Předchozí (492)  Strana:493  Další (494) |
|
|||
493
|
|||
|
|||
Ten kámen sám bych u-lil. Us. Šd. — co,
se kam. U-lil na sebe nové starosti. Dch. Vidím, že vina všecka již jen na mne se uvaluje; Uvalil na sebe velikou pohromu. Pal. Dj. III. 3. 193., IV. 2. 62. U. na obec veliké platy, povinnosti. Us. Šd. Celý dluh na mě u-lil. Us. Šd. Mohlo se zdáti, že na Boha nespravedlnosť uvaluje; Přece jho sta- rého zákona na šíji křesťanův uvalovali. Sš. I. 101., II. 55. (Hý. ). Na jméno a úřad biskup- ský uvalena nesnesitelná hanba; Neštítil se u. i vyobcování z církve na domnělé ne- přátely své; Pokuty na sebe u., klatbu, na říši neštěstí. Ddk. II. 243., 258., 280., IV. 86., V. 257. (Tč. ). Ale že nynie biskupstvie u-lo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie. Hus I. 448. Čím jsme déle na světě byli, tím sme se v více hříchóv u-li. Pass. mus. 331. Když se prokuratoři spolu svadí a do radní aneb soudní světnice uvalí. Jir. Ves. čt. 383. Kámen na hrob, Jg., na někoho práci, břemeno (vzložiti), V., vinu, strach, D., škodu, Pulk., válku na zem. Th. Něčí nenávisť na sebe u. D. Neštěstí na nás se uvalilo. Pešín. U. sudy do pivnice, se do hradu. Us. U. se v blud, D., v službu. Cyr. 165. — Rad. zvíř., Jel. — (se) kdy kam. V hněvu na nás to uvalil. Ráj. Ve snách
na dítě se uvalila a je zadávila. Us. Ve svaté horlivosti své klatbu na něho jest uvalil; Kdo až do té chvíle byli u-li na sebe podezření takových tajných spolků. Ddk. III. 179., II. 83. Ale nyní na Pána vlastní svoje myšlénky uvalují ve zlobě své. Sš. L. 207. — se s kým kam. Rytieři i s mostem u vodu se u-li. Pass. mus. 354. — čím. Právě tím u-lil naň mnoho proti- venství. Ddk. III. 78. Tajnými schůzemi podezření na sebe u-li. Us. — co si kam. Něco si na krk u. Us. Dch. Aby Ježíše židóm v nenávisť uvalili. Hus I. 258. — se komu. Až se mi dobytek uvalí (vykrmi). V Kunv. Msk. — v čem. Prve ty sám
umři, než bychom my v tvém bludě všichni uvaleni byli. Pass. 768. — co kde: chléb na vále, v díži uváleti. Us. Uváleti se v blátě. Us. — se jak kam. Velikým hou- fem tudy do města se uvalili. V.
Úvalník, a, m., der Thalbewohner. Šm.
Úvalno, a, n., Lobenstein, ves u Krnova
ve Slez. Tč., Šd. Vz Úvalina. Úvalný = stark, stürmisch. L.
Uvalovaný; -án, a, o, vz Uvaliti. —
na koho. Podezření naň u-né dotýkalo se vysoce jeho cti. Pal. Dj. III. 3. 193. Úvaly, vz Úval.
Uvandrovati = vandrem odejíti, utéci,
wegwandern, wegziehen. — proč: pro dluhy. V. — se = vandrem se unaviti, sich müde wandern, sich müde gehen. Ros. — se kudy: po světě, světem, sich satt wandern. Us. Tč. Uvápniti, il, ěn, ění, uvápňovati, bekal-
ken. — co: stěnu, pole (ve Slezku každý třetí rok). Us. Tč. Úvar, u, m. = vření, klokot, der Sud.
Voda se vaří úvarem (klokotem). D. — Ú. = mokřina v poli, na louce, témenec, močál, kde pramen vyniká, eine sumpfige Stelle. Us. Jg., Kš., Jndr. Proměň všechny těla žíly v ú-ry. Sš. Sm. bs. 61. — Ú. = tráv- |
ník. Us. u Domažl. Šb. Dial. 18. — Ú. =
louka v lese, na které pásti zapovědíno, ver- hägte Wiese. Zlob. — Ú., das Brachland, úhor. D. Uvár, a, m. = ovad, tabanus, die Vieh-
bremse. Us. Uvarati = odstraniti, odděliti, beseitigen,
wegschaffen. To se každým rázem preč uvará. Slez. Šd. Uvarčivosť, i, f., die Kochbarkeit.
Uvarčivý = co lze snadně uvařiti, koch-
bar, was leicht kocht. U. hrách. Vaň., Hrp. Uvarčlivosť, i, f. = uvarčivosť.
Uvarčlivý = uvarčivý.
Uvaření, n., die Abkochung. Nz. lk.
Uvařený; -en, a, o, gekocht. U. kořalka.
Na mor. Valaš. Brt. To je horko, sem už celý jako u-ný. Šd. Teče voda od jasena, dyby byla u-na (kořalkou). Brt. P. 93. — jak. Vejce na měkko u. Us. Ostatně vz Uvařiti. Úvařiště, ě, n. = úvar v poli. Boč.
Uvařiti, il, en, ení, kochen, abkochen.
V. — abs. Dyž uvaříš, bude uvařeno (je mi to jednako). Us. Brt. — co. Hu hu húkše, mama vaří lukše, až uvaří, také dá, Janíček se napapá. Sš. P. 508. Každý blázen kaši uvaří, když je krupice a máslo. Pk. — co komu: oběd. Us. Co jste si tam u-li, to si sněste sami. Dch. — co, se kde: v hrnci, na krbu. Us. Polívku při maličkém polínku u. Er. P. 351. — co v čem. Uvař mu ho v teplém mléce. Er. P. 477. — co komu k čemu, nač. Uvař mu ho k sní- daníčku; Uvař něco k obědu. Sš. Ps. 168., 676. Uvař mi ju (hlavu) na večeru. Dbš. Sl. pov. I. 82. — kdy. O svatbě se musil ten ptáček uvařit. Kn. poh. 173. — čeho nač: hrachu na oběd. Us. Brt. — co z čeho. Us. — se. Co se doma uvaří, má se doma snísti. Us. Vtáčok sa uvaril a čo sa komu došlo oblíznúť, na tom musel prestať. Dbš. Sl. pov. I. 230. — co jak: na kyselo. Us. Uvarování, n., vz Uvarovati. — U. =
zabránění, die Warnung, Behütung, Ver- hütung. Har. Pro u. polní škody. Sych. — U. = u. -se = vyhnutí, die Vermeidung. U. se čeho. Bibl. Pod u-ním hněvu. Apol. Pro u. horšího. Kram. A to pro u. soudů po- tomných. NB. Tč. 42. Pod u-ním nemilosti, dalších škod. J. tr. Protož abyste se těch věcí více nedopouštěli pod u-ním pokuty. Jdn. 101. Uvarovaný; -án, a, o, verhütet, ver-
mieden. Uvarovatelnosť, i, f., die Vermeidlich-
keit. Uvarovatelný = vyhnutelný, vermeid-
lich. D., J. tr. Uvarovati = ušetřiti, uhlídati, ostříci,
bewahren, behüten, verhüten; se = vyhnouti se, minouti, stříci se, vermeiden. Jg. — čeho: neštěstí, Us., roztržitosti. V. — se, koho od čeho. Když se uvaruješ od zá- rmutku, prodlúžíš svůj život v skutku. Mor. Tč. Uvaruj nás od zlého. L. Cf. U. se čeho. čeho před čím: království před záhu-
bami. Akt. m. Ferd. — koho, se čeho: podvodu, Jel., škody. Br. Chtě se louže u. upadl do bláta. Prov. Ač chce-li se škody |
||
|
|||
Předchozí (492)  Strana:493  Další (494) |