sb157-05 0..8296

518

Užásnutí, užasnutí, n., užasení (zastr.
užesení) = uleknutí, zaražení, das Entsetzen,
Erstaunen, die Furcht. Užasnutí. V., Kom.
J. 370. Bylo to k u. Jel., Sych. S u-tím na
něco hleděti. D.

Úžasný úžasen, sna, o = strašný, veliký,
strach (úžas) působící, erstaunliche Staunen
erregend, schrecklich, entsetzlich, Ú. pohled,
bouře, hrom. Zúčastniv se s přítomnými tam
50 biskupy ú-ho obřadu vyloučení z církve.
Ddk. III. 47. — Ú. = úžasem pojatý, vom
Schrecken ergriffen, entsetzt.

Úžasoplodný, Staunen erregend. Dch.

Úžasorodný, Staunen, Entsetzen gebä-
rend.

Úžasť, vz Úžesť.

Úžastivý; úžastiv, a, o = bázlivý, der
sich leicht entsetzt.

Užati, vz Užíti.

Užatí, užetí, n., das Abernten, Abmähen.
Vz Užnouti. — U. = ranění se srpem, die
Verwundung mit der Sichel beim Ernten.
Us. Jg.

Užatý; užat, a, o, abgeerntet, abgemäht,
abgeschnitten; žetím raněný, durchs Ernten
verwundet. Vz Užnouti a Užatí.

Užbleptati, durchplätschern. — co, se
kde: ve vodě. — se s kým, genugsam
plauschen. Us. Tč.

Užbrundati = ubryndati, zusammenpant-
schen. — co z čeho: kávu z cikorie. — co
s čím. Mléko s vodou. U Uh. Hrad. Tč.

Užďgati, užgati se, sich abrackern. —
se s kým. Na Ostrav. Tč.

Uždímání, uždímnutí, n., ecrasement, ope-
race chirurgická, jíž se pathologické vyrost-
liny na těle odstraňují. Vykonává se buď
ecraseurem anebo kličkou z drátu. S. N.
XI. 390.

Uždímati, auswinden. — co čím: prádlo
rukama, ždímacím strojem. Cf. Uždímání.

Uždimek, mku, m. = nehezké hnutí úst neb
v tváři vůbec, die Grimasse (slovo nové). Č.

Uždímnutí, vz Uždímaní.

Uždobrý, Zachovej Bůh od u-ré ženy.
Bayer.

Uždurkati, genug stossen. — se kde.
V kostele a na trhu se člověk nejvíce
uždurce. Na Ostrav. Tč.

-uže, přípona jmen podst.: kaluže. D.

1. Úže, úžeji, vz Úzce.

2. Úže, e, f. = houžev, stočená větev. Rkk.
19.

Užebrati, užebři, bral, án, ání = vyže-
brati, erbetteln. — čím. Čím viece my ne-
smierností užebřem, tím méně ostane jiným.
O 7 vstup. — si co. Us. Tč. — se kde jak.
Dosť se na světě u-al, genugsam betteln.
Us. Tč.

Užéci, vz Užhnouti.

Úžeh, u, m. = užžení, upálení, úpal, spá-
lenina, das Sengen, Brennen, die Brand-
wunde. L. — Ú. = přípal, puchýř, die Brand-
blase. Nz. lk. — Ú. = mrť, neduh rostlin,
černání a vadnutí, sněť, der Brand. Rostl.,
Rst. 512. Nechť jsou jako lesy, které u. leptá.
Shakesp. Tim. Ath. 71.

Užehnati = požehnati, segnen. — se čím:
křížem. Leg. — komu co. Us. — se čeho,
genugsam segnen. Us. Tč.

Užehrati se proti komu, eifern. Mor.
Tč.

Uželeti, el, ení, verschmerzen. — co: slzy,
durch Thränen den Jammer ausdrücken. Tč.
Kolik vlásků přeložila, kolik slzí uželila. Sš.
P. 113.

Úženec, nce, m., stenus, hmyz. Krok. II.

252.

Úžení, n., vz Úžiti. Úžení samohlásek =
proměna samohlásek ie a é v í (ý), která
je způsobena grammatickou délkou slabiky
a rozeznáváme úženi měkkého ie, é v í a
ú-ní tvrdého é v í (ý). Strč. é ve slabikách
měkkých a rovněž tak dvojhláska ie zúžily
se skoro vesměs v í a to a) ve slabikách
kmenových: knieže— kníže, miesto — místo,
hřiech — hřích, čieše — číše n. čéše atd.; b)
v koncovkách ohýbacích mame í zúžené ze
staršího é neb ie ve sklonění Had v lok.
pl.: hadiech — hadích; ve vzoru Duša v dat.
pl. duším m. dušém, paním m. paniem, v lok.
v duších m. dušéch, paních m. paniech; ve
sklonění Město, Moře v lok. slovích m. slo-
viech, dat. mořím m. mořem a ve mnohých
pádech vzoru Znamení (nom., akkus., vok.,
gt. a instr. sg., v dat., instr. dual., nomin.,
akkus., vok., dat. a instr. pl.; pak ve mno-
hých pádech vzoru Boži, kdekoli ve tvrdém
vzoru Dobrý v témž pádě jest é n. á: dobrá

— božia — božie — boží, dobrého — božieho

— božího; v časování ve vzoru Uměti a Há-
zeti: umím m. umiem, umíš m. umieš, házím
m. háziem atd.; ve 3. os. pl. vzoru Držeti a
Činiti: drží m. držie, činí m. činie. — V ne-
mnohých jen případech zůstalo ve spisovné
řeči é nezúžené: zemané, lidé, hosté, přátelé,
chlév, mléko, lék, léčiti, létati (nejčastěji po
l). Častěji slyší se nezúžené ie v některých
dialektech: viec, viem, vieko, viera. — Také
tvrdé é zúžilo se v í: lupének — lupínek. —
Toto zúžení vyskytuje se již v 10. stol.,
četněji od poč. 14. stol. Vz více v Gb. Hl.
69. —71. a E (Slov. I. 343. b. ), Í (Slov. I.
565. a. ). Cf. Bž. 24. Na mor. Zlínsku neúží
se měkké é a ie v í a) ve slabikách kme-
nových: březa, lésa, měrka, mřeža, pěha,
sněh, věko, větr, dělo (ve rčení: zpropadené
dělo), hňést (hnísti), věc (více, ), spěš (spíše).

V městě súženo: sníh, u, víc, spíš, polívka.
Ie se tam úží: říka, říčica. b) V koncovkách
ohýbacích: zelé, obilé, třé, štyřé; víł, věła,
věłi (vět — víti). V městě: zelí, obilí. —
c) Ve příponě -eř: klempéř, šenkéř, maléř,
piléř, taléř. V městě: pilíř, talíř, malíř. — d)

V stupňovaných trarech sloves opětovacích:
tedévat, umievat, pochťévat. Tvrdé é neúží
se nikdy. Brt. v Mtc. 1878. 4.

Úženka, y. f., bembidion, hmyz. Krok.
II. b. 251.

Uženu, vz Uhnati.

Úžený; -žen, a, o, geengt, verkleinert,
verjüngt, U. míra. Jg.

Úžer, u, m. = užírání. Šp. Měl sem s tím
samé úžery. Mor. Šd. — Ú., die Kalter der
Gerber. Us.

Užera, y, f. = lichva, der Wucher, z lat.
usura. Na Slov. Bern., Plk., Šd., J. tr. Cf.
Sedlání. Židi dávajú peňáze na u-ry. Na
Slov. Tč. Cf. Ht. Brs. 51.