sb157-05 0..8296

503

Bibl. Neroďte mnieti, bych já vás uvinil.
ZN. — koho z čeho: z nešlechetnosti, Br.,
ze smilství. Kom. Kdo z vás uviní mne
z hříchu? Sš. J. 146. — koho čím. Kterým
zákonem jsi nás uvinil? Pal. Váš národ
vlastní svým příkladem vás uviní; Čím ho
pán uviní? BR. II. 54. a., 272. — koho kde
proč. Bůh v zákoně svém všecky k tomu
cíli u-nil, aby každý milosti u něho hledal.
BR. II. 632. b.

Uvinouti, vz Uviti.

Uvinutí, n. = uvití. Bern.

Uvinutý; -ut, a, o = uvitý. Bern.

Uvíra, y, m., osob. jm. Ve Slez. Šd. —
U., hospoda u Bihovce ve Slez. Tč.

Uvírati, vz Uvříti.

Uvíravý, vz Návarný.

Uvířilý, zvířilý, zuvířilý = zkřivený,
skroucený, zavilý, ver-, gedreht, gekrümmt.
U. dřevo. Ros.

Uvířiti, il, en, ení; úvěřiti se = zkroutiti,
krümmen, drehen. Ros.

Uvíro, a, n. = vydlabaný n. vyhoblovaný
žlab (zahnutě, točivě vydlabaný). Na mor.
Valaš. Vck.

Uvírový, gegen die Sonne gewendet. Na
Slov. Ssk.

Uvírý, zastr. = uvířilý. D., Mus. A bude
u-ré spraveno a netrté cesty budú rovné.
Luk. 3. 5. (15. 1. ), ZN. Lusk kozince u-ho.
Rst. 512. U. dřevo, sprúčené, na slunci ohnuté,
zkřivené. Na mor. Valaš. Vck. — U., ge-
wandt, verschlagen, schlau, listig. Když
v něm vládne duše u-rá. Sš. Snt. 49. Chytrýť
jest ten nepřítel a u. (tortuosus). S. Aug.
Sol. saec. 14.

Úvislosť, i, f. Ve slovu s Kristem vytýká
souvislosť, ve slovu v Bohu ú. té, o níž
mluví. ukrytosti. Sš. II. 220.

Úvisnosť, i, f. = ulnulosť, die Inhärenz.
Nz.

Uvisnouti, sl, utí, hängen, haften bleiben.
Ros. U. lépe než: zůstati viseti. Cf. Stanul
(šp: zůstal státi), stůj (šp.: zůstaň státi),
uvízl (šp.: zůstal vězeti). KB. — kde. Šarkan
v povětří uvisnul. Němc. Uvisl na stromě,
na haluzi. Brt. S. 84. — zač. Mnohý uvi-
snul za ostruhu. Ib. 105.

Úvisný = ulnulý, inhärent.

Uvítačný, Empfangs-. Představili se jak
králi tak i kardinalovi k obyčejným u-čným
obřadům. Pal. Dj. V. 2. 488.

Uvítání, n., der Empfang, die Begrüssung.
S jakým u-ním potkal se první tento pokus
ve vlasti. Ddk. II. 367.

Uvítanka, y, f. = uvítaná. Na u-ku pri-
pravili velikú hostinu. Dbš. Sl. pov. I. 388.

Uvítaný; -án, a, o, empfangen, begrüsst.
Na u-nou a rozchodnou, zum Willkommen und
Abschiede. Dch. Nachystala jsem skrovnou
večeři na u-nou, zur Begrüssung. Sk.

Uvítati = přivítati, bewillkommen. —
koho jak: střelbou, Us., velikou ctí. Bi-
ancof. Někoho s vlídnou tváří u. Ml. Poctivě
a slavně u. V. Biskup uvítal v čele své
kapitoly legáta; Takovýmto tancem u-ly
sbory mládenců a panen r. 1192. knížete.
Ddk. IV. 102., 249. (Tč. ) — koho kde.
Kníže Vladislav Otu svatého slavně v Praze
u-tal; Kdež (na hradě) jej šlechta moravská

uvítala velmi slavně. Ddk. II. 462., IV. 47.
(Tč. ). Tak ho (Pavla) Řím uvítal v lůnu svém.
Sš. Sk. 292. — se s kým. Zaviedol jich do
chyže a tu sa všetci se sestrou uvítali; Keď
pastierika zazrel, pekne sa s ním uvítal a
kázal si všetko vyrozpráväť. Dbš. Sl. pov.
I. 73., 254. — kdy. Hned po smrti knížete
Kunrata u-li jsou nového panovníka s ne-
výslovným jásotem. Ddk. II. 347.

Uviti, uviji, il, it, ití; uvinouti, ul, ut,
utí; uvíjeti, el, en, ení = oviti, obvinouti,
wickeln, einwickeln, winden; moci vinouti,
winden können; se = obrátiti se, zkroutiti
se, sich umdrehen, wegdrehen. Jg. — co:
věnec, V., Reš., kytku, Us., klubko. Ros.
Uviji to za den. Jg. Tři věnečky uvila;
U-la sem jich (vínků) šest, ober si, který
chceš; Uvij vinek, Majdalenko, pravym
jmenem ctna panenko. Sš. P. 752., 101.,
324. — co komu. Dvě ženičky mladé, tři
panenky švárné a jeden mládenec, uvijem
jim věnec; Uviju ti kystku (kytku), bude
stát za tolar; Věnečku mi nekupuj, sama
si ho uviju; A já ti uviju k neděli voničku.
Sš. P. 126., 327., 395., 542. (Tč. ) — co kde:
cévku bavlny na špulíři (= usoukati). U
Frýdku. Tč. — se kudy kam. U-nul se
po větvích až ke zdi. Us. Uvinul se (had)
po jablůnce, urval jabko na halúsce. Sš. P.
38. — jak proč. Nemohla bych od žalu
perka uvit; U-la ho (věnec) třema řady,
třema řady pro krajany. Sš. P. 231., 305.
(Tč. ). — co z čeho. Tu máš, milá, ten ré-
veček, uvij si z něho víneček; Uvijó mně
věneček z pěkné červené růže; U-la mu vo-
ničku z tej bilej konvalije; Vila vínky zroz-
marýnky, uvila jich pět. Sš. P. 93., 262.,
395., 477. (416., 450., 719. — Tč. ). Uvila
bys vinek z lištiny, jako to vijujom divčiny.
Brt. P. ze Slez. — co kam: dítě do plínek.
V. — co čím. Uví (uvij) místo to pevně
obinadlem. Sal. — se (odkud kam). Uvíjaj
se = pospěš si. U Opav. Zkl. Vz Uvíjať.
S dobré cesty na stranu sě uvinul. Pass.
mus. 359.

Uvíti, uvěji, uvíl, uvát a uvín, án, ání,
íní, átí = ufouknouti, umblasen. D. Vz
Uváti.

Uvitý; -it, a, o, geflochten. U. věnec. Us.
Šd.

Uvi-um, a, n. = naděje, die Hoffnung.
Dělám si u. Č.

Uvízavky, pl., f., jm. hrušek. Na Mor. Rkř.

Uvízl, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Uvízlý = který uvízl, stecken geblieben.
— kde. Věci v těle u. Byl.

Uvíznouti, vz Uváznouti.

Uvižlati = v hubě pošpiniti, uváleti, uži-
žlati, abklübbern. Us. (Presl).

Uvjadnúť = uvadnouti. U Opav. KIš.

Uvjodnúť = uvadnouti. Na Ostrav. Tč.

Uvjoznúť = uváznouti. Na Ostrav. Tč.

Uvláčení, n., vy Uvláčeti.

Uvláčený; -en, a, o, vz Uvláčeti, Uvláčiti.
Len mi tamto ten u-ný mešťok dajte. Dbš.
Sl. pov. I. 529.

Uvláčeti, uvlačovati, vz Uvléci.

Uvláčiti, il, en, ení, zast. — koho nač.
= natáhnouti, aufziehen. — co kam. Žleb
spolu máta na tu zeď celú u. a klásti rov-