sb157-05 0..8296

515

co v tom našem svolení scestného u-li, že
nás toho vystřežete. Arch. III. 257. (1426. ).
Při kom sám dovede chyby u. Kos. Ol. 1.
14. — že. U-li, že všecko vie. M.

Uznaménkovati, uznámkovati = pozna-
menati, bezeichnen. — co: prádlo. — čím:
písmeny.

Uznání, n. = poznání, die Erkenntniss,
das Einsehen. U., že chybeno. Us. — U. =
nalezení, das Urtheil, der Befund. V. U. rady.
Kom. Jestli spor o to, tehdy posouzení zů-
stane na u. soudcově. OZ. — U. = schvá-
lení, die Gutheissung, Genehmigung. U.
účtů. Us. U. jest srovnalosť představy se
smyslem. Marek. — U., die Erkenntlichkeit,
Einsicht. Měj u. = buď uznalým. Brs. 149.
Práce tu dosť, ale málo u.; Zde není žád-
ného u.; Sloužím, až bych se přetrh a přec
žádné u. Us. Dch. Ona za to všecko nemá
žádného u. Us. Vk. Podlé u. a bez ublížení
jedné i druhé strany. Pam. Val. Meziř. 195.
U. pochvalného zasloužiti; Takové u. vše-
obecně zavládlo. Sš. II. 7., L. předml.

Uznaný; -án, a, o, anerkannt. Us. Šp.
Zboží za nejlepší u-né, bestrenomirt. Dch.

Uznatek, tku, m. = uznání. Výsledek
u-tku a schvalby všeho dobra; Česť jest
božské moci uznání a toho u-tku vněšným
chováním vyjevení. Sš. II. 155., J. 89. (Hý. ).

Uznati, uznávati = poznati, erkennen,
finden, sehen, einsehen; poznati a souditi,
držeti, mysliti, erkennen, anerkennen, er-
achten, halten; za pravdu přijíti, für wahr
halten; přijati, annehmen; usouditi, nalézti,
Urtheil sprechen, erkennen. Jg. — abs. Kdo
uznává, že ví málo, ten má rozum v hlavě.
Na Mor. Tč. — co: svou chybu, Us., něčeho
potřebu, V., výminku (přijati). Bern. Ne-
mohli pohnouti císaře, aby uznal změnu na
trůnu českém. Ddk. III. 291. Páni hejtmané,
kdykoli potřebu kraje uznali a sjezd polo-
žili. Pal. Dj. V. 2. 357. U-li aristokratickou
povahu církve. Sš. Sk. 69. — co z čeho.
Uznal z dechu, z potu, co nemocnému chy-
buje. Berg. — co, koho za co (jak). Ne-
ohlížej se naň, ale dělej, jak sám za dobré
uznáš. Dch. U. pohledanosť za pravou. Šp.
Uznej toho za dobrého, kdo ctnostlivě žije.
Mor. Tč. Každého za lepšého od teba uzná-
vaj. Na Slov. Prve jste uznal za pravdu
mně. Us. Vk. Něčí výrok za dobrý u. Kn.
poh. 431. Uznal to za dobré. Žer. Sn. 38.
Co za potřebu u-li. Žer. Záp. II. 166., L. 9.
Že mě ty za pona uznovoš. Slez. Brt. P.
153. Též tebe já za krále u-vám. Brt. P.
189. Zbygněv jsa za vlastního uznán; Za
pravého papeže uznán jsa, za vinna. Ddk.
II. 378., III. 36., IV. 240. (Tč. ). Někoho za
hodného smrti, za vinného (odsouditi). V.
Uznati něco za slušné, Sych., za dobré, Us.,
za pravdu, Bern., práci za špatnou, Ml., po-
hledanosť za pravou. J. tr. Někoho za vin-
ného přes všecko zapírání. Ml. Někoho za
krále, Jg., za vlastního syna (adoptovati).
Jg. — aby. Potřebu toho uznali, aby...
V. — co, koho v čem. Soudce žádný aby
z darů nemluvil a pakli by kdo v tom
uznán byl, ten aby trestán byl. Pr. — kde.
Uznávám v tom chybu. Us. Na tvojem sr-
děnku zradu sem uznala. Sš. P. 122. Strana

papežská v oboru politickém vše za dobré
u-vá, cokoli jest jí k prospěchu. Ddk. V.
276. Povolnosť knížat u. v Jindřichu IV.
příštího krále německého. Ib. III. 275. To
musíme při něm u. Ml. — co čím: skut-
kem, etwas faktisch anerkennen. J. tr. Nébrž
podáním pravic mne a Barnaba za apoštoly
mezi pohany uznali. Sš. II. 21. U. někoho
hodným snášeti potupu. Ev. Mat. 63. Celé
nebe, zem i peklo pánem ťa uznává. Na
Slov. Tč. Málo se oň staral, ač jej králem
německým u-val. Ddk. V. 315. Uznán jest
lhářem. Rvač. — s inft. Uznal jsem toho
potřebu býti. Har. Zemi úrodnou býti po-
znal. Háj. Za dobré uznal dluh zaplatiti.
Sych. Uznávám se k tomu nedostatečná
býti. V. Abychom rybníka vám vydávati
měli, neuznáváme se vám býti tím povinni
a nejsme. Arch. IV. 61. — co na koho.
Pakli by to naň uznáno bylo. Sedl. Rychn.
38. — jak: ochotně, vděčně něco u. Us.
Dch. Vz U. co za co. — kdy. V smíru
uznal Vladislav Zbygněva za syna. Ddk.
II. 252. Po dlouhé hádce uznal, že zmeškal
prý svůj čas. Pal. Dj. III. 3. 290. — co nad
čím. Svrchovanosť říše nad sebou uznává.
Ddk. II. 70. — že. Sbor uznal, že tyto hádky
více odvodily od žádoucího cíle než k němu
přivodily. Pal. Dj. III. 3. 87. Uznej, uznej,
mé dítě, že ťa lubím velice. Čes. mor. ps. 89.

Uznávač, uznávatel, e, m., der Erken-
ner, Anerkenner, Genehmiger, Beurtheiler. D.

Uznávání, n., das Erkennen, Dafürhalten,
Anerkennen. Mark.

Uznávatel, uznávatel, e, m., vz Uznávač.

Uznávatelka, y, uznávatelkyně, ě, f,
die Anerkennerin.

Uznavce, e, m. = uznávatel, pol. L.

Uznevážiti, il, en, ení. — koho, ent-
ehren, beschimpfen. Na Ostrav. Tč.

Uznobiti, il, en, ení; uznobovati = na-
znobiti, oznobiti, erfrieren. Jg. — se. Ros.

Uznoim, a, m., něm. Usedom, ostrov a
mě. na něm v prus. Pomořsku. Vz S. N.

Uznojení, n., vz Znoj. Vký.

Uznojiti se, il, en, ení = upotiti se, in
Schweiss kommen. Slov.

Uzobati, uzobnouti, abpicken. — co čím:
zobákem. Us. Tč.

Úzoby, dle Dolany, Pollerskirch, ves v Če-
chách. Šm.

Uzohýbati, ganz o. alles umbiegen. —
co čím. Us. Tč.

Uzoch, u, m., zastr. = dutky s uzly, die
Knute. St. skl.

Uzoliti, il, en, ení, uzolovati = usmoliti,
beschmutzen. Us. u Olom. Sd. — co čím.

Úzor, u, m., der Gesichtskreis. Jg.

Uzotaviti se, il, en, ení, wieder zu Kräf-
ten kommen. — čím: lepší stravou. Us. Tč.

Uzoučký, vz Úzký.

Uzounký, vz Úzký.

Uzov a Úšov, a, m., Ausche, v Olomoucku.

Uzpejznouti, znul a zl, ut utí; uzpejzati
= uchňapnouti, tajně, nepozorovaně vzíti,
weghaschen, wegfischen, wegkappen, schnip-
pen. D. — co komu kdy. Us.

Uzpívati se kde čeho: písniček, genug-
sam singen. Us. Tč.