Předchozí (497)  Strana:498  Další (499) |
|
|||
498
|
|||
|
|||
Uvelbení, n. U. v něčem míti, Gefallen
finden, Vorliebe haben. U Frýdka. Tč. Uvelbiti, il, en, ení. — si co, sich etwas
wählen, dabei bleiben, sich vornehmen. — s inft. U-il si to děvče vzat. Na Ostrav. Tč. Vz předcház. Uvelebiti, il, en, ení; uvelebovati. — koho
= velebiti, velebným činiti, lobpreisen, be- wundern. Ml., Šd. — se jak kam, sich behäbig niederlassen, mit Aplomb Platz nehmen, sich breit setzen. Dch., Šd., Kf., Mtl., Jg. Cf. Uhebediti se. Bez pobídnutí nezdvořák hned na první místo u stolu se uvelebil (se posadil). Us. — se kde: za stolem, u stolu. Us. Uveličení, n., die Augmentation. Rk.
Uveličiti, il, en, ení, uveličovati, ver-
grössern. — co čím. Us. Tč. Uveličovací slovo, augmentativum. Rk.
Uvěncovati, uvěnčiti, il, en, ení, bekrän-
zen. — co čím: kvítím, věncem. Us. Tč., Ráj. — koho. Rk. Uvěnovati = vysušiti, austrocknen, trok-
ken legen. — co. Vítr bláto uvěnuje, pak bude sucho. Na Hané. Bkř. Vz Uvěditi. Úvěr, u, úvěrek, rku, m., úvěř, i, úvěra,
y, f. = uvěření, dluh, der Kredit, Borg. Když někomu věříme, že povinnosti, které na sebe vzal za cenné věci nebo za služby jemu poskytnuté, splní teprv v pozdější době, dáváme mu úvěr. S. N. Úvěr obecný (státní), Plk., uhražený, neuhražený (osobní, blanker Kredit), vz S. N., směneční, zvláštní, osobní, realní, říšský, zahraniční, zemský, dodatečný, otevřený, Šp., určený (umluvený, ustálený). Šp. Na úvěr někomu něco dáti, Reš., J. tr., svěřiti. Kat. Žer., Sláma. Na ú. bráti, vzíti, Us., Zlob., D., choditi. Us. Společnosť pro ú., die Kreditgesellschaft. Dch. Vzali na ú. (na vieru). Dbš. Obyč. 87. Povolení dodatečného ú-ru, der Nachtrags- kredit. Dch. Dostává-li peněžník od zaka- zovače směnky nebo jiné věci pozdějšího času dospívající a má-li mu za ně poslati buď hotové peníze aneb co se hned hoto- vými platí, dává mu úvěr uhražený. Skř. Koupě a prodeje již tehdáž k udržení ú-ru zanášeny byly do veřejných kněh. Ddk. IV. 169. Ú. zvyklati, zlehčiti. J. tr. Na ú. pro- dati; práv býti z úvěru daného (star del credere); ú. pletichami prodloužiti; prodej na úvěr; na ú. něco míti; úvěrem dávati a bráti; obchod na ú.; účastník uvěru; stav, přestoupení ú-ru. Koně do pole nepůjčuj a vzav na úvěrek jiným nesvěřuj. Č. M. 276. Úvěrkem opatřiti, akkreditiren. Nz. Neměv ani peněz ani úvěrku. Pal. Dj. IV. 1. 21. Banka pro ú. pozemkový, Bodenkreditbank. Dch. Obchod na ú. Nz. — Ú. = uvěření, víry dání. To není k ú-ru. Koll. Úvěrce, e, m. = uvěřitel, kdo dává na
úvěr, der Borggeber. J. tr., Nz. Úvěrečný = k úvěru se vztahující, Kre-
dits-. Ú. papíry. Us. Uveřejněnosť, i, f., die Publikation. Dch.
Uveřejněný; -ěn, a, o, veröffentlicht. —
čím, kde: novinami, v novinách. Us. Uveřejniti, il, ěn, ění; uveřejňovati, ver-
öffentlichen, zu Tage fördern. Us. Dch. — co. Pominul všeliké různočtení textu, jejž |
vlastně náleželo mu u. Ddk. II. 179. — co
jak. Dobner toto breve první u-nil podlé papírového rukopisu; Kronika, kterou Dob- ner pod názvem české ač neúplně uveřejnil. Ddk. IV. 65., 119. (Tč. ). — co kdy. Boček, -u-niv r. 1836. tyto listiny, nemohl... Ddk. II. 403. — co čím, kde: novinami, v no- vinách. Us. Jinak: ohlásiti, vyhlásiti, ozná- miti, na jevu vynésti, dáti vytisknouti, tiskem u veřejnosť dáti n. oznámiti, podati. Úvěrek, vz Úvěr.
Uvěření, n. = víry dání čemu, das Glau-
ben, der Glaube. Nad u. lidské. Jel. Pro- národ ten nad u. rostl. Měst. bož. To je k neuvěření, lépe: neuvěřil bys. Brt. — U. = na dluh dání, úvěrek, úvěr, půjčka, zá-
loha, der Borg, Kredit, die Vorstreckung, das Leihen. Na u. dáti, koupiti. D. Uvěřenosť, i, f. = ujištěnosť, přesvědče-
nosť. Sš. I. 137. Uvěřený; -en, a, o, geglaubt, anvertraut.
— komu. Zemi sobě u-nou opustil. BO.
Uvěřilec, lce, m. = kdo uvěřil, der Gläu- bige. Sš. Sk. 177. Uvěřitel, e, m. = kdo věří, der Gläu-
bige. Uvěřitel = kdo na dluh dává, der Bor-
ger, Leiher. Bern. Uvěřitelka, y, uvěřitelkyně, ě, f., die
Gläubige. — Ú., die Leiherin, Borgerin. Bern. Uvěřitelný = pravdě podobný, čemuž
uvěřiti lze, glaublich. Uvěřiti, il, en, ení = za pravdu držeti,
víru dáti, glauben; ujistiti, versichern; svě- řiti, vertrauen, anvertrauen; půjčiti, na dluh dilti, borgen, auf Borg geben, leihen, kre- ditiren. Jg. = abs. Uvěřilo Židův a Řeků veliké množství. Sš. Sk. 166. Teraz už uve- rím, bo uveriť musím, čvo som milovala, že opustiť musím. Sl. ps. 101. Ani by žádný neuvěřil, jak je mu zle. Žeden (žáden) ne- uvěří, jak je na vojně. Brt. P. Žádný ne- uvěří, kdo nezkusí. Ros. — komu, čemu. Člověk sotva svým očím uvěří. Dch. Pane, kdož u-řil slyšení (slovu námi slyšenému) našemu. Sš. I. 110. Nevěř šohajovi, pokud ti neklekne před oltář na kameň. Sš. P. 307. Něčí lstivé řeči u. NB. Tč. 121. Cele tomu u-li, že se král nový narodil. BR. II. 9. U-řil jim a byl zklamán. Ddk. IV. 86. Někomu něco u. = svěřiti. BO. Kdyby se krájel, nikdo mu neuvěří, poněvadž jest lhář. Us. Takovým věcem uvěřil. Har. — jak. Do konce někomu uvěřiti. V. Všemu snadno uvěří. Ros. Kdo snadno uvěří, snadno se udeří. NB. Tč. U-li do slova letopisům; V té věci lze mu bez rozpakův u. Ddk. II. 281., 331. Abraham proti naději uvěřil v naději, že...; Přese všechny předsudky v Krista u-řil. Sš. I. 56., L. 179. Slyšeti chtěli, srdcem sú u-li, skutkem vóli Ježí- šovu naplnili. Hus II. 261. — v koho: v Krista Pána, Ros., ve spasitele. Št. Uvěř v naše bohy. Pass. mus. 320. Ktož u-ří veň, nebude pohaněn. ZN. Uvěří-li zajtra v Krista V Hus II. 272. Z kniežat mnozí u-li v něho. Ib. I. 455. My židé, kteříž sme prve v Krista uvěřili, nežli vy pohané. BR. II. 646. b. — v koho s kým, proč, skrze co. Krispus |
||
|
|||
Předchozí (497)  Strana:498  Další (499) |