Předchozí (517)  Strana:518  Další (519) |
|
|||
518
|
|||
|
|||
Užásnutí, užasnutí, n., užasení (zastr.
užesení) = uleknutí, zaražení, das Entsetzen, Erstaunen, die Furcht. Užasnutí. V., Kom. J. 370. Bylo to k u. Jel., Sych. S u-tím na něco hleděti. D. Úžasný úžasen, sna, o = strašný, veliký,
strach (úžas) působící, erstaunliche Staunen erregend, schrecklich, entsetzlich, Ú. pohled, bouře, hrom. Zúčastniv se s přítomnými tam 50 biskupy ú-ho obřadu vyloučení z církve. Ddk. III. 47. — Ú. = úžasem pojatý, vom Schrecken ergriffen, entsetzt. Úžasoplodný, Staunen erregend. Dch.
Úžasorodný, Staunen, Entsetzen gebä-
rend. Úžasť, vz Úžesť.
Úžastivý; úžastiv, a, o = bázlivý, der
sich leicht entsetzt. Užati, vz Užíti.
Užatí, užetí, n., das Abernten, Abmähen.
Vz Užnouti. — U. = ranění se srpem, die Verwundung mit der Sichel beim Ernten. Us. Jg. Užatý; užat, a, o, abgeerntet, abgemäht,
abgeschnitten; žetím raněný, durchs Ernten verwundet. Vz Užnouti a Užatí. Užbleptati, durchplätschern. — co, se
kde: ve vodě. — se s kým, genugsam plauschen. Us. Tč. Užbrundati = ubryndati, zusammenpant-
schen. — co z čeho: kávu z cikorie. — co s čím. Mléko s vodou. U Uh. Hrad. Tč. Užďgati, užgati se, sich abrackern. —
se s kým. Na Ostrav. Tč. Uždímání, uždímnutí, n., ecrasement, ope-
race chirurgická, jíž se pathologické vyrost- liny na těle odstraňují. Vykonává se buď ecraseurem anebo kličkou z drátu. S. N. XI. 390. Uždímati, auswinden. — co čím: prádlo
rukama, ždímacím strojem. Cf. Uždímání. Uždimek, mku, m. = nehezké hnutí úst neb
v tváři vůbec, die Grimasse (slovo nové). Č. Uždímnutí, vz Uždímaní.
Uždobrý, Zachovej Bůh od u-ré ženy.
Bayer. Uždurkati, genug stossen. — se kde.
V kostele a na trhu se člověk nejvíce uždurce. Na Ostrav. Tč. -uže, přípona jmen podst.: kaluže. D.
1. Úže, úžeji, vz Úzce.
2. Úže, e, f. = houžev, stočená větev. Rkk.
19. Užebrati, užebři, bral, án, ání = vyže-
brati, erbetteln. — čím. Čím viece my ne- smierností užebřem, tím méně ostane jiným. O 7 vstup. — si co. Us. Tč. — se kde jak. Dosť se na světě u-al, genugsam betteln. Us. Tč. Užéci, vz Užhnouti.
Úžeh, u, m. = užžení, upálení, úpal, spá-
lenina, das Sengen, Brennen, die Brand- wunde. L. — Ú. = přípal, puchýř, die Brand- blase. Nz. lk. — Ú. = mrť, neduh rostlin, černání a vadnutí, sněť, der Brand. Rostl., Rst. 512. Nechť jsou jako lesy, které u. leptá. Shakesp. Tim. Ath. 71. Užehnati = požehnati, segnen. — se čím:
křížem. Leg. — komu co. Us. — se čeho, genugsam segnen. Us. Tč. |
Užehrati se proti komu, eifern. Mor.
Tč. Uželeti, el, ení, verschmerzen. — co: slzy,
durch Thränen den Jammer ausdrücken. Tč. Kolik vlásků přeložila, kolik slzí uželila. Sš. P. 113. Úženec, nce, m., stenus, hmyz. Krok. II.
252.
Úžení, n., vz Úžiti. Úžení samohlásek =
proměna samohlásek ie a é v í (ý), která je způsobena grammatickou délkou slabiky a rozeznáváme úženi měkkého ie, é v í a ú-ní tvrdého é v í (ý). Strč. é ve slabikách měkkých a rovněž tak dvojhláska ie zúžily se skoro vesměs v í a to a) ve slabikách kmenových: knieže— kníže, miesto — místo, hřiech — hřích, čieše — číše n. čéše atd.; b) v koncovkách ohýbacích mame í zúžené ze staršího é neb ie ve sklonění Had v lok. pl.: hadiech — hadích; ve vzoru Duša v dat. pl. duším m. dušém, paním m. paniem, v lok. v duších m. dušéch, paních m. paniech; ve sklonění Město, Moře v lok. slovích m. slo- viech, dat. mořím m. mořem a ve mnohých pádech vzoru Znamení (nom., akkus., vok., gt. a instr. sg., v dat., instr. dual., nomin., akkus., vok., dat. a instr. pl.; pak ve mno- hých pádech vzoru Boži, kdekoli ve tvrdém vzoru Dobrý v témž pádě jest é n. á: dobrá — božia — božie — boží, dobrého — božieho
— božího; v časování ve vzoru Uměti a Há-
zeti: umím m. umiem, umíš m. umieš, házím m. háziem atd.; ve 3. os. pl. vzoru Držeti a Činiti: drží m. držie, činí m. činie. — V ne- mnohých jen případech zůstalo ve spisovné řeči é nezúžené: zemané, lidé, hosté, přátelé, chlév, mléko, lék, léčiti, létati (nejčastěji po l). Častěji slyší se nezúžené ie v některých dialektech: viec, viem, vieko, viera. — Také tvrdé é zúžilo se v í: lupének — lupínek. — Toto zúžení vyskytuje se již v 10. stol., četněji od poč. 14. stol. Vz více v Gb. Hl. 69. —71. a E (Slov. I. 343. b. ), Í (Slov. I. 565. a. ). Cf. Bž. 24. Na mor. Zlínsku neúží se měkké é a ie v í a) ve slabikách kme- nových: březa, lésa, měrka, mřeža, pěha, sněh, věko, větr, dělo (ve rčení: zpropadené dělo), hňést (hnísti), věc (více, ), spěš (spíše). V městě súženo: sníh, u, víc, spíš, polívka.
Ie se tam úží: říka, říčica. b) V koncovkách ohýbacích: zelé, obilé, třé, štyřé; víł, věła, věłi (vět — víti). V městě: zelí, obilí. — c) Ve příponě -eř: klempéř, šenkéř, maléř, piléř, taléř. V městě: pilíř, talíř, malíř. — d) V stupňovaných trarech sloves opětovacích:
tedévat, umievat, pochťévat. Tvrdé é neúží se nikdy. Brt. v Mtc. 1878. 4. Úženka, y. f., bembidion, hmyz. Krok.
II. b. 251. Uženu, vz Uhnati.
Úžený; -žen, a, o, geengt, verkleinert,
verjüngt, U. míra. Jg. Úžer, u, m. = užírání. Šp. Měl sem s tím
samé úžery. Mor. Šd. — Ú., die Kalter der Gerber. Us. Užera, y, f. = lichva, der Wucher, z lat.
usura. Na Slov. Bern., Plk., Šd., J. tr. Cf. Sedlání. Židi dávajú peňáze na u-ry. Na Slov. Tč. Cf. Ht. Brs. 51. |
||
|
|||
Předchozí (517)  Strana:518  Další (519) |