Předchozí (504)  Strana:505  Další (506) |
|
|||
505
|
|||
|
|||
Úvodnice, e, úvodnička, y, f. = omlad-
nice, jdoucí na úvod, die Wöchnerin, die zum Einsegnen geht, die Kirchengängerin. Dvě ú-ce přišly na úvod. Us. Šd. — Ú. — šat na dítě při křtu a úvodu. Na Mor. Úvodník, u, m., der Leitartikel. Vz
Úvodní. Uvodniti, il, ěn, ění; uvodňovati = s vo-
dou smíchati, wässern. — co: víno. Sal. Úvodný = úvodní, einleitend. Ú. báseň,
das Eingangsgedicht. Dch. Ú. článek, die Einleitung. Vz Úvod. Tč. Uvochlovati, hecheln, abhecheln. — co:
koudel. — čeho: koudele (čásť). Us. Uvojovati, erobern. — se s kým, genug
kämpfen. Na Mor. Tč. Uvolati, errufen. — koho. Nemohl jsem
ho u. Us. Tč. Uvolení, n., die Einwilligung. Za takovou
milosť ode mne jim učiněnou podlé u. svého mně a budoucím potomkům mým z jednoho každého podsedku každoročně po jednom groši aby dávali. Paměti Valaš. Meziř. 95. Dobrovolné u. práva lomí. Ros. Uvolený; -en, a, o, eingewilligt, durch
Einwilligung festgesetzt. Dlužník při u-né pokutě zůstaven bude. Bdž. 153. Uvoliti, vol, il, en, ení = přivoliti, svo-
liti, einwilligen; se = podvoliti se, svoliti, sich verwilligen, sich antragen, sich anhei- schig machen, sich verbinden. Jg. — komu čeho. Nemocným k nápoji vína u. Bern. U. někomu pastvy. Berg. — s inft. Uvolil to činiti. Štelc. Uvolil se sám to činiti. Ros. U-lil se odříci se knížectví opavského, hle- dati útočiště tam, kam nedosahovala moc jeho nepřátel, propustiti s hradu všecky své lidi branné. Pal. Dj. II. 1. 406., III. 3. 245., V. 2. 83. Poplatek platiti se u-lil; Němci u-li se králi otevříti brány. Ddk. III. 62., 145. (208. ). — jak. Nad to výše uvolují se. Žer. Záp. II. 29. Sych. — se k čemu. Sám se k tomu uvolil. Ros. Ale to bylo všecko, k čemu se na ten čas u-lil; Tento ku pe- něžité náhradě uvolil. Ddk. III. 143., 144. (Tč. ). — se v co. Ve mnoho se uvolil. V. — Sych., T. A počtem žádnému povinni nejsou, lečby se sami dobrovolně v to uvo- lili. Kol. 49. Prachatičtí u-li se v plat nový. Břez. 199. Sami se v to u-li. Dač. I. 217. — aby. Uvolil, aby Janem nazván byl. Bern. — že. Uvolil se, že to sám učiní. Ros. Uvolnělosť, i, f. = uvolnění, das Frei-
werden. U. tepla. Nz. Uvolnělý, frei gemacht. U. teplo. Nz.
Uvolnění, n., die Lockerung, das Frei-
werden. Us. Cf. Uvolnělosť. U. chlupů, srsti vložením do rosolu, die Lockerung. Šp. U. pokožky, die L. der Epidermis, der Ober- haut. Šp. U. síly. Dch. Snahy české o u. ducha. Pal. Dj. III. 3. 311. Uvolněný; -ěn, a, o, locker o. freigemacht,
gelockert, lose. U. teplo. Presl. U. kůže, gelockerte Haut. Šp. Uvolnitel, e, m., der Lockerer, Frei-
macher, Befreier. Aby se židům nestalo jako druhdy Ismaelovi, přijde jim hledati u-le, zbavitele a vykupitele z té poroby. Sš. J. 148. |
Uvolnitelka, y, uvolnitelkyně, ě. f.,
die Befreierin. Uvolniti, volni, il, ěn, ění; uvolňovati —
volným činiti, osvoboditi, befreien, frei machen.
— koho z čeho. Žeby s to byly (ctnosti)
ze vší bídy uvolniti těch osob, při nichž
obývají. Měst. bož. — v čem: v cestě. Us.
Tč. — co: kolo, chlupy, Šp., dráhu, Dch.,
kůži. — komu: si, dělníku. Us. Dch. —
co komu kde: sobě šátek na krku. Us.
Klš. — kdy. Jak asi koncem r. 1169. uvolněn
byl pevný kruh. jenž spojoval rod královský,
dokazuje... Ddk. III. 278. — se komu
kdy: u-lo se mu v nemoci. Us.
Uvolný, einwilligend.
Uvondati, ermüden. — koho, se čím:
prací. Us. Cf. Uondati. Uvoniti, il, ěn, ění, uvúňati, erriechen. —
co. Pes uvoní (uvúňá) stopu svého pána. Na Ostrav. Tč. Úvor, u, m. = co uoráno, das Abgeackerte.
Th. — Ú. = úhor, der Brachacker. Uvoryžhati, na Mor. = zanečistiti, be-
sudeln, unfläthig machen. D. Uvosčiti, il, en, ení = úl rosčinami ob-
táhnouti, überwaben. Us. Tč. Uvoskovati, uvoskovávati, wichsen. —
co: boty. Ros. Úvoz, u, m. = hluboká, úzká cesta, hohler
Weg, hohle Gasse, der Hohlweg. U-zem jíti. Dal. 118. Až ú-_zy a doly po cestách zavál a zarovnal. V. Ú. = vozová cesta, der Fahr- weg, die Fahrstrasse, Strasse. A přišed na ten ú., jimž tyran Gessler jeti musil, skryl se v houští. V. — Ú. = uvezení, was man auf einmal fortführen kann, das Wegführen. Jest toho s úvoz. Jg. (Co lze najednou uvézti). Šm. — Ú. = předměstí hradčanské v Praze. Vz Tk. IV. 167. Uvození, n. — uvezení.
Uvozený; -en, a, o = uvezený, fortge-
führt, was fortgeführt werden konnte. — U. = usmolený, ušpiněný, besudelt, be- schmutzt. Má rukáv celý u-ný. Mor. Šd. Na Slov. Bern. Uvozhřenec, nce, m. = uvozhřený, usmr-
kanec, die Rotznase, der Rotzbube. Apol. 265. Uvozhřený; -en. a, o, berotzt. V. U-ný
potvorníku! Dh. 123. Uvozhřiti, il, en, ení = ozhrem pošpiniti,
berotzen. — si co: kabát. Uvoziti, vz Uvézti.
Uvozovací znamení, Anführungszeichen
(husí nožičky), Rk.; ustanovení, kommisse, zákon, nařízení (Einführungs-. ) J. tr. Uvozování, n., die Anführung. Božího
slova v pochybnosť u-ním. BR. II. 59. a. Uvozovati, vz Uvésti.
Uvozující, Einführungs-. Kommisse soudy
u-cí J. tr. Uvraceti, vz Uvrátiti.
Uvráskati, runzlig machen. — co jak.
Ospice ho do cela uvráskaly. Us. Tč. Úvrať, i. úvratě, ě, f., úvratí, n. =
záhon přes všecky konce záhonu příčně jako
kraj oraný, der Anwand, das Gewende, die
Kehre. Y MV. nepravá glossa. Pa. — Puch.
Seje a vláčí po záhonech a úvratech. Kom.
Oře, milá mu poháňa, na každých úvraťoch
243
|
||
|
|||
Předchozí (504)  Strana:505  Další (506) |