sb157-05 0..8296

510

Uzditi, il, děn, ení = uzdu dáti, zäu-
men, halftern. — koho jak. Po ocase koně
uzdí (opačně si počíná). Mus. Divně mě
uzdí (= cvičí). Hnka. — co: žádosti. Kom.

— koho čím: zlatem.

Uzditi, il, ěn, ín, ění, fertig mauern. Vz
Zdíti. — co. Dnes za jeden den mnoho
uzdili. Us. — co kde jak. Ve vděčných
Slovanův vy jste si útrobách zbožné slávy
památník na věčné věky uzdili. Sš. Bs. 47.

— co z čeho: zeď z nových cihel. Us. Tč.
Uzdné, ého, n. = dar, který dává kupec

koně kočímu prodavačově, das Zaumgeld.
U Opav. Klš. Cf. Ocasné.

Uzdní, Zaum-. U. řemen.

Uzdobiti, il, en, ení; uzdobovati, auf-
putzen, aufzieren. — co čím. Sal.

Uzdobný = ozdobný, schmuck, zierlich.
U Uher. Hrad. Tc.

Uzdování, n., das Zäumen. Bern.

Úzdrava, y, f. = uzdravení. Churavci tu
čas ú-vy své očekávati mohli. Sš. J. 82. U.
nemocných. Šd.

Uzdravenec, nce, m. = človek uzdravený,
der Geheilte, Gesundgewordene. Sš. L. 69.
Povídali tedy židé u-ci; U. bez bázně vy-
znal. Sš. J. 81., 163.

Uzdravení, n. = učinění někoho zdravým,
die Heilung. V. U. duše od zlého. Br. Po u.
vzal Jezí penieze a rúcho. Hus. U. ukonati.
Hus II. 109. U. nemocných. Dch. Uzdravení
mnohých bídných lidí; Od Krista Pána u.
došel; U. člověka chromého tak narozeného.
BR. II. 15., 117. a., 400. (Šd. ). Člověk člo-
věku zachovává hněv a od Boha hledá u.;
Tělestné u.; Duchovní u. od hřiechóv; Jejie
uzdravení bylo zachováno k Ježíšově chvále
a k jejie u. na duši. Hus I. 337., II. 16.,
342., 403 (Tč. ). Nemocný doufá u. až do
smrti. Tč. — U. se = uléčení se, vyhojení
se, die Genesung. Měst. bož. II. 7.

Uzdravění, n. = nabytí zdraví, die Ge-
nesung. Není naděje k u. Bern.

Uzdravený; -en, a, o, geheilt. — od čeho:
od malomocenstvie. Hus II. 45. — čím: léky.

Uzdravěti, ěl, ění, gesund werden, ge-
nesen. Ros., Aqu.

Uzdravitel, e, m., der Heiler. Us. Tč.
U. nemocných. Hr. rk. 147. A že sě jest
bála, protož podal jí u. naděje řka: Doufaj,
dcero! Hus II. 406.

Uzdravitelka, y, uzdravitelkyně, ě,
f., die Heilerin. Us. Bern.

Uzdravitelnice, e, f. = žíla. Jel.

Uzdravitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.

Uzdravitelný = mohoucí uzdraven býti,
heilbar. Ž. wit. Deut, 33. U. neduh, Smrž.,
nežit, Jád., bolesť. V. — U. = uzdravující,
heilend. U. voda. Lék. kn.

Uzdraviti, il, en, ení; uzdravovati =
zdravým učiniti, gesund machen, heilen;
se = zdraví nabyti, gesund werden. Jg. —
abs. Ale rci jediným slovem, a ihned bude
uzdraveno dietě mé. Pass. 4. Však deset
uzdraveni jsú a devět kde jsú. (Luk. 17.
17. ). ? Hus II. 340. Lékař léčí, Bůh uzdra-
vuje. Koll. — co, koho: nemoc, V., ne-
mocného. D. Víra tvá tě uzdravila. Šm. Já
jich (=je) budu uzdravovať, chromym brla
odhazovať, nevidomým zrak navracať. Sš.

Ps. 42. Jehožto (Ezechiáše) nikto uzdraviti
nemožieše. Pass. Aby on koho mohl u. BR.
II. 35. b. Sv. Petr uzdraviv chromého tak
narozeného. Ib. 400. Dnů zlámaného u-vil;
slepé u., ovce u., nemocného, neduh u. Hus
II. 42., 125., 166., 215., 320. (Tč. ). — (koho)
nač: na ránu, V., na dnu. Lk. Dotýká se
rozličnosti neduhů, na něž uzdravoval. BR.
II. 215. — koho od čeho. U-vil jest Na-
mana od malomocenstvie; Viera tvá tě u-la
na těle od malomocenstvie a na duši od
hřiecha; Ženu od nemoci krvotoké u-vil.
Hus I. 399., II. 159., 344., 402. (Tč. ). U. ně-
koho ot nežitu, Br., ode dny. Lk., Jád. —
proč. Jehož byl u-vil od malomocenstvie
rozkázáním sv. proroka Elizea. Hus I. 343.
Aj toť skrze svú vieru uzdravena jest.
Pass. 43. — koho čím. Ta mě nemocného
svou sladkou řečí u-la. Us. Mnoho nemoc-
ných svou modlitbou u-vil. Ddk. III. 148.
Aniž móž kto kromě Boha svú mocí u. slo-
vem na těle i na duši; On když ráčí a kohož
ráčí, uzdravuje svú mocí. Hus II. 378. —
koho kde (na čem, v čem). Viera tvá
tě u-la na duši; O němž slyšíme, že i na
duši jest uzdraven i na těle. Hus I. 29., II.
85. Kristus i ve vzdálenosti uzdravoval.
Sš. Sk. 58. U. někoho v nemocnici. — jak.
Aby uzdraven nemohl býti od paty nohy
až do vrchu tvého. Hus I. 56. Petr ve
spolku s Janem uzdravuje člověka od na-
rození chromého. Sš. Sk. 35. — se. Nechť
již zase se uzdravím. Ddk. III. 183. — kdy
kde. Při rybníku Bethezdě v sobotu Pán
uzdravuje člověka po 38 let chorého; Na
mé se hněváte, že všeho člověka u-vil sem
v neděli; V tu hodinu u-vil jest mnohé od
neduhóv a od ran. Hus I. 80., I. 137.. II. 15.
— čeho, šp. m.: co. Vz Slov. I. 391. U-vil
slepých, šp. m.: slepé. Brt. Že přišel uzdra-
vovati skroušených srdcem. BR. II. 215. a.
(Zde gt., že by mělo býti supinum s genit.:
uzdravovat skroušených). — koho čeho.
Uzdravil jsi nedostatkóv duši mú. Ps. ms.
U-vil ho malomocenstvie jeho. Bj. — koho,
se po čem. Po tom líku se uzdravil. Us. —
z čeho: ze zámutkův. Ps. ms. — se na
čem: na bažantu, na okurkách. Us. Zb.

Uzdravivý = uzdravný.

Uzdravlý, der Gesundgewordene. Sš. J.
162. (Hý. ).

Uzdravný = co uzdraví, Heil-, heilend.
U. místo, ústav. Heil-. Na Slov. Tč. U. voda.
Na Slov. Tč. U. síla prostoupila tělo jeho.
Sš. Sk. 118. U. síla. — U. = co lze uzdra-
viti, heilbar. U. rána. BO. U. bolesť, sana-
bilis. Pror. Jer. 30. 15.

Uzdravování, n., die Heilung.

Uzdravovatel, e, m., der Heiler.

Uzdravovatelka, uzdravovatelkyně,
ě, f., die Heilerin.

Uzdravovati, vz Uzdraviti.

Uzdrisatelně = drze, pertinaciter. Greg.

Uzdříti = uzříti. Na Ostrav. Tč., Bž. 49.

Uzdvihnouti, hnul a hl, ut, utí; uzdvi-
hovati, heben, lieben können. — co čím.
Jedním prstem uzdvihnu centnéř. Jg. —
co v čem kam: v rukou až nad hlavu.
Us. Tč. — co jak. S velikým namáháním
přece to u-hl. Us.