sb157-05 0..8296

494

i všelikých nesnází dalších u. Faukn. 61. Ač
se chcete pokuty nadepsané i nemilosti naší
královské u. Zř. F. I. A. II. Modlářství,
jehož ho Abraham u. nemohl. Sš. Sk. 76.
Chtějí-li-se pomst božích u. BR. II. 264.
Aby u-val se škody od nich, dal ujce svého
zatknouti. Pal. Dj. IV. 2. 66. Rád bych se
toho uvaroval. Arch. I. 84. Zdá mi se, že by
spieše se hřiechóv smrtelných u-val. Hus II.
74. Chtěje se všech nelibých následků u.
ohlásil sněmu. Ddk. II. 343. — kdy. Blázno-
vého mluvení, jehož se jest nesnadno u. při
šprymování. BR. II. 657. a. — Br., Ros.,
Nál. — čeho se jak. A toho vší pilností
mají se urburéři uvarovati snažnosť přiči-
níce, aby potom taková zlosť nepominula
bez pomsty. CJB. 323. — se v čem. Člověk
se v tom nemůže dost u. D. — se čemu,
lépe: se čeho. Brs. 2. vyd. 251.

Uvarovit, u, m., nerost. Vz Bř. N. 172.,
KP. III. 192.

Úvarovitý = plný úvarů, mokrý, močá-
lovitý, nass, sumpfig, feucht. Ú. louka, rolí.
Jndr., Zlob.

Uvarovný = bezpečný, jistý, gesichert,
sichergestellt. L.

-úvať. Slovesa IV. tř. tvoří tvary opěto-
vací na mor. Zlínsku v: -úvať. Brt.

Uváti, uvíti, uvěji, ál, íl, it, ití, worfeln,
na Ostr. uvjoť. — co kdy. Za den jen dva
korce uvila. Us. Dch. — če čeho kam.
Uválo se sněhu na naši zahradu. Tč.

Uvatovati, watiren. — co: kabát. Us.
Tč.

Úvaz, u, m. = úvazek, vazba, das Band.
Aj jak stín za tělem v nejužším úvazu kráčí.
Sš. Sm. bs. 172. U. přízně, pokrevenství;
Zvláštním úvazem přízně s Bohem spojený;
Jedni ú-zy jeho (evangelia) příliš zavazují,
jiní příliš rozvazují. Sš. L. 60., I. 87., II. 9.
(Hý. ). — Ú. = obvazek, der Verband. Pl.

Uvazadlo, a, n. U-dla k uvazování men-
ších lodí sloužící, Schiffsfesten; u. plovoucí
(k uvazování větších lodí, které ku břehu
přistati nemohou), Bojen. Zpr. arch. XI. 15.

Uvázaně, angebunden. Bern.

Uvázání, n. = vázáním upevnění, die An-
bindung. Svrchní u. V. — U. právní, uve-
dení v statek, ujetí statku, die gerichtliche
Einführung, Besitznahme. Vz Gl. 353. Ros.,
Zříz. Ferd., Vl. zř. 112. Komorník vzat byl
na u. před válkou v dědiny a pó válce po
druhé komorník vzat a nebylo ke škodě.
Nál. 215. Cf. Uvázati. U. s komorníkem zá-
pisem pro dluh; U. jednoho každého v statek
relací se vykonati má. Vz Zr. zem. Jir. G.
30., I. 35., E. 14. (558. ). A ktožby komor-
níka chtěl na u. vzieti, žeby všecka práva
k tomu příslušná měl na hotově mieti. Arch.
III. 315. Kteříž po u-niech jedú; Ktoby prodal
dědictví jemu od někoho po smrti s u-niem
zapsané; U. s komorníkem; Ale když stojí
s u-niem, tehdy ten, ktož tak pójčí, bez súdóv
a všech nesnází a starostí k svému přijde;
Móž se každý v svój diel kdyby jim u.
s komorníkem svědčilo, před rozdielem sám,
jiných nečekaje, uvázati, uváže se prodati
nebo zapsati; Ne všudy jednostejně zápi-
sové se píší; Někde jest potřebie, aby zápis
byl s u-niem a postúpenie by bylo škodné,

druhdy je příhodněje, aby byl zápis postúpe-
niem a u. jest zbytečné a lidem obtiežné;
Zapisovati s u-niem a s postúpeniem; Ktož
u. otpierá, ten otpor jest na zmatek. Vš.
Jir. 34., 172., 211., 267., 287., 288., 289. Vz
také Vš. Jir. 298., 337. Z dědiny u. ( = z u.
v dědiny) trój póhon. Kn. rož. Neručí-li, ne-
bude jemu komorník od úřadu na u. vydán;
Ktož komorníka na u. nepravě nebo na
zmatek vede (béře), povede. Vš. Jir. 300.,
301., 305. — U. mocí = okkupace, gewalt-
same Okkupation. Vš. U. se Medů v tuto
říši. Měst. bož. Vz Uvázati.
Uvázaný; -án, -a, -o, fest-, angebunden.

— jak. Muži v zimních kazajkách, ženy
pleny vlněné na kříž u-né mají. Sk. —
čím kde: loď v přístavu lany u-ná. Us.

Uvázati, uváži a uvíži, uvaž (zastr. uvěž),
al, an, ání; uvazovati = vázáním upevniti,
zavázati, binden, verbinden, durchs Binden
befestigen; přivázati k něčemu, anbinden;
povinnosť nějakou uvaliti, einen binden, ihm
Pflicht, Schuldigkeit auflegen. Jg. — co,
koho. U. ránu, V., někoho. Kom. U. rane-
ného. NB. Tč. 110. A přiblíživ se uvázal
jest rány jeho. Hus II. 327., 337. — co
komu. Lesti (= jestli) ťa synečku hlava
bolí, uvaž si lísteček jaborový; Uvázal jí
pecen chleba a nedal jí noža. Sš. P. 605.,
677. Ani sem si šňorečky neuvázal. Brt. P.
3. — co (si) kam (nač, v co, k čemu,
do čeho): přílepek na ránu. Us. U. psa
k boudě, ke stromu. Us. Tělo v nové plátno
uváza. Hr. rk. 263. Uvaž ke hrantu tele na
provaz. Us. Šd. Uvázal si na krk ženu a
děti. Us. Uviaž si koníčka na našu zahrádku.
Slov. ps. Tč. Včil ho sobě uvaž na hrbatá
záda; Hrnec mlíka do pytlíka na hrtan uvážó.
Sš. P. 273., 513. (Tč). U. něco do uzlíčku.
Us. — (co) jak. U. něco volně. Us. Uch.
Uvazuj s pláčem a rozvazuj skokem. Č. Uvá-
zati si na záda přes poly uzlík. Slez. hra.
Šd. Uvažte mi hlavu křížom. Us. Psgr. —
koho nač proč. Hovázala j u na hyňtečko

— na hyňtečko na hedbávnó, aj to pro lásko
starodávno. Sš. P. 716. — co kde na čem.
Uvaž si ho doma na provázku; Za humnama
na ječmínku uvázala žena muža na řemínku.
Sš. P. 335.. 670. (Tč. ). Něch si jich uvíže-
doma na řetázu. Čes. mor. ps. 214. — koho
nač oč. A já k vám přijedu na vraném ko-
níčku a si ho uvážu na vašu jedličku o bílú
stužičku. Sš. P. 371. — se komu oč. O to
(zbožie) mi se již uvazují; Jako se byl o to
obilé uvázal a stavil. Půh. II. 420., 582. —
koho, co, se v co komu kde. U. psa u
stromu. Us. A třetímu (dítěti) v hájku uvážeš
kolébku; Uvázal ju v dubu a nasypal jí
žaludu. Sš. P. 140., 172. Uvázal se v mé
zbožie v Štěměších. Půh. II. 168. Uvázav
se mezi mnú a mezi Oldřichem z Hradce,
že měl mezi námi vyřéci o sto a o tridceti
hř. Půh. II. 262. — se kdy v čem. V tom
jsem se byl ve Chalkovice uvázal po jeho
náměstka smrti. Půh. I. 196. U. co v rúšku.
Ras. — v co. Nechtěl slib učiniti, aby ty
hory v jaké nesvobody měl uvazovati. Mus.

— co čím: provazem, řetězem. Jg. — (se)
nač: na provaz, Ros., na řetěz. Raději bych
jej uvázala na šňůrečku. Anth. Brt. 59. Uvá-