Předchozí (509)  Strana:510  Další (511) |
|
|||
510
|
|||
|
|||
Uzditi, il, děn, ení = uzdu dáti, zäu-
men, halftern. — koho jak. Po ocase koně uzdí (opačně si počíná). Mus. Divně mě uzdí (= cvičí). Hnka. — co: žádosti. Kom. — koho čím: zlatem.
Uzditi, il, ěn, ín, ění, fertig mauern. Vz
Zdíti. — co. Dnes za jeden den mnoho uzdili. Us. — co kde jak. Ve vděčných Slovanův vy jste si útrobách zbožné slávy památník na věčné věky uzdili. Sš. Bs. 47. — co z čeho: zeď z nových cihel. Us. Tč.
Uzdné, ého, n. = dar, který dává kupec koně kočímu prodavačově, das Zaumgeld.
U Opav. Klš. Cf. Ocasné. Uzdní, Zaum-. U. řemen.
Uzdobiti, il, en, ení; uzdobovati, auf-
putzen, aufzieren. — co čím. Sal. Uzdobný = ozdobný, schmuck, zierlich.
U Uher. Hrad. Tc. Uzdování, n., das Zäumen. Bern.
Úzdrava, y, f. = uzdravení. Churavci tu
čas ú-vy své očekávati mohli. Sš. J. 82. U. nemocných. Šd. Uzdravenec, nce, m. = človek uzdravený,
der Geheilte, Gesundgewordene. Sš. L. 69. Povídali tedy židé u-ci; U. bez bázně vy- znal. Sš. J. 81., 163. Uzdravení, n. = učinění někoho zdravým,
die Heilung. V. U. duše od zlého. Br. Po u. vzal Jezí penieze a rúcho. Hus. U. ukonati. Hus II. 109. U. nemocných. Dch. Uzdravení mnohých bídných lidí; Od Krista Pána u. došel; U. člověka chromého tak narozeného. BR. II. 15., 117. a., 400. (Šd. ). Člověk člo- věku zachovává hněv a od Boha hledá u.; Tělestné u.; Duchovní u. od hřiechóv; Jejie uzdravení bylo zachováno k Ježíšově chvále a k jejie u. na duši. Hus I. 337., II. 16., 342., 403 (Tč. ). Nemocný doufá u. až do smrti. Tč. — U. se = uléčení se, vyhojení se, die Genesung. Měst. bož. II. 7. Uzdravění, n. = nabytí zdraví, die Ge-
nesung. Není naděje k u. Bern. Uzdravený; -en, a, o, geheilt. — od čeho:
od malomocenstvie. Hus II. 45. — čím: léky. Uzdravěti, ěl, ění, gesund werden, ge-
nesen. Ros., Aqu. Uzdravitel, e, m., der Heiler. Us. Tč.
U. nemocných. Hr. rk. 147. A že sě jest bála, protož podal jí u. naděje řka: Doufaj, dcero! Hus II. 406. Uzdravitelka, y, uzdravitelkyně, ě,
f., die Heilerin. Us. Bern. Uzdravitelnice, e, f. = žíla. Jel.
Uzdravitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.
Uzdravitelný = mohoucí uzdraven býti,
heilbar. Ž. wit. Deut, 33. U. neduh, Smrž., nežit, Jád., bolesť. V. — U. = uzdravující, heilend. U. voda. Lék. kn. Uzdraviti, il, en, ení; uzdravovati =
zdravým učiniti, gesund machen, heilen; se = zdraví nabyti, gesund werden. Jg. — abs. Ale rci jediným slovem, a ihned bude uzdraveno dietě mé. Pass. 4. Však deset uzdraveni jsú a devět kde jsú. (Luk. 17. 17. ). ? Hus II. 340. Lékař léčí, Bůh uzdra- vuje. Koll. — co, koho: nemoc, V., ne- mocného. D. Víra tvá tě uzdravila. Šm. Já jich (=je) budu uzdravovať, chromym brla odhazovať, nevidomým zrak navracať. Sš. |
Ps. 42. Jehožto (Ezechiáše) nikto uzdraviti
nemožieše. Pass. Aby on koho mohl u. BR. II. 35. b. Sv. Petr uzdraviv chromého tak narozeného. Ib. 400. Dnů zlámaného u-vil; slepé u., ovce u., nemocného, neduh u. Hus II. 42., 125., 166., 215., 320. (Tč. ). — (koho) nač: na ránu, V., na dnu. Lk. Dotýká se rozličnosti neduhů, na něž uzdravoval. BR. II. 215. — koho od čeho. U-vil jest Na- mana od malomocenstvie; Viera tvá tě u-la na těle od malomocenstvie a na duši od hřiecha; Ženu od nemoci krvotoké u-vil. Hus I. 399., II. 159., 344., 402. (Tč. ). U. ně- koho ot nežitu, Br., ode dny. Lk., Jád. — proč. Jehož byl u-vil od malomocenstvie rozkázáním sv. proroka Elizea. Hus I. 343. Aj toť skrze svú vieru uzdravena jest. Pass. 43. — koho čím. Ta mě nemocného svou sladkou řečí u-la. Us. Mnoho nemoc- ných svou modlitbou u-vil. Ddk. III. 148. Aniž móž kto kromě Boha svú mocí u. slo- vem na těle i na duši; On když ráčí a kohož ráčí, uzdravuje svú mocí. Hus II. 378. — koho kde (na čem, v čem). Viera tvá tě u-la na duši; O němž slyšíme, že i na duši jest uzdraven i na těle. Hus I. 29., II. 85. Kristus i ve vzdálenosti uzdravoval. Sš. Sk. 58. U. někoho v nemocnici. — jak. Aby uzdraven nemohl býti od paty nohy až do vrchu tvého. Hus I. 56. Petr ve spolku s Janem uzdravuje člověka od na- rození chromého. Sš. Sk. 35. — se. Nechť již zase se uzdravím. Ddk. III. 183. — kdy kde. Při rybníku Bethezdě v sobotu Pán uzdravuje člověka po 38 let chorého; Na mé se hněváte, že všeho člověka u-vil sem v neděli; V tu hodinu u-vil jest mnohé od neduhóv a od ran. Hus I. 80., I. 137.. II. 15. — čeho, šp. m.: co. Vz Slov. I. 391. U-vil slepých, šp. m.: slepé. Brt. Že přišel uzdra- vovati skroušených srdcem. BR. II. 215. a. (Zde gt., že by mělo býti supinum s genit.: uzdravovat skroušených). — koho čeho. Uzdravil jsi nedostatkóv duši mú. Ps. ms. U-vil ho malomocenstvie jeho. Bj. — koho, se po čem. Po tom líku se uzdravil. Us. — z čeho: ze zámutkův. Ps. ms. — se na čem: na bažantu, na okurkách. Us. Zb. Uzdravivý = uzdravný.
Uzdravlý, der Gesundgewordene. Sš. J.
162. (Hý. ). Uzdravný = co uzdraví, Heil-, heilend.
U. místo, ústav. Heil-. Na Slov. Tč. U. voda. Na Slov. Tč. U. síla prostoupila tělo jeho. Sš. Sk. 118. U. síla. — U. = co lze uzdra- viti, heilbar. U. rána. BO. U. bolesť, sana- bilis. Pror. Jer. 30. 15. Uzdravování, n., die Heilung.
Uzdravovatel, e, m., der Heiler.
Uzdravovatelka, uzdravovatelkyně,
ě, f., die Heilerin. Uzdravovati, vz Uzdraviti.
Uzdrisatelně = drze, pertinaciter. Greg.
Uzdříti = uzříti. Na Ostrav. Tč., Bž. 49.
Uzdvihnouti, hnul a hl, ut, utí; uzdvi-
hovati, heben, lieben können. — co čím. Jedním prstem uzdvihnu centnéř. Jg. — co v čem kam: v rukou až nad hlavu. Us. Tč. — co jak. S velikým namáháním přece to u-hl. Us. |
||
|
|||
Předchozí (509)  Strana:510  Další (511) |