Předchozí (506)  Strana:507  Další (508) |
|
|||
507
|
|||
|
|||
Uvrtiti, il, cen, ení, uvrcovati, herum-
drehen. — čeho, co kde jak: žita na žernách na kašu, auf der Handmühle mahlen. Na Ostrav. Tč. — se. Jak sedí, to se dycky uvrcá jako vřeteno. Ib. Tč. Uvrtlání, n., das Schwanken. Br.
Uvrtlati, schwankend machen; se = ne-
stálým se činiti. Jg. Uvrznouti, znul a zl, utí; uvrzati =
knarren. — čím: dveřmi. Us. Tč. — U. = tajně ujíti, uklouznouti, entwischen. Vojsko jich celkom zaobklúčilo, že ani len jcden nemohol uvrznút. Dbš. Sl. pov. I. 293. — komu. Tu sa ešte poradili, aby jim strygy nemohly u. Ib. I. 308. Úvrž, e, f. = co místo čepu se zastrčí,
aby ryby z rybníka nevyšly. Us. u Buděj. Jg.,
Úvržek, žku, m., das Geworfene. Jg.
Uvržení, n., das Werfen. Vz Uvrhnouti.
U. na vodu (očista u starých Slovanů, jest- liže se do vody hozený potopil, nevinen byl). Jg., Arch. II. 487. Očista železem horúcim aneb uvržením na vodu. O. z D. Uvržený; -žen, a, o, geworfen. Vz Uvrh-
nouti. Uvtiskati, ganz hineinstecken. — co kam.
Všecky jabka do kapse sem uvtiskal. Na Mor. Tč. — se čeho kam, genugsam hinein- stecken, hineinstopfen. Ib. Tč. Uvundati, hinlegen. Ros.
Uvybírati se čeho z čeho, herausneh-
men. Us. Tč. Uvyhazovati se čeho kam odkud, ge-
nugsam hinauswerfen. Us. Tč. Uvychvalovati se čeho kde, genugsam
loben. Us. Tč. Uvyklosť, i, f. = zvyklosť, die Gewohn-
heit. Nz. Uvyklý = zvyklý, gewohnt, angewöhnt.
— čemu. Národ svobodě u. Šf. Majetnému duchovenstvu, všelikým výhradám u-mu. Ddk. VI. 183. Uvyknouti, knul a kl, utí; uvykati, uvy-
kávati = zvyknouti, obvyknouti, na něčem přestati, gewöhnen, angewöhnen. — v čem. V kázání tvém uvyknu. Ž. wit. 118. 15., 78. I uvyknu v spravedlnostech tvých. Ib. 118. 48. — čemu. Daj mi rozum, abych uvykal kázání tvému. Ž. wit. 118. 73. Barbarossa chtěl, aby svět uvykl jménu, jemuž... Ddk. IV. 45. U-kl jemnějším požitkům ži- vota. Ib. III. 295. — nač, šp. m.: čemu. Rk., Brs. 2. vyd. 251. — čemu kdy. Žido- křesťané od mládí mínění o nepožívatelnosti krve uvykli; Že nedostatkům z mládí nebyl uvykl. Sš. Sk. 182., II. 185. — s inft. I lid uvykl si považovati krále za největšího svého nepřítele. Ddk. VI. 127. Uvymykati se čemu, genugsam aus-
weichen. Na Ostrav. Tč. Uvynachoditi se odkud za kým, ge-
nugsam hingehen. Na Ostrav. Tč. Uvynachodzati se = uvynachoditi se.
Na Ostrav. Tč. Uvynakládati se na koho, nač, viel
Ausgaben machen. Už sem se dost na syna u-dal. Us. Tč. Uvynarobjati se, genugsam Dummheiten,
Schelmereien treiben. — kde. Ten chlapec |
se u nás uvynarobjal až hrůza. Na Ostrav.
Tč. Uvyskakovati se, genugsam aufhüpfen.
Us. Tč. Uvýskati se kde, genugsam jauchzen.
Us. Tč. — Uvyskovati si, jede Weile auf- jauchzen. Tč. Uvysýlati se koho kam, genugsam aus-
senden. U-lal se poslu za ním, ale marně. Us. Tč. Uvýšiti, il, en, ení, uvyšovati, erhöhen.
A jakž je vystříleli, hned na koty brali, žádného z nich neraníc, neb uvyšovali (vy- soko mířili). Let. sl. III. 38. — co. Tč. Uvytahovati, uvytáhnouti, genugsam aus-,
aufziehen. — se čeho odkud čím: dřeva z vody vidlemi. Us. Tč. Uvyti se, sich satt heulen. — kdy. Co
se ten pes uvyl té noci. Us. Tč. Uvytrhnouti, uvytrhovati, genugsam he-
rausreissen. — se komu čeho odkud: trnu z nohy. Us. Tč. Uvyzpovídati se koho kdy kde, genug
seine Beichte hören. Us. Tč. Uvzácniti, il, ěn, ění, uvzacňovati =
vzácným učiniti, rar, angenehm machen, aus- zeichnen. — co komu. Us. Tč. Uvzati si co, sich etwas vornehmen. Us.
na Ostrav. Tč. Kolik rázů sem si uvzala, že už toho neudělám a potom sem to zas udělala. Slez. Šd. Uvzdáliti se, il, en, ení, sich entfernen.
— odkud. Us. Tč.
Úvzdech, u, m., der Stossseufzer. Šm.
Uvzdorovati se komu = vynutiti, er-
trotzen. Na Mor. Tč. Uvzdychnouti, chnul a chl, utí, uvzdy-
chovati, uvzdychati, alle Weile aufseufzen. — kdy. Při každém slově uvzdychuje. Us.
Tč. — nač. Na každou hlupotu uvzdychuje. Us. Tč. — před kým. Žebrák před tebou si uvzdychuje a za tebou pluje. Na Ostrav. Tč. — se nad čím, sich ausseufzen. Us. Tč. Uvznášeti se, koho kam (do nebe), ge-
nugsam erheben, loben. Us. Tč. Uvzorkovati, einmustern. Šm.
-uz, přípona jmen podstatných: haluz. D.
Uz, u, uzek, zku, m., zastr. = čím se
váže, das Band. D. Uzabíjeti se čeho kde, genugsam er-
schlagen. Us. Tč. Uzabiti si co: nohu, sich erfrören. Na
Ostrav. Tč. Uzáblosť, i, f., die Erfrorenheit. — U.,
die Hagerkeit. Uzáblý = ustydlý, zkřehlý, erfroren, vor
Kälte starr; vyzáblý, hager. Tur. kron. Uzábnouti, uzíbnouti, bl, utí, na Ostrav.
uzebnouti = ustydnouti, zmrznouti, erkalten, erfrieren. Ros. Uzibl strom. D. Uzaklínati, beschwören. — koho čím
závazky. Jg. Uzákoniti, il, ěn, ění, zum Gesetze machen.
Dch. Uzakryti, uzakrývati se čeho čím,
genug verdeken. Us. Tč. Uzakrytí, n., die Verdeckung.
Uzakrytý; -yt, a, o, verborgen, versteckt,
verdeckt. 243*
|
||
|
|||
Předchozí (506)  Strana:507  Další (508) |