sb157-05 0..8296

505

Úvodnice, e, úvodnička, y, f. = omlad-
nice, jdoucí na úvod, die Wöchnerin, die
zum Einsegnen geht, die Kirchengängerin.
Dvě ú-ce přišly na úvod. Us. Šd. — Ú. —
šat na dítě při křtu a úvodu. Na Mor.

Úvodník, u, m., der Leitartikel. Vz
Úvodní.

Uvodniti, il, ěn, ění; uvodňovati = s vo-
dou smíchati, wässern. — co: víno. Sal.

Úvodný = úvodní, einleitend. Ú. báseň,
das Eingangsgedicht. Dch. Ú. článek, die
Einleitung. Vz Úvod. Tč.

Uvochlovati, hecheln, abhecheln. — co:
koudel. — čeho: koudele (čásť). Us.

Uvojovati, erobern. — se s kým, genug
kämpfen. Na Mor. Tč.

Uvolati, errufen. — koho. Nemohl jsem
ho u. Us. Tč.

Uvolení, n., die Einwilligung. Za takovou
milosť ode mne jim učiněnou podlé u. svého
mně a budoucím potomkům mým z jednoho
každého podsedku každoročně po jednom
groši aby dávali. Paměti Valaš. Meziř. 95.
Dobrovolné u. práva lomí. Ros.

Uvolený; -en, a, o, eingewilligt, durch
Einwilligung festgesetzt. Dlužník při u-né
pokutě zůstaven bude. Bdž. 153.

Uvoliti, vol, il, en, ení = přivoliti, svo-
liti, einwilligen; se = podvoliti se, svoliti,
sich verwilligen, sich antragen, sich anhei-
schig machen, sich verbinden. Jg. — komu
čeho. Nemocným k nápoji vína u. Bern. U.
někomu pastvy. Berg. — s inft. Uvolil to
činiti. Štelc. Uvolil se sám to činiti. Ros.
U-lil se odříci se knížectví opavského, hle-
dati útočiště tam, kam nedosahovala moc
jeho nepřátel, propustiti s hradu všecky své
lidi branné. Pal. Dj. II. 1. 406., III. 3. 245.,
V. 2. 83. Poplatek platiti se u-lil; Němci
u-li se králi otevříti brány. Ddk. III. 62.,
145. (208. ). — jak. Nad to výše uvolují se.
Žer. Záp. II. 29. Sych. — se k čemu. Sám
se k tomu uvolil. Ros. Ale to bylo všecko,
k čemu se na ten čas u-lil; Tento ku pe-
něžité náhradě uvolil. Ddk. III. 143., 144.
(Tč. ). — se v co. Ve mnoho se uvolil. V.
— Sych., T. A počtem žádnému povinni
nejsou, lečby se sami dobrovolně v to uvo-
lili. Kol. 49. Prachatičtí u-li se v plat nový.
Břez. 199. Sami se v to u-li. Dač. I. 217. —
aby. Uvolil, aby Janem nazván byl. Bern.
— že. Uvolil se, že to sám učiní. Ros.

Uvolnělosť, i, f. = uvolnění, das Frei-
werden. U. tepla. Nz.

Uvolnělý, frei gemacht. U. teplo. Nz.

Uvolnění, n., die Lockerung, das Frei-
werden. Us. Cf. Uvolnělosť. U. chlupů, srsti
vložením do rosolu, die Lockerung. Šp. U.
pokožky, die L. der Epidermis, der Ober-
haut. Šp. U. síly. Dch. Snahy české o u.
ducha. Pal. Dj. III. 3. 311.

Uvolněný; -ěn, a, o, locker o. freigemacht,
gelockert, lose. U. teplo. Presl. U. kůže,
gelockerte Haut. Šp.

Uvolnitel, e, m., der Lockerer, Frei-
macher, Befreier. Aby se židům nestalo jako
druhdy Ismaelovi, přijde jim hledati u-le,
zbavitele a vykupitele z té poroby. Sš. J.
148.

Uvolnitelka, y, uvolnitelkyně, ě. f.,
die Befreierin.

Uvolniti, volni, il, ěn, ění; uvolňovati —

volným činiti, osvoboditi, befreien, frei machen.

— koho z čeho. Žeby s to byly (ctnosti)

ze vší bídy uvolniti těch osob, při nichž

obývají. Měst. bož. — v čem: v cestě. Us.

Tč. — co: kolo, chlupy, Šp., dráhu, Dch.,

kůži. — komu: si, dělníku. Us. Dch. —

co komu kde: sobě šátek na krku. Us.

Klš. — kdy. Jak asi koncem r. 1169. uvolněn

byl pevný kruh. jenž spojoval rod královský,

dokazuje... Ddk. III. 278. — se komu

kdy: u-lo se mu v nemoci. Us.

Uvolný, einwilligend.

Uvondati, ermüden. — koho, se čím:
prací. Us. Cf. Uondati.

Uvoniti, il, ěn, ění, uvúňati, erriechen. —
co. Pes uvoní (uvúňá) stopu svého pána.
Na Ostrav. Tč.

Úvor, u, m. = co uoráno, das Abgeackerte.
Th. — Ú. = úhor, der Brachacker.

Uvoryžhati, na Mor. = zanečistiti, be-
sudeln, unfläthig machen. D.

Uvosčiti, il, en, ení = úl rosčinami ob-
táhnouti, überwaben. Us. Tč.

Uvoskovati, uvoskovávati, wichsen. —
co: boty. Ros.

Úvoz, u, m. = hluboká, úzká cesta, hohler
Weg, hohle Gasse, der Hohlweg. U-zem jíti.
Dal. 118. Až ú-_zy a doly po cestách zavál
a zarovnal. V. Ú. = vozová cesta, der Fahr-
weg, die Fahrstrasse, Strasse. A přišed na
ten ú., jimž tyran Gessler jeti musil, skryl
se v houští. V. — Ú. = uvezení, was man
auf einmal fortführen kann, das Wegführen.
Jest toho s úvoz. Jg. (Co lze najednou
uvézti). Šm. — Ú. = předměstí hradčanské
v Praze. Vz Tk. IV. 167.

Uvození, n. — uvezení.

Uvozený; -en, a, o = uvezený, fortge-
führt, was fortgeführt werden konnte. —
U. = usmolený, ušpiněný, besudelt, be-
schmutzt. Má rukáv celý u-ný. Mor. Šd.
Na Slov. Bern.

Uvozhřenec, nce, m. = uvozhřený, usmr-
kanec, die Rotznase, der Rotzbube. Apol.
265.

Uvozhřený; -en. a, o, berotzt. V. U-ný
potvorníku! Dh. 123.

Uvozhřiti, il, en, ení = ozhrem pošpiniti,
berotzen. — si co: kabát.

Uvoziti, vz Uvézti.

Uvozovací znamení, Anführungszeichen
(husí nožičky), Rk.; ustanovení, kommisse,
zákon, nařízení (Einführungs-. ) J. tr.

Uvozování, n., die Anführung. Božího
slova v pochybnosť u-ním. BR. II. 59. a.

Uvozovati, vz Uvésti.

Uvozující, Einführungs-. Kommisse soudy
u-cí J. tr.

Uvraceti, vz Uvrátiti.

Uvráskati, runzlig machen. — co jak.
Ospice ho do cela uvráskaly. Us. Tč.

Úvrať, i. úvratě, ě, f., úvratí, n. =

záhon přes všecky konce záhonu příčně jako

kraj oraný, der Anwand, das Gewende, die

Kehre. Y MV. nepravá glossa. Pa. — Puch.

Seje a vláčí po záhonech a úvratech. Kom.

Oře, milá mu poháňa, na každých úvraťoch

243