Předchozí (501)  Strana:502  Další (503) |
|
|||
502
|
|||
|
|||
Hus I. 188. Uvedl ho zahradou do sklen-
níku k zahradníkovi. Us. — aby. (Kristus) znenáhla je (lidi) uvedl, aby jeho tajemstvie pravdu přijeli. Hus II. 13. — co komu s čím: ženu i se statkem (= odvésti). Brikc. Úvěstí, n., der Bescheid, lépe: odpověď,
výměr, vyměření. Kmp. Uvěstiti, il, stěn, ění = zpraviti, benach-
richtigen. — koho. Zlatohl. I. 73. Uvěšati se čeho kam, sich satt hängen.
Na Ostrav. Tč. Vz Uvěsiti. Úvěští, n., der Rathschlag (v právn. ). Šm. Úvět, u, m. = přimlouvání, das Zureden,
die Warnung (rus. ). Úvěta, y, f., die Willfährigkeit. Šm.
Úvětí, n. = úvětří. Koll.
Uvětlivý; uvětliv, a, o = dající se na-
mluviti, nachgiebig, willfährig (rus. ). Mark. Omyl. Uvětrati, auslüften. — se kde. Na Ostrav.
Tč. Úvětří, n. = průvan, průvěj, der Luftzug,
die Zugluft. Šp. Stojí, na ú.; Vane tu pří- jemné ú. V již. Mor. Šd. V zimní čas, když je pěkně, puščajú sa ovce na ú. Na Beskyd. Tč. Stála na úvetrí s rozkostranou hlavou. Dbg. Sl. pov. I. 60. Uvězenec, nce, m., der Arrestierte. Vz
Uvězněnec. Uvezení, n., die Fortführung. Vz Uvézti.
Uvězení, n., die Arrestierung, das Ein-
sperren, die Einkerkerung, der Arrest. U. osobní, der Personalarrest; u. na u., vězení na vězení, die Superarrestirung. J. tr. U. na někoho povoliti, žádati; žádosť za u.; trest u. J. tr. Uvězení na někoho uložiti; u. zdvihnouti. Řd. Uvezený; -en, a, o, fortgeführt. Vz Uvézti.
Uvězený; -en, a, o, eingesperrt. — kde.
Břetislav v Děčíně u. Ddk. III. 30. — U. = vězeň, der Arrestant. J. tr. Uvěziti, uvězniti, il, en, ění = do vězení
dáti, einkerkern. — koho. Us. Č. — kde. Albrecht Hrdý zajal ho na pomezí a dal jej u. na tvrzi. Ddk. IV. 81. — koho kam. Králová Gizela ale dá Vazila do Nitry uväzniť. Let. Mt. sl. VIII. 1. 55. Uvězněnec, nce, m., der Häftling, Arre-
stant. Dch. Cf. Uvězenec. Uvěznění, n. = uvězení. Aby u-ním pů-
vodův onoho zámyslu provedení jeho pře- kazil. Ddk. III. 20., 166. Uvězniti, il, ěn, ění = uvěziti.
Uvězovatel, e, m., der Arrestirende. J. tr.
Uvézti, uvezu, uvez, uveza (ouc), zl, zen,
ení; uvoziti, il, zen, ení; uvážeti, žejí, žej, žeje (íc), el, en, ení; uvožovati = pryč vézti, fortführen (zu Wagen, zu Schiffe); moci vézti, im Stande sein zu führen (zu fahren); za- špiniti, zakáleti, znečistiti, beschmutzen, be- sudeln. — co. Já to uvezu (budu moci to vézti). Us. Cestu uvoziti. D. Uvoziti peřiny (ušpiniti). Pref., V. — co kam: do země (vézti). Háj. — odkud. Uváží nám obilí ze země (pryč). Us. — co kým. Ten těžar jedním koněm neuveze. Na Ostrav. Tč. Je nelze jedním koněm dreilink vína u. Arch. II. 13. Uvezeš to dvěma koňmi? Ros. — na čem. Na rychlém koni preč uvezl (od té |
bitvy = vjel, fuhr o. ritt davon. ) Tur. kron.
— se. Uvezlo se kus břehu (= svezlo, sjelo).
Mor. Šd. Úvěž, i, f. = uvázání, úvazek, pouto, die
Kette, Fessel, das Band. Pes na úvěži. L. Uvěžený; -en, a, o. U. hora = hrad.
Hněvk. Uviděná, vz Uviděný.
Uvidění, n., das Sehen. Po každém jí u.
v mém srdci se šířil oheň. Gníd. Až do u. (na uviděnou, na shledanou). Us., Šm. Uviděný, gesehen, erblickt. Vz Uvidění.
Na uviděnou! aufs Wiedersehen! Us. Šm. Uviděti, ěl, ěn, ění; uvídati = spatřiti,
uhlédati, sehen, erblicken, ansichtig werden. Jg. — abs. Uvidíme! D. Uvidíme, kdo s koho bude! Us. Uvidím, co se dá dělat; Uvidím, jak to půjde. Us. Dch. Počkej, však uvidíš! du wirst schon sehen! Us. Šd. Když nevidím, nic neříkám a když uvidím, smutně vzdychám. Sš. P. 224. — co, koho: bratra, strom. Us. Rádi vás uvidíme. Us. Šd. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš tam armádu a šohajka milého; Jak ho máti uviděla, hned mu vrata otvírala; Jak já ťa uvidím, hned z nohy na nohu, už sem ťa viděla, chvála pánu Bohu!; Ať ju ješče uvi- díme, pokeď je pannú. Sš. P. 80., 90., 350., 784. (Tč. ). — jak. Uviděl (Pavel) Řím dle žádosti své. Sš. Sk. 237. Uvidí jej s úžasem. Ráj. — odkud. U-děl jich (= je) tam z hradu král. Brt. P. 158. Uviděl ho s věže. — kdy. Nejsú tam zlodzjeja, sú tam hodní ludzja, čo ve dně uvidzjá, to v noci uchycjá. Sš. P. 684. — koho, co čím: dalekohledem, skly. — co kde. Na rovině i v dalekosti hned
uvídali bychom věže. Mus. Petrove, Petrove, jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka v zahradě. Sš. P. 199. — se. Uvidí se, kdo s koho! Erb. Sl. čít. 12. No, no starý, veď sa uvidíš, du wirst schon sehen! Dbš. Sl. pov. I. 41. Šak sa ešče uvidíme? Bez toho (= ano)! Us. Brt. Uvichřiti se, sich ausstürmen. Včera se
dost u-lo, potom pršelo. Us. na Mor. Tč. Uvijadlo, a, n. = motovidlo, die Weife.
Reš. Uviják, u, m. = viják.
Uvíjať= uvíjeti, vz Uviti. Na Slov. Bern.
— se, uvinouti se, uvíjeti se = pospíšiti si,
sich sputen, tummeln. Us. u Opav., na Otrav. Klš., Tč., Pk. — U. co čím, einfatschen, einwickeln. Na Ostrav. Tč. Uvíjený; -en, a, o, geflochten. U. květy,
das Blumengewinde. Dch. Uvíjeti, vz Uviti.
Úvín, u, úvínek, nku, m. = dřevo (so-
chůrek, klacek) u vozu k stahování řebřin a připojení jich k nápravě a oplenu, die Stemmleiste. Jg. — Ú. = dřevce, jímž se lišně čili klanečník k vozu přitahuje, der Reitel, Rödel, Radler, die Rettelkette. Ú-nem zapnouti, zapíti. D. Úvínek, nku, m. = balík, der Pack, Bal-
len. Us. — Ú. = nač niti ve klubko vinou. Jg. — Ú., vz Úvín. Uviniti, il, ěn, ění; uviňovati = vinu dáti,
na někoho strčiti, beschuldigen; obžalovati, an-, verklagen. Jg. —abs. Každý i nevinný může býti uviněn. Vš. — koho: zrádce. |
||
|
|||
Předchozí (501)  Strana:502  Další (503) |