Předchozí (515)  Strana:516  Další (517) |
|
|||
516
|
|||
|
|||
Uzponebiti, il, en, ení, uzponebovati,
akklimatisiren. Obr. čes. duch. 31. Uzponenáhliti, il, en, ení = zponenáhla
učiniti, allmählig machen, rerardiren. Pr. chym.. Rostl. Uzpověděti, gestehen, zastr.
Uzpovídati se koho, genugsam beichten.
Us. Tč. Uzpožírati co kde, wegfressen. Us. Tč.
Uzpůsobení, n., die Verwirklichung. —
U. = přizpůsobení, die Modifikation. Nz. Uzpůsobenosť, i, f., die Eignung. Šm.
Uzpůsobený; -en, a, o, verwirklicht, mo-
dificirt. Jazyk jest nejvýtečnější dle zvlášt- ního země prouhu, mravů, myšlení... u-ná filosofie. Jg. Sbr. sp. (1841). 134. — čím. Víra láskou u-ná (fides formata). Sš. II. 57. Vz Víra. Uzpůsobilosť, i, f., die Eignung. Kos.
Ol. I. 60. Uzpůsobilý, geeignet, fähig. U. jazyk.
Kos. Ol. I. 308. — k čemu. Uzpůsobitce, e, n., der Verursacher.
Uzpůsobiti, il, en, ení; uzpůsobovati =
způsobným k něčemu udělati, utvořiti, ge- stalten, geeignet machen. — koho, se čím k čemu. Měst. bož. — co k čemu. Rk. — jak. Zpěvák jest dnes dobře uzpůsoben, gut disponirt. Dch. — koho čím proč. Pro Krista lidi uzpůsoboval příkladem, kázáním a křestěním. Sš. L. 12. Uzpůsobivosť, i, f., configurabilitas, die
Eignungsfähigkeit. Nz. lk. Uzračiti se, il, ení = vyjasniti se, sich
aufheitern. Ros. Uzralosť, i, f., die Reife, Zeitigung.
Obilí přichází k uzralosti (k dozrání). Ros. Uzralý, reif, zeitig. U. obilí, ovoce. Us.
Uzrání, n., die Zeitigung, Reife. Uzrání
otoku, Sal., obilí, ovoce. Uzráti (na Ostrav. uzřati, uzřaju), zraji,
zraj, zrál a uzrati, uzrám, al, ání; uzrávati — dozráti, zralým se státi, zeitigen, reifen, reif werden, zur Reife gelangen. — abs. Uzrává obilí, ovoce, Us., otok, nežit. Ras. Zemská žeň u-la jest. ZN. Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Sš. P. 539. Hrušky dyž uzrajú, na zem padajú. Sš. P. 306. (Tč). Když jablka uzrají, sama sprší (když čas přijde, snadně toho dovedeš, co bys jindy jen stěží učinil). Mus. — kde, čím. To ovoce uzrálo na slunci, ve sklenníku, te- plem. Plodové ti spolu uzráli světlem od ducha sv. rozníceným. Sš. Sk. 31. Ta my- šlénka za den zajisté v něm neuzrála. Ddk. III. 289. — U. = zralým učiniti, zur Reife bringen. Flastr uzrající, uzrajující. Ms. Uzřati, vz Uzráti.
Uzře, zastr. = uzřel, a, o; uzřesta (dual)
= uzřeli. Kat. Uzředlosť, i, f. = rozředlosť, die Dünne.
Uzředlý = rozředlý, dünn, verdünnt. Ros.
Uzřejmiti, il, en, ení; uzřejmovati = zřej-
mým učiniti, verdeutlichen, erklären. Krok., Rostl. Uzření, n., vz Uzříti. Ž. wit. 105. 5.
Uzřeť = uzříti. U Opav. Klš.
Uzřetelniti, il, ěn, ění, uzřetelňovati =
zřetelným učiniti, verdeutlichen. Nz. |
Uzřínati, nach und nach abschneiden. —
co čím, se čeho. Na Ostrav. Tč. Uzříti (ve Slez. uzdříti, Šd. ), uzřím (zastr.
uzřu), el, en, ení; uzírati = uhlédati, spa- třiti, sehen, erblicken, ansichtig werden, gewahr werden, bemerken. — co, koho. Tu král velmi rád jej uzřel. Háj. Uzřím věc nenadálou. Kom. Odejmi larvu, uzříš šalbu. Prov., Št., V. Já s koníčka něslezu, dokad milej něuzdru; A milá ho uzřela, žalostně zplakala. Sš. P. 92., 189. (Tč. ). Legáti u-li toho potřebu, aby.... Ddk. II. 241. Jak prstenek uzdřela, před koníčkem omdlela. Sš. P. 577. U-li chrám pust. BO. Eva uzřela ovoce k vidění pěkné; Lakomý, což uzří, chce mieti; A on jakž uzřě myšlenie jich řekl jest jim; A u-ly sú odvalený kámen; Jedné až znamenie a zázraky uzříte. Hus I. 276., II. 72., 100., 133., 135., 383. (Tč. ). — co kde (před kým, u koho, na čem, v čem, mezi čím, za čím, nad čím). V nich (poslech) Pavel veškery církve, jež oni zastupovali, uzíral. Sš. Sk. 238. V jeho dobrých očoch sladce se uzírá. V Uher. Hrad. Tč. Že sto hvězdic v slzách očí smutno se uzírá. Hdk. C. 265. Posielámy list a v tom uzříš, co nám píše. Arch. II. 4. Viz zase, před sebú uzříš. Prov. U. co u koho. Dal. Mezka v zemi silna uzřeli. Dal. Vz Akus- sativ (dvojí). U. ptáka na střeše. Us. U-ly jsú mládencě na pravici. Hus II. 135. Uzřel ho nad svou hlavou. Sš. Sk. 147. Uzříš také u čtveronoha ocas hadí; Když uzří ohav- nosť na miestě zpustilém. Hus I. 78., III. 286. (Tč. ). Každý hřiešný uzří před sebú své hřiechy. Pass. 18. Neuzří břevna v oku svém. Chč. 383. — co čím. U. něco vlast- níma očima. Us. Chč. 618. Člověk Boha zde, jsa smrtedlen, nevidí, aniž uzří okem tělestným v božstvie; Hleděl si okolo, aby milostivýma očima uzřel tu krvotekú ženu. Hus I. 61., II. 405. — jak. Nemože nikdie v tváři uzřieti děťátka. Kat. 744. A jáť vás velmi rád uzřím. Arch. II. 142, IV. 26. (Šd. ). Svět očitě uzří ducha sv. BR. II. 365. a. — koho proč. Kolikkrát kolivěk nestydatě uzří ženu k požádánie jie. Hus I. 276. — odkud. Když tatarští vyzvědači s výšiny uzřeli blížící se řady. Ddk. V. 238. — kdy. Setník ten uzřel u vidění zřetelně asi v ho- dinu dne devátou anjela božího; A uzřel jsem v záchvatu mysli vidění. Sš. Sk. 120., 132. (Hý. ). Uzřel ho za prvního soumraku. Us. — čeho. Obmešká-li se kdo, v těžkých mukách daleko od utěšení uzří svého hoře (obyč. akkus. ). Št. — co do koho. Když to do ní uzří = zpozoruje. Výb. — že. Ben. V. Uzřev, že jest tak pokořen. Dal. — s infinit. a určitým přechodníkem. Na skále uzříš krváceti Kruvoj pod sekerú mestnú. Rkk. Uzříte anděly sestupovati. Sš. J. 34. Uzřel ho přibližovati se k místu. Ddk. II. 411. Uzřel ji stojéce, plačíc. Pass. Uzřel jej bojujícího. Troj. Uzřevši angela sto- jícieho; Uzřely mládence sedícieho. Hus I. 241., II. 133. Uzřel krále bojujícího. Troj. — an. Uzřel ho, an psal. Vyšli ven a uzřevše, ano sklep otevřený stojí. NB. Tč. 180. Vz An. Úzucha, y, f., agrion, hmyz. Presl.
Uzukati se s čím, sich abrackern. Tč.
|
||
|
|||
Předchozí (515)  Strana:516  Další (517) |