kunv. Msk. — v čem. Prve ty sám
umři, než bychom my v tvém bludě všichni
uvaleni byli. Pass. 768. — co kde: chléb
na vále, v díži uváleti. Us. Uváleti se
v blátě. Us. — se jak kam. Velikým hou-

fem tudy do města se uvalili. V.

Úvalník, a, m., der Thalbewohner. Šm.

Úvalno, a, n., Lobenstein, ves u Krnova
ve Slez. Tč., Šd. Vz Úvalina.

Úvalný = stark, stürmisch. L.

Uvalovaný; -án, a, o, vz Uvaliti. —
na koho. Podezření naň u-né dotýkalo se
vysoce jeho cti. Pal. Dj. III. 3. 193.

Úvaly, vz Úval.

Uvandrovati = vandrem odejíti, utéci,
wegwandern, wegziehen. — proč: pro dluhy.
V. — se = vandrem se unaviti, sich müde
wandern, sich müde gehen. Ros. — se kudy:
po světě, světem, sich satt wandern. Us. Tč.

Uvápniti, il, ěn, ění, uvápňovati, bekal-
ken. — co: stěnu, pole (ve Slezku každý
třetí rok). Us. Tč.

Úvar, u, m. = vření, klokot, der Sud.
Voda se vaří úvarem (klokotem). D. — Ú. =
mokřina v poli, na louce, témenec, močál,
kde pramen vyniká, eine sumpfige Stelle.
Us. Jg., Kš., Jndr. Proměň všechny těla
žíly v ú-ry. Sš. Sm. bs. 61. — Ú. = tráv-

ník. Us. u Domažl. Šb. Dial. 18. — Ú. =
louka v lese, na které pásti zapovědíno, ver-
hägte Wiese. Zlob. — Ú., das Brachland,
úhor. D.

Uvár, a, m. = ovad, tabanus, die Vieh-
bremse. Us.

Uvarati = odstraniti, odděliti, beseitigen,
wegschaffen. To se každým rázem preč
uvará. Slez. Šd.

Uvarčivosť, i, f., die Kochbarkeit.

Uvarčivý = co lze snadně uvařiti, koch-
bar, was leicht kocht. U. hrách. Vaň., Hrp.

Uvarčlivosť, i, f. = uvarčivosť.

Uvarčlivý = uvarčivý.

Uvaření, n., die Abkochung. Nz. lk.

Uvařený; -en, a, o, gekocht. U. kořalka.
Na mor. Valaš. Brt. To je horko, sem už
celý jako u-ný. Šd. Teče voda od jasena,
dyby byla u-na (kořalkou). Brt. P. 93. —
jak. Vejce na měkko u. Us. Ostatně vz
Uvařiti.

Úvařiště, ě, n. = úvar v poli. Boč.

Uvařiti, il, en, ení, kochen, abkochen.
V. — abs. Dyž uvaříš, bude uvařeno (je
mi to jednako). Us. Brt. — co. Hu hu
húkše, mama vaří lukše, až uvaří, také dá,
Janíček se napapá. Sš. P. 508. Každý blázen
kaši uvaří, když je krupice a máslo. Pk. —
co komu: oběd. Us. Co jste si tam u-li,
to si sněste sami. Dch. — co, se kde:
v hrnci, na krbu. Us. Polívku při maličkém
polínku u. Er. P. 351. — co v čem. Uvař
mu ho v teplém mléce. Er. P. 477. — co
komu k čemu, nač. Uvař mu ho k sní-
daníčku; Uvař něco k obědu. Sš. Ps. 168.,
676. Uvař mi ju (hlavu) na večeru. Dbš. Sl.
pov. I. 82. — kdy. O svatbě se musil ten
ptáček uvařit. Kn. poh. 173. — čeho nač:
hrachu na oběd. Us. Brt. — co z čeho.
Us. — se. Co se doma uvaří, má se doma
snísti. Us. Vtáčok sa uvaril a čo sa komu
došlo oblíznúť, na tom musel prestať. Dbš.
Sl. pov. I. 230. — co jak: na kyselo. Us.

Uvarování, n., vz Uvarovati. — U. =
zabránění, die Warnung, Behütung, Ver-
hütung. Har. Pro u. polní škody. Sych. —
U. = u. -se = vyhnutí, die Vermeidung. U.
se čeho. Bibl. Pod u-ním hněvu. Apol. Pro
u. horšího. Kram. A to pro u. soudů po-
tomných. NB. Tč. 42. Pod u-ním nemilosti,
dalších škod. J. tr. Protož abyste se těch
věcí více nedopouštěli pod u-ním pokuty.
Jdn. 101.

Uvarovaný; -án, a, o, verhütet, ver-
mieden.

Uvarovatelnosť, i, f., die Vermeidlich-
keit.

Uvarovatelný = vyhnutelný, vermeid-
lich. D., J. tr.

Uvarovati = ušetřiti, uhlídati, ostříci,
bewahren, behüten, verhüten; se = vyhnouti
se, minouti, stříci se, vermeiden. Jg. —
čeho: neštěstí, Us., roztržitosti. V. — se,
koho od čeho. Když se uvaruješ od zá-
rmutku, prodlúžíš svůj život v skutku. Mor.
Tč. Uvaruj nás od zlého. L. Cf. U. se čeho.

čeho před čím: království před záhu-
bami. Akt. m. Ferd. — koho, se čeho:
podvodu, Jel., škody. Br. Chtě se louže u.
upadl do bláta. Prov. Ač chce-li se škody