sb157-05 0..8296

516

Uzponebiti, il, en, ení, uzponebovati,
akklimatisiren. Obr. čes. duch. 31.

Uzponenáhliti, il, en, ení = zponenáhla
učiniti, allmählig machen, rerardiren. Pr.
chym.. Rostl.

Uzpověděti, gestehen, zastr.

Uzpovídati se koho, genugsam beichten.
Us. Tč.

Uzpožírati co kde, wegfressen. Us. Tč.

Uzpůsobení, n., die Verwirklichung. —
U. = přizpůsobení, die Modifikation. Nz.

Uzpůsobenosť, i, f., die Eignung. Šm.

Uzpůsobený; -en, a, o, verwirklicht, mo-
dificirt. Jazyk jest nejvýtečnější dle zvlášt-
ního země prouhu, mravů, myšlení... u-ná
filosofie. Jg. Sbr. sp. (1841). 134. — čím.
Víra láskou u-ná (fides formata). Sš. II. 57.
Vz Víra.

Uzpůsobilosť, i, f., die Eignung. Kos.
Ol. I. 60.

Uzpůsobilý, geeignet, fähig. U. jazyk.
Kos. Ol. I. 308. — k čemu.

Uzpůsobitce, e, n., der Verursacher.

Uzpůsobiti, il, en, ení; uzpůsobovati =
způsobným k něčemu udělati, utvořiti, ge-
stalten, geeignet machen. — koho, se čím
k čemu. Měst. bož. — co k čemu. Rk. —
jak. Zpěvák jest dnes dobře uzpůsoben, gut
disponirt. Dch. — koho čím proč. Pro
Krista lidi uzpůsoboval příkladem, kázáním
a křestěním. Sš. L. 12.

Uzpůsobivosť, i, f., configurabilitas, die
Eignungsfähigkeit. Nz. lk.

Uzračiti se, il, ení = vyjasniti se, sich
aufheitern. Ros.

Uzralosť, i, f., die Reife, Zeitigung.
Obilí přichází k uzralosti (k dozrání). Ros.

Uzralý, reif, zeitig. U. obilí, ovoce. Us.

Uzrání, n., die Zeitigung, Reife. Uzrání
otoku, Sal., obilí, ovoce.

Uzráti (na Ostrav. uzřati, uzřaju), zraji,
zraj, zrál a uzrati, uzrám, al, ání; uzrávati
— dozráti, zralým se státi, zeitigen, reifen,
reif werden, zur Reife gelangen. — abs.
Uzrává obilí, ovoce, Us., otok, nežit. Ras.
Zemská žeň u-la jest. ZN. Zelená se, má
děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má
děvečko, budeme ho žat. Sš. P. 539. Hrušky
dyž uzrajú, na zem padajú. Sš. P. 306. (Tč).
Když jablka uzrají, sama sprší (když čas
přijde, snadně toho dovedeš, co bys jindy
jen stěží učinil). Mus. — kde, čím. To
ovoce uzrálo na slunci, ve sklenníku, te-
plem. Plodové ti spolu uzráli světlem od
ducha sv. rozníceným. Sš. Sk. 31. Ta my-
šlénka za den zajisté v něm neuzrála. Ddk.
III. 289. — U. = zralým učiniti, zur Reife
bringen. Flastr uzrající, uzrajující. Ms.

Uzřati, vz Uzráti.

Uzře, zastr. = uzřel, a, o; uzřesta (dual)
= uzřeli. Kat.

Uzředlosť, i, f. = rozředlosť, die Dünne.

Uzředlý = rozředlý, dünn, verdünnt. Ros.

Uzřejmiti, il, en, ení; uzřejmovati = zřej-
mým učiniti, verdeutlichen, erklären. Krok.,
Rostl.

Uzření, n., vz Uzříti. Ž. wit. 105. 5.

Uzřeť = uzříti. U Opav. Klš.

Uzřetelniti, il, ěn, ění, uzřetelňovati =
zřetelným učiniti, verdeutlichen. Nz.

Uzřínati, nach und nach abschneiden. —
co čím, se čeho. Na Ostrav. Tč.

Uzříti (ve Slez. uzdříti, Šd. ), uzřím (zastr.
uzřu), el, en, ení; uzírati = uhlédati, spa-
třiti, sehen, erblicken, ansichtig werden,
gewahr werden, bemerken. — co, koho.
Tu král velmi rád jej uzřel. Háj. Uzřím věc
nenadálou. Kom. Odejmi larvu, uzříš šalbu.
Prov., Št., V. Já s koníčka něslezu, dokad
milej něuzdru; A milá ho uzřela, žalostně
zplakala. Sš. P. 92., 189. (Tč. ). Legáti u-li
toho potřebu, aby.... Ddk. II. 241. Jak
prstenek uzdřela, před koníčkem omdlela.
Sš. P. 577. U-li chrám pust. BO. Eva uzřela
ovoce k vidění pěkné; Lakomý, což uzří,
chce mieti; A on jakž uzřě myšlenie jich
řekl jest jim; A u-ly sú odvalený kámen;
Jedné až znamenie a zázraky uzříte. Hus
I. 276., II. 72., 100., 133., 135., 383. (Tč. ). —
co kde (před kým, u koho, na čem,
v čem, mezi čím, za čím, nad čím).
V nich (poslech) Pavel veškery církve, jež
oni zastupovali, uzíral. Sš. Sk. 238. V jeho
dobrých očoch sladce se uzírá. V Uher. Hrad.
Tč. Že sto hvězdic v slzách očí smutno se
uzírá. Hdk. C. 265. Posielámy list a v tom
uzříš, co nám píše. Arch. II. 4. Viz zase,
před sebú uzříš. Prov. U. co u koho. Dal.
Mezka v zemi silna uzřeli. Dal. Vz Akus-
sativ (dvojí). U. ptáka na střeše. Us. U-ly
jsú mládencě na pravici. Hus II. 135. Uzřel
ho nad svou hlavou. Sš. Sk. 147. Uzříš také
u čtveronoha ocas hadí; Když uzří ohav-
nosť na miestě zpustilém. Hus I. 78., III.
286. (Tč. ). Každý hřiešný uzří před sebú
své hřiechy. Pass. 18. Neuzří břevna v oku
svém. Chč. 383. — co čím. U. něco vlast-
níma očima. Us. Chč. 618. Člověk Boha
zde, jsa smrtedlen, nevidí, aniž uzří okem
tělestným v božstvie; Hleděl si okolo, aby
milostivýma očima uzřel tu krvotekú ženu.
Hus I. 61., II. 405. — jak. Nemože nikdie
v tváři uzřieti děťátka. Kat. 744. A jáť vás
velmi rád uzřím. Arch. II. 142, IV. 26. (Šd. ).
Svět očitě uzří ducha sv. BR. II. 365. a. —
koho proč. Kolikkrát kolivěk nestydatě
uzří ženu k požádánie jie. Hus I. 276. —
odkud. Když tatarští vyzvědači s výšiny
uzřeli blížící se řady. Ddk. V. 238. — kdy.
Setník ten uzřel u vidění zřetelně asi v ho-
dinu dne devátou anjela božího; A uzřel
jsem v záchvatu mysli vidění. Sš. Sk. 120.,
132. (Hý. ). Uzřel ho za prvního soumraku.
Us. — čeho. Obmešká-li se kdo, v těžkých
mukách daleko od utěšení uzří svého hoře
(obyč. akkus. ). Št. — co do koho. Když
to do ní uzří = zpozoruje. Výb. — že. Ben.
V. Uzřev, že jest tak pokořen. Dal. —
s infinit. a určitým přechodníkem. Na
skále uzříš krváceti Kruvoj pod sekerú
mestnú. Rkk. Uzříte anděly sestupovati.
Sš. J. 34. Uzřel ho přibližovati se k místu.
Ddk. II. 411. Uzřel ji stojéce, plačíc. Pass.
Uzřel jej bojujícího. Troj. Uzřevši angela sto-
jícieho; Uzřely mládence sedícieho. Hus I.
241., II. 133. Uzřel krále bojujícího. Troj. —
an. Uzřel ho, an psal. Vyšli ven a uzřevše, ano
sklep otevřený stojí. NB. Tč. 180. Vz An.

Úzucha, y, f., agrion, hmyz. Presl.

Uzukati se s čím, sich abrackern. Tč.