sb157-05 0..8296

509

III. 216. — co odkud. Z těch listin dovo-
lujeme sobě uzavírati, že... Ddk. V. 238.
— s infint. U-li jsme poslati pro něj. Us. Dch.
Jindřich uzavřel vystavěti kostel v osadě
Blansku. Ddk. III. 67. (V. 237. Tč. ). — se.
Až se uzavře zima a začne se krmiti z ho-
tového, spotřebuje se mnoho pro dobytek.
Us. Šd. — se kam. A tam do ústupku já
se uzavírám. Sš. Bs. 5. U. se v pevnosť. —
se čeho. Už sem se těch dveří dost uza-
víral. Us. Tč.

Uzavřitosť, i, f., die Verschlossenheit,
Abgeschlossenheit. Šm.

Uzavřitý; -it, a, o, abgeschlossen. Šm.

Uzbalmouti se komu = zachtíti se. U.
Prostěj. Vch.

Uzbiti, uzbíjeti se čeho čím, genugsam
zusammenschlagen. — co: všecky bečky.
Us. Tč.

Uzbožniti koho, fromm machen. Koll.

Úzbroj, e, f. = zbroj, die Rüstung. Krok.
III. 328.

Uzbrojiti, il, en, ení; uzbrojovati, uzbro-
jívati = ozbrojiti — koho, se čím, mečem,
mocí. Kom. — koho proti komu. Kom.

Uzbuditi, il, zen, ení; uzbuzovati = zbu-
diti, er-, aufwecken. Krok. — koho z čeho:
ze spaní.

Úzbyt, u, m. = nadbytek, der Uiberfluss.
Máme letos kobzolí na ú. Na Ostrav. Tč.

Uzbytečniti, il, ěn, ění, entbehrlich ma-
chen. — co. Rostl.

Uzbyti, uzbývati, übrig bleiben. — se
nad čím, sich satt streiten. Ve Slez. Tč.

Úzce, kompar. úžeji, úže = těsně, eng,
schmal. Skutkové, slova velmi úzce souzena
budou. V. Všecko tajně a ú. šlo (tiše). Bl.
Město úžeji obklíčiti. Berg. To s tím úzce
souvisí, lépe: těsně. Vz Slov. IV. 70. Cf.
Těsný.

Uzda, y, uzdice, e, uzdečka, uzdička,
y, f. = udidlo na koně, der Zaum. Jg., Pt.,
V., Ž. wit. 31. 9. U. m.: uda. Bž. 50. Z jest
vsuto, cf. udidlo. Gb. HI. 119. Dada koň
i s uzdú. Rkk. Uzdu dáti koni. D. V uzdu
koně pojíti; kůň v uzdu nepojemný, nepo-
jatý (do uzdy); koně na uzdě držeti; v uzdu
jíti, dáti se pojíti. V. U. s náhlavkou i vo-
těží a s udidly pozlacenými. Zlob. Zdržo-
vati uzdu. Jel. Popadnouti za uzdu. D. Na
uzdu bráti a pod ostruhu. D. Jezdec uzdou
a votěží dle libosti koně obrací. Kom. Koni
uzdu pustiti. Us., Skl. II. 240. Bez uzdy
jsa (kůň) plaší se. Kom. U. vytěrací, po-
mocná. Rf. Uzdu odepíti, připíti. Šp. Zlatá
uzda nečiní koně lepším ani přední místo
hlupáka moudřejším. Kmp., Hš. Ohnivému
koni uzdy a ne ostruh třeba. Koňa zdržuješ
na uzdě, aby ťa neshodil. Na Slov. Tč.
Směšno je klásť zlatú uzdu volovi na hlavu.
Na Slov. Tč. Uzdu na někoho vzložiti. Bart.
4. 33. Vyšla jest krev až do uzd koňských.
ZN. Přes noc vytrval všeliký voják při
koni svém za uzdu ho drže. Ddk. II. 264.
A drahým kamením uzdu, prsosiny i pochvy
maje položené; U. zlatem okovaná. Hus II.
126. Vz S. N. X. 203. — Přeneseně. Čeládku
na uzdě držeti; jazyk na uzdě držeti; v uzdu
se pojíti, na uzdě se držeti, na uzdě zdržo-

vati; rozkošem uzdu pustiti; v chlipnostech
uzdu sobě pustiti. V. Hněv svůj na uzdu
vzíti. Sych. Hněv a jazyk na uzdě měj.
Prov. Na tuhé (krátké) uzdě někoho držeti.
Vz Přísnosť. Č., Born. Pustiti někomu uzdu
(přílišnou svobodu mu dáti). Ros. Pustil
jsem od uzdy (nechal jsem věci zamýšlené).
Němc., Č. Vždy žaludek drž na uzdě, zvláště
při hostině. Na Ostrav. Tč. Pochoti zlé na
uzdu bráti. Sš. II. 41. Umějí své vášně v uzdu
pojímati; Sami pak sobě v hříších uzdu pou-
štějí; Kterýž se ve všeliké hříchy vyleje,
i jiným v nich uzdu pouští. BR. II. 19. a.,
100 b., 702. a. Král pustil uzdu Pražanům.
Bart. Škůdcové veřejné bezpečnosti nechť
jsou na uzdě drženi; Úředníkům svým tak
uzdu pouštěl, že se zbožím církevním na-
kládali, jak se jim líbilo. Ddk. II. 455., IV.
59. (Tč. ). — U. = řemení, které se dává koni
na hlavu, das Kopfgestell. D. — Uzdička
pod jazykem, jazyková, das Zungenbändchen.
Nz. lk., D. — Uzdička lůna, das Schamlefzen-
band. Ja. — U. = místo mezi okem a ko-
řenem zobáku, der Zügel. Nz. — U., die
Bride (bei Remontoiruhren). Šp.

Uzdáliti, il, en, ení, entfernen. — co
kam. Us. Tč.

Uzdář, e, m., na Slov. uzdár, der Rie-
mer. V., Arch. IV. 344. O českých u-řích
starší doby vz Tk. II. 376., 381., 382., 384.,
386, Prm. 1878. č. 10. — V Uzdářích. Vz
Tk. II. 196.

Uzdařiti, il, ení, das Riemerhandwerk
treiben. — se, gerathen, gedeihen. Letos
ovoce se uzdařilo. Us. Ft.

Uzdářka, y, f., die Riemerin. D.

Úzdarný = zdárný. Ú. dítě. U Uher.
Hrad. Tč.

Uzdářský, Riemer-. U. práce. Us. U.
krámce v Praze za starších dob. Vz Tk.
II. 196.

Uzdářství, n., das Riemerhandwerk, die
Riemerei. Ros.

Uzdáti se = zdáti se. — se komu (zač).
Jak se mu uzdálo. Us., Scip., Hlas. Uzdálo
se mi za dobré. Rk. Nějaký čas se mu to
uzdálo, ale... Sk. — s inft. Uzdálo se
některým slova Laktantiova v ten smysl
vykládati. Sš. I. 13.

Uzdělnice, e, f. = ohlavek. Na Slov.
Bern.

Uzdění, n., das Zäumen. Nauka o u., die
Zäumungslehre. Čsk. — U., das Mauern.

Uzděnice, e, f. = ohlav, die Halfter. Koll.

Uzděnka, y, f., gymnadenia, die Nackt-
drüse, rostl. U. pětiprstá, g. conopsea. Vz
Rstp. 1503, Slb. 214. — U., habenaria, rostl.
Slb. 215.

1. Uzděný; -děn, a -dín, z uzditi (zdíti),
gemauert. — kde (na čem). Č. Bs. 5.

2. Uzděný; -děn, z uzditi (uzda), gehalf-
tert, gezäumt. U. kůň.

Uzdice, e, f., vz Uzda.

Uzdička, vz Uzda.

Uzdidlo, a, n. = náčiní k uzdění. Zlob.

Uzdírati, uzedříti, nach und nach vol-
lends herunterreissen. — co odkud: listí
se stromu. Us. — se čeho. Ten žid se dost
uzdíral kůže z lidu. Us. Tč.