sb157-05 0..8296

498

Uvelbení, n. U. v něčem míti, Gefallen
finden, Vorliebe haben. U Frýdka. Tč.

Uvelbiti, il, en, ení. — si co, sich etwas
wählen, dabei bleiben, sich vornehmen. —
s inft. U-il si to děvče vzat. Na Ostrav.
Tč. Vz předcház.

Uvelebiti, il, en, ení; uvelebovati. — koho
= velebiti, velebným činiti, lobpreisen, be-
wundern. Ml., Šd. — se jak kam, sich
behäbig niederlassen, mit Aplomb Platz
nehmen, sich breit setzen. Dch., Šd., Kf.,
Mtl., Jg. Cf. Uhebediti se. Bez pobídnutí
nezdvořák hned na první místo u stolu se
uvelebil (se posadil). Us. — se kde: za
stolem, u stolu. Us.

Uveličení, n., die Augmentation. Rk.

Uveličiti, il, en, ení, uveličovati, ver-
grössern. — co čím. Us. Tč.

Uveličovací slovo, augmentativum. Rk.

Uvěncovati, uvěnčiti, il, en, ení, bekrän-
zen. — co čím: kvítím, věncem. Us. Tč.,
Ráj. — koho. Rk.

Uvěnovati = vysušiti, austrocknen, trok-
ken legen. — co. Vítr bláto uvěnuje, pak
bude sucho. Na Hané. Bkř. Vz Uvěditi.

Úvěr, u, úvěrek, rku, m., úvěř, i, úvěra,
y, f. = uvěření, dluh, der Kredit, Borg. Když
někomu věříme, že povinnosti, které na
sebe vzal za cenné věci nebo za služby
jemu poskytnuté, splní teprv v pozdější
době, dáváme mu úvěr. S. N. Úvěr obecný
(státní), Plk., uhražený, neuhražený (osobní,
blanker Kredit), vz S. N., směneční, zvláštní,
osobní, realní, říšský, zahraniční, zemský,
dodatečný, otevřený, Šp., určený (umluvený,
ustálený). Šp. Na úvěr někomu něco dáti,
Reš., J. tr., svěřiti. Kat. Žer., Sláma. Na
ú. bráti, vzíti, Us., Zlob., D., choditi. Us.
Společnosť pro ú., die Kreditgesellschaft.
Dch. Vzali na ú. (na vieru). Dbš. Obyč. 87.
Povolení dodatečného ú-ru, der Nachtrags-
kredit. Dch. Dostává-li peněžník od zaka-
zovače směnky nebo jiné věci pozdějšího
času dospívající a má-li mu za ně poslati
buď hotové peníze aneb co se hned hoto-
vými platí, dává mu úvěr uhražený. Skř.
Koupě a prodeje již tehdáž k udržení ú-ru
zanášeny byly do veřejných kněh. Ddk. IV.
169. Ú. zvyklati, zlehčiti. J. tr. Na ú. pro-
dati; práv býti z úvěru daného (star del
credere); ú. pletichami prodloužiti; prodej
na úvěr; na ú. něco míti; úvěrem dávati a
bráti; obchod na ú.; účastník uvěru; stav,
přestoupení ú-ru. Koně do pole nepůjčuj a
vzav na úvěrek jiným nesvěřuj. Č. M. 276.
Úvěrkem opatřiti, akkreditiren. Nz. Neměv
ani peněz ani úvěrku. Pal. Dj. IV. 1. 21.
Banka pro ú. pozemkový, Bodenkreditbank.
Dch. Obchod na ú. Nz. — Ú. = uvěření, víry
dání. To není k ú-ru. Koll.

Úvěrce, e, m. = uvěřitel, kdo dává na
úvěr, der Borggeber. J. tr., Nz.

Úvěrečný = k úvěru se vztahující, Kre-
dits-. Ú. papíry. Us.

Uveřejněnosť, i, f., die Publikation. Dch.

Uveřejněný; -ěn, a, o, veröffentlicht. —
čím, kde: novinami, v novinách. Us.

Uveřejniti, il, ěn, ění; uveřejňovati, ver-
öffentlichen, zu Tage fördern. Us. Dch. —
co. Pominul všeliké různočtení textu, jejž

vlastně náleželo mu u. Ddk. II. 179. — co
jak. Dobner toto breve první u-nil podlé
papírového rukopisu; Kronika, kterou Dob-
ner pod názvem české ač neúplně uveřejnil.
Ddk. IV. 65., 119. (Tč. ). — co kdy. Boček,
-u-niv r. 1836. tyto listiny, nemohl... Ddk.
II. 403. — co čím, kde: novinami, v no-
vinách. Us. Jinak: ohlásiti, vyhlásiti, ozná-
miti, na jevu vynésti, dáti vytisknouti, tiskem
u veřejnosť dáti n. oznámiti, podati.

Úvěrek, vz Úvěr.

Uvěření, n. = víry dání čemu, das Glau-
ben, der Glaube. Nad u. lidské. Jel. Pro-
národ ten nad u. rostl. Měst. bož. To je
k neuvěření, lépe: neuvěřil bys. Brt. — U.

= na dluh dání, úvěrek, úvěr, půjčka, zá-
loha, der Borg, Kredit, die Vorstreckung,
das Leihen. Na u. dáti, koupiti. D.

Uvěřenosť, i, f. = ujištěnosť, přesvědče-
nosť. Sš. I. 137.

Uvěřený; -en, a, o, geglaubt, anvertraut.

— komu. Zemi sobě u-nou opustil. BO.
Uvěřilec, lce, m. = kdo uvěřil, der Gläu-
bige. Sš. Sk. 177.

Uvěřitel, e, m. = kdo věří, der Gläu-
bige.

Uvěřitel = kdo na dluh dává, der Bor-
ger, Leiher. Bern.

Uvěřitelka, y, uvěřitelkyně, ě, f., die
Gläubige. — Ú., die Leiherin, Borgerin.
Bern.

Uvěřitelný = pravdě podobný, čemuž
uvěřiti lze, glaublich.

Uvěřiti, il, en, ení = za pravdu držeti,
víru dáti, glauben; ujistiti, versichern; svě-
řiti, vertrauen, anvertrauen; půjčiti, na dluh
dilti, borgen, auf Borg geben, leihen, kre-
ditiren. Jg. = abs. Uvěřilo Židův a Řeků
veliké množství. Sš. Sk. 166. Teraz už uve-
rím, bo uveriť musím, čvo som milovala,
že opustiť musím. Sl. ps. 101. Ani by žádný
neuvěřil, jak je mu zle. Žeden (žáden) ne-
uvěří, jak je na vojně. Brt. P. Žádný ne-
uvěří, kdo nezkusí. Ros. — komu, čemu.
Člověk sotva svým očím uvěří. Dch. Pane,
kdož u-řil slyšení (slovu námi slyšenému)
našemu. Sš. I. 110. Nevěř šohajovi, pokud
ti neklekne před oltář na kameň. Sš. P.
307. Něčí lstivé řeči u. NB. Tč. 121. Cele
tomu u-li, že se král nový narodil. BR. II.
9. U-řil jim a byl zklamán. Ddk. IV. 86.
Někomu něco u. = svěřiti. BO. Kdyby se
krájel, nikdo mu neuvěří, poněvadž jest
lhář. Us. Takovým věcem uvěřil. Har. —
jak. Do konce někomu uvěřiti. V. Všemu
snadno uvěří. Ros. Kdo snadno uvěří, snadno
se udeří. NB. Tč. U-li do slova letopisům;
V té věci lze mu bez rozpakův u. Ddk. II.
281., 331. Abraham proti naději uvěřil
v naději, že...; Přese všechny předsudky
v Krista u-řil. Sš. I. 56., L. 179. Slyšeti
chtěli, srdcem sú u-li, skutkem vóli Ježí-
šovu naplnili. Hus II. 261. — v koho:
v Krista Pána, Ros., ve spasitele. Št. Uvěř
v naše bohy. Pass. mus. 320. Ktož u-ří veň,
nebude pohaněn. ZN. Uvěří-li zajtra v Krista V
Hus II. 272. Z kniežat mnozí u-li v něho.
Ib. I. 455. My židé, kteříž sme prve v Krista
uvěřili, nežli vy pohané. BR. II. 646. b. —
v koho s kým, proč, skrze co. Krispus