sb157-05 0..8296

499

náčelník sbornice uvěřil v Pána se vším
domem svým. Sš. Sk. 212. Z města pak
onoho mnoho u-lo v něho samaritanů pro
slovo ženy. Sš. J. 64. Ale i za ty prosím,
jenž uvěří skrze slovo jejich ve mne. Sš. J.
268. (Hý. ). — kde, v čem. Uvěřil (svěřil)
jsem jemu zboží v Otmicích v 60 hř. gr.
Půh. II. 309. Mužie nerodichu j'mu v tom
u. Dal. 24. — co komu na koho, nač: na
jiného (svěřiti). J. tr. Chce-li prodavač
zisk mieti pravý, uvěř na dluh blížniemu
tak dada, jako za peniez hotový. Hus I.
215. Když si na ny neuvěřil. Alx. BM. v.
244. (HP. 87. ). Nepochybujiť, že ty toho
ani na mě ani na syna mého neuvěříš. Arch.
11. 23. — v čem o čem. A to svobodstvie
úřad pražský úplně vie, v čem a kterak má
právo veda králi o kom u. Arch. II. 488. —
co komu. J. tr To mi zajisté uvěříš. Us.
U. někomu dílo (svěřiti). Rzp. 1693. U. ně-
komu zboží za 100 zl. (na úvěr dáti). Us.
U. někomu mandel vajec. Sych. Zboží, ježto
jemu nebožčík mój uvěřil. Půh. II. 309. —
komu čeho (půjčiti, na dluh dáti). J. tr.
Uvěřil mu piva za 100 zl. Ros. Cožť oni
ode mne s vámi mluviti budú, abyšte jim
toho úplně u-li, jakožto mně samému. Arch.
II. 267. Vyznal, kterak jest toho sukna
Junakovi u. nechtěl. NB. Tč. 48. Že jsem
jemu toho listu u-řil; U-la jsem mu toho
věna; Nebožčíku Harartovi u-il jsem svých
peněz a on mi jich nevrátil; Šebor jemu
toho uvěřil; svého zbožie. Půh. I. 337., II.
181., 309., 371., 475., 491., 538., (Tč. ). —
koho v čem čím (ujistiti). Jg., Šm. — že.
U-řil, že Bůh bude spomocníkem jejich. Flav.
Aby u-li, že Kristus jest Bóh. Hus II. 44.

Uvěřiti, auf Borg geben, leihen. Us.

Úvěřiti se = bortiti se, sich werfen.
Prkno se úvěří. D., Vys.

Úvěrka, y, f., Auwerka, samota u Čime-
lic. PL.

Úvěrna, y, f. = úvěrní ústav, die Kredit-
bank, -anstalt. Rk.

Úvěrní, Kredit-. Úvěrní banka (vz Půj-
čovna), ú. banka hospodářská, list, Beglau-
bigungsschreiben, kniha, obchod, podniknutí,
listina, strana, pokladnice, jednota, ústav
(který úvěrem povstal a zase úvěru posky-
tuje), spořitelna, záložna, kommisse, podnětí,
Kreditsoperation, lhůta, spolčování-se, otázka,
věc, záležitosť, obchod, papír (Effekten); ně-
komu něco na ú-nou stranu připsati (kredi-
tiren); účet z listin ú-ných; záložní úvěrní
ústav, Kreditvorschussanstalt. Nz., Šp., Dch.
Vz. S. N.

Úvěrnictví, n., das Kreditwesen. J. tr.
Ú. obchodní.

Úvěrnička, y, f. = kniha, do níž úvěr
zapisují. Šd.

Úvěrník, a, m. = kdo béře na úvěr, der
Borgnehmer. J. tr., Nz.

Úvěrnosť, i, f., die Kreditfähigkeit. Nz.

Úvěrný, vz Úvěrní.

Uvěrování, n. = vyvěřování, das Borg-
geschäft. J. tr., Nz. — U. = uručování, ubez-
pečování, das Versichern, die Versicherung.
Toto u. a jistění podobné přísaze třikráte
Jan v této řeči své opětuje. Sš. J. 86. (Hý. ).

Úvěrový = úvěrní. U. odměna, provise.
Nz.

Uvertura = ouverture.

Uveselitel, e, m., der Lustigmacher, Er-
heiterer.

Uveselitelka, y, uveselitelkyně, ě, f.,
die Belustigerin, Lustigmacherin.

Uveseliti, il, en, ení; uveselovati = roz-
veseliti, belustigen, erheitern. — koho čím,
se kde s kým. Us.

Uvěsiti, il, šen, ení; uvěšeti, el, en, ení;
uvěšovati = pověsiti, aufhängen. — co. Ros.
— co v co. Us. — co (si) kam. U. něco
na hřebík. U. si něco na krk. Us. Tč.

Uveslati se = uveslovati se, sich satt
rudern. U Uh. Hr. Tč.

Uveslovati = oveslovati, vesly opatřiti,
mit Rudern versehen. — co: loď. Jg. —
U. = pryč veslovati, im Stande sein fort-
zurudern, davon rudern. Jg.

Úvěsný řemen, Hängeriemen, m. Rk.

Uvésti, uvedu, veď, veda (ouc), vedl, ve-
den, ení; uvoditi, il, zen, ení (na Slov. děn,
dění); uváděti, ěl, děn, dění; uvozovati =
přivésti, vésti, gehend führen, einführen, lei-
ten, anleiten, einleiten, bringen, hinbringen,
einweisen, bestatten, einsetzen, investiren,
installiren; zmocnění statku dáti, vykonati,
in ein Gut einführen, einweisen, einleiten;
ku právu dědickému zvésti, in die Erbschaft
einführen, einsetzen; připraviti, přivésti ně-
koho k něčemu, anleiten, anweisen; navésti,
anleiten; připraviti, dáti, leiten, führen;
způsobiti, učiniti, verursachen, bringen, her-
beiführen; dokázati, beweisen, darthun; slova
něčí přiváděti, připomínati, dokládati se čeho,
an-, aufführen; odvésti, pryč vésti, weg-,
entführen; se = připraviti se, přivésti se,
sich einführen, sich aufführen, sich verset-
zen. Jg. — co, koho. To slepotu uvodí
(působí), V. Ten lék sen uvodí. Kom. U.
důvody, Sych., šestinedělku (do kostela),
nevěstu; Ani dva ho neuvedou. Us. Úřad
měřičův u., einführen. CJB. 303. Kapouni
uvozují podagru; Nové víno nemoc v jatrách
plodí a sen bouřlivý uvodí. Jir. Ves. čt. 378.
Svornosť uváděj, nepřátelství zničuj. Kmp.
Jména jich později uvedeme. Ddk. II. 306.
U. matku, položnici, vorsegnen. Us. Šd. Proč
je tam uvede? BR. II. 115. — co komu.
Jednomu z Rokycan ženu jeho uvedl. Pč.
28. — co. Virchov uvádí to co analogon,
lépe: za analogon. Brt. Olomúcká kniha
uvádí ho co čtvrtého biskupa na Moravě,
lépe: jakožto čtvrtého a p. Vz Co. — čeho.
Bloudících k němu uvedl, šp. m.: bloudící
(akkus. ). Brt. — co, koho, se kam, v co:
v dědictví, v poddanosť, v služebnosť, v po-
robu, v svou moc, v nebezpečenství, v těž-
kosť, v neštěstí, v hanbu, v řeč a pokřik,
v pustinu, v poušť, ve zlé domnění, v lesť,
v jednotu, v mír a pokoj, ve svornosť, v řád,
v pořádek, ve známosť, ve zvyk, v zapo-
menutí, v poznamenání, svou poslední vůli
ve spis, něco v něčí ruce u. V. Něco v pa-
měť uvésti; dobré obyčeje v děti, Kom.;
v otroctví, v potupu, ve zlou pověsť, ve
zkázu, něco v skutek. D. To kaž a uvozuj
v ty, o nichž víš, že je přijmou. Br. U. něco
v pochybnosť, D., někoho v podezření, v ne-