sb157-05 0..8296

502

Hus I. 188. Uvedl ho zahradou do sklen-
níku k zahradníkovi. Us. — aby. (Kristus)
znenáhla je (lidi) uvedl, aby jeho tajemstvie
pravdu přijeli. Hus II. 13. — co komu
s čím: ženu i se statkem (= odvésti). Brikc.

Úvěstí, n., der Bescheid, lépe: odpověď,
výměr, vyměření. Kmp.

Uvěstiti, il, stěn, ění = zpraviti, benach-
richtigen. — koho. Zlatohl. I. 73.

Uvěšati se čeho kam, sich satt hängen.
Na Ostrav. Tč. Vz Uvěsiti.
Úvěští, n., der Rathschlag (v právn. ).
Šm.

Úvět, u, m. = přimlouvání, das Zureden,
die Warnung (rus. ).

Úvěta, y, f., die Willfährigkeit. Šm.

Úvětí, n. = úvětří. Koll.

Uvětlivý; uvětliv, a, o = dající se na-
mluviti, nachgiebig, willfährig (rus. ). Mark.
Omyl.

Uvětrati, auslüften. — se kde. Na Ostrav.
Tč.

Úvětří, n. = průvan, průvěj, der Luftzug,
die Zugluft. Šp. Stojí, na ú.; Vane tu pří-
jemné ú. V již. Mor. Šd. V zimní čas, když
je pěkně, puščajú sa ovce na ú. Na Beskyd.
Tč. Stála na úvetrí s rozkostranou hlavou.
Dbg. Sl. pov. I. 60.

Uvězenec, nce, m., der Arrestierte. Vz
Uvězněnec.

Uvezení, n., die Fortführung. Vz Uvézti.

Uvězení, n., die Arrestierung, das Ein-
sperren, die Einkerkerung, der Arrest. U.
osobní, der Personalarrest; u. na u., vězení
na vězení, die Superarrestirung. J. tr. U.
na někoho povoliti, žádati; žádosť za u.;
trest u. J. tr. Uvězení na někoho uložiti;
u. zdvihnouti. Řd.

Uvezený; -en, a, o, fortgeführt. Vz Uvézti.

Uvězený; -en, a, o, eingesperrt. — kde.
Břetislav v Děčíně u. Ddk. III. 30. — U.
= vězeň, der Arrestant. J. tr.

Uvěziti, uvězniti, il, en, ění = do vězení
dáti, einkerkern. — koho. Us. Č. — kde.
Albrecht Hrdý zajal ho na pomezí a dal jej
u. na tvrzi. Ddk. IV. 81. — koho kam.
Králová Gizela ale dá Vazila do Nitry uväzniť.
Let. Mt. sl. VIII. 1. 55.

Uvězněnec, nce, m., der Häftling, Arre-
stant. Dch. Cf. Uvězenec.

Uvěznění, n. = uvězení. Aby u-ním pů-
vodův onoho zámyslu provedení jeho pře-
kazil. Ddk. III. 20., 166.

Uvězniti, il, ěn, ění = uvěziti.

Uvězovatel, e, m., der Arrestirende. J. tr.

Uvézti, uvezu, uvez, uveza (ouc), zl, zen,
ení; uvoziti, il, zen, ení; uvážeti, žejí, žej,
žeje (íc), el, en, ení; uvožovati = pryč vézti,
fortführen (zu Wagen, zu Schiffe); moci vézti,
im Stande sein zu führen (zu fahren); za-
špiniti, zakáleti, znečistiti, beschmutzen, be-
sudeln. — co. Já to uvezu (budu moci to
vézti). Us. Cestu uvoziti. D. Uvoziti peřiny
(ušpiniti). Pref., V. — co kam: do země
(vézti). Háj. — odkud. Uváží nám obilí ze
země (pryč). Us. — co kým. Ten těžar
jedním koněm neuveze. Na Ostrav. Tč. Je
nelze jedním koněm dreilink vína u. Arch.
II. 13. Uvezeš to dvěma koňmi? Ros. — na
čem. Na rychlém koni preč uvezl (od té

bitvy = vjel, fuhr o. ritt davon. ) Tur. kron.

— se. Uvezlo se kus břehu (= svezlo, sjelo).
Mor. Šd.

Úvěž, i, f. = uvázání, úvazek, pouto, die
Kette, Fessel, das Band. Pes na úvěži. L.

Uvěžený; -en, a, o. U. hora = hrad.
Hněvk.

Uviděná, vz Uviděný.

Uvidění, n., das Sehen. Po každém jí u.
v mém srdci se šířil oheň. Gníd. Až do u.
(na uviděnou, na shledanou). Us., Šm.

Uviděný, gesehen, erblickt. Vz Uvidění.
Na uviděnou! aufs Wiedersehen! Us. Šm.

Uviděti, ěl, ěn, ění; uvídati = spatřiti,
uhlédati, sehen, erblicken, ansichtig werden.
Jg. — abs. Uvidíme! D. Uvidíme, kdo
s koho bude! Us. Uvidím, co se dá dělat;
Uvidím, jak to půjde. Us. Dch. Počkej, však
uvidíš! du wirst schon sehen! Us. Šd. Když
nevidím, nic neříkám a když uvidím, smutně
vzdychám. Sš. P. 224. — co, koho: bratra,
strom. Us. Rádi vás uvidíme. Us. Šd. Vylez,
milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš
tam armádu a šohajka milého; Jak ho máti
uviděla, hned mu vrata otvírala; Jak já ťa
uvidím, hned z nohy na nohu, už sem ťa
viděla, chvála pánu Bohu!; Ať ju ješče uvi-
díme, pokeď je pannú. Sš. P. 80., 90., 350.,
784. (Tč. ). — jak. Uviděl (Pavel) Řím dle
žádosti své. Sš. Sk. 237. Uvidí jej s úžasem.
Ráj. — odkud. U-děl jich (= je) tam z hradu
král. Brt. P. 158. Uviděl ho s věže. — kdy.
Nejsú tam zlodzjeja, sú tam hodní ludzja,
čo ve dně uvidzjá, to v noci uchycjá. Sš. P.
684. — koho, co čím: dalekohledem, skly.

— co kde. Na rovině i v dalekosti hned
uvídali bychom věže. Mus. Petrove, Petrove,
jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka
v zahradě. Sš. P. 199. — se. Uvidí se, kdo
s koho! Erb. Sl. čít. 12. No, no starý, veď
sa uvidíš, du wirst schon sehen! Dbš. Sl.
pov. I. 41. Šak sa ešče uvidíme? Bez toho
(= ano)! Us. Brt.

Uvichřiti se, sich ausstürmen. Včera se
dost u-lo, potom pršelo. Us. na Mor. Tč.

Uvijadlo, a, n. = motovidlo, die Weife.
Reš.

Uviják, u, m. = viják.

Uvíjať= uvíjeti, vz Uviti. Na Slov. Bern.

— se, uvinouti se, uvíjeti se = pospíšiti si,
sich sputen, tummeln. Us. u Opav., na Otrav.
Klš., Tč., Pk. — U. co čím, einfatschen,
einwickeln. Na Ostrav. Tč.

Uvíjený; -en, a, o, geflochten. U. květy,
das Blumengewinde. Dch.

Uvíjeti, vz Uviti.

Úvín, u, úvínek, nku, m. = dřevo (so-
chůrek, klacek) u vozu k stahování řebřin
a připojení jich k nápravě a oplenu, die
Stemmleiste. Jg. — Ú. = dřevce, jímž se
lišně čili klanečník k vozu přitahuje, der
Reitel, Rödel, Radler, die Rettelkette. Ú-nem
zapnouti, zapíti. D.

Úvínek, nku, m. = balík, der Pack, Bal-
len. Us. — Ú. = nač niti ve klubko vinou.
Jg. — Ú., vz Úvín.

Uviniti, il, ěn, ění; uviňovati = vinu dáti,
na někoho strčiti, beschuldigen; obžalovati,
an-, verklagen. Jg. —abs. Každý i nevinný
může býti uviněn. Vš. — koho: zrádce.