sb157-05 0..8296

525

se u. (utrápiti se). V. — se čím: vínem,
Br., Koc. (opiti se); lítostí, bolesti, zlostí
(utrápiti se). Jg., Rk. — se kde: v krčmě
(opiti se). Rad. zv., — se s čím. Kdo by se
s tím užíral? Us. Šd. S dětmi se u. Us. Tč.

Užučký = uzoučký. Pojedžeme do pola
tum uzučkum cestečku k Olomuci městečku.
Sš. P. 577.

Užuchlaný; -án, a, o, plauderhaft, ge-
schwätzig. U Olom. Šd.

Úžule, e, f., oedemera, hmyz. Presl.

Užultnuti = užloutnouti. Ve Slez. a na
Slov. Tč.

Užumlati, abkauen. U Olom. Šd.

Užumpovati, einen Theil auspumpen.

Užuti = užvýkati. Na Slov. Bern.

Užutí, n., die Zerkauung. Vz Užvýkati.
Na Slov.

Užutý; -ut, a, o = užvýkaný. Na Slov.
Bern.

Užváchati, zerkauen. Bern., Plk.

Užvachlati, zerknittern. — co kde, čím:

papír v prstech, prsty. Na Mor. Tč.

Užvachtati, plätschern. — co kde: ve
vodě. — se s kým, plauschen. Mor. Tč.

Užvaniti, il, ěn, ení. — se s kým, ge-
nugsam plauschen. Us. Tč.

Užvati, užvu = rozežvati, sežvati, vol-
lends kauen, ab-, zerkauen. Jg. — co. —
se čeho: tvrdého chleba, genugsam kauen.

— se s kým, sich satt ärgern o. schwätzen.
Mor. Tč.

Užvatlati se s kým, sich satt plauschen.
Us. Tč.

Užvýkaný; -án, a, o, gekaut — čím:
potrava zuby užvýkaná. Kom. J. 267.

Užvýkati, užvykovati = částku sežvýkati,
žvýkáním uměkčiti, umaliti, zor-, abkauen.

— co čím: potravu zuby. Kom. — co
komu: housku, chléb dítěti.

Užžení, n., das Brennen. A vážil bych se
proň užženie. St. skl. IV. 269. Vz Užhnouti.

V jest retozubná souhláska jako f, při
nichž jeden (obyčejně dolení) ret a protější
zuby průlinu přehrazují; kromě toho jest
v souhláska zvučná či jasná, poněvadž
se článkuje za proudu dunivého a mírného,
a souhláska trvací, poněvadž se článkuje
za proudu netržitého, a s. obojetná, poně-
vadž před samohláskami měkkými nemění
se tak, jako souhlásky tvrdé. Gb. Hl. 20. -22.,
Gb. Uv. 18. Cf. Hláska. — V píše se od
r. 1849., dříve psalo se: w. — V psalo se
někdy v násloví m. u: vsta, vmím m.: ústa,
umím. (D. ). Vz U. V Budějovsku a Opav-
sku jest po v slyšeti přídech j, i když i ná-
sleduje: borovjice. — V se střídá (vz Stří-
dání): 1. s b: boj, bojovati vedlé starších:
voj, vojevati, na Slov. klebeta vedlé čes.
kleveta, modlitba — modlitva, honitba —
honitva, vz více v Ht. Zv. 82.; v již. Čech.:
brabenec, brabec, bedle, zubák m.: mrave-
nec, vrabec, vedlé, zuvák, Kts.; ve vých.
Čech.: štěrvina, tavák, skýba (štěrbina, ta-
bák, skýva), Kb., babina (bavlna), Pardo-
vice (Pardubice). Jir. Vz B, Gb. Hl. 93. —
2. S d: podydat m. povídati, u Litomyšle.
Jir. — 3. S f: barva — Farbe, Gb., vrčeti —
frčeti (Gb. Hl. 93. ), fous, coufat (vous, cou-
vati), Kts.; na konci a před úzkými sou-
hláskami zní v jako f: f potu, kref (píše
se: v potu, krev); pod Krkonoš. vrncouchy
(frncouchy), tak i ve vých. Čech.; v po k
a t vyslovuje se v již. Čech. jako f: kfočna,
kfám, kfět, tfuj, potfora (kvočna, k vám,
květ, tvůj, potvora). Kts. Vz F, Ht. Zv. 81.
— 4. S h: vochle — Hachel, Jir., verbář m.
herbář, v Krkon.; Volomouc, na Mor. místy;
u Brna a v jihzáp. Čech.: levký, vivký (lehký,

vlhký), Jir., Hš., křevký, srvký (křehký,
srhký). Na Zlínsku. Brt. Vz H. — 5. S j:
jar vedlé lat. ver, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Če-
chách: jalojice, makojice (jalovice, makovice),
Kts.; také ve vých. Čech. Vz. J. — 6. S k:
bitka — bitva, bečka — bečva, cf. Ht. Zv.
85., vdákat — kdákat. Na Zlínsku. Brt.
7. S 1: svoboda — sloboda, hrkalka — hr-
kavka, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Čech. chla-
stati m.: chvástati, Kts.; v Krkonš.: vžice,
vháti m.: lžíce, lháti. Kb., Šb. Cf. Gb. Hl.
94. Vz L. — 8. S m: červ — čermák, pri-
mus — prvý, strčes. mešpor (nyní nešpor)
z vesper, smilný m. vilný, Ht. Zv. 82.; ve
vých. Čech., v Krkonš.: mňuk, mzdorovať,
upřívný, vochomůrka, laskoviny m.: vnuk,
vzdorovati, upřímný, muchomůrka, lasko-
miny, Kb., Šm., navnaditi — namnaditi, teprv
— teprem (SŠ. P. 461. ), škvor — škmor, Gb.
Hl. 94., Ht. Skup. 77. Vz M. — 9. S n, ve
vých. Čech.: závdanek, přídanek. Na Zlín-
sku. Brt. Vz N. — 10. S p. Vz P. — 11.
S u. Souhláska v jest velmi příbuzná se
samohláskou u, proto se obě často střídají
a na vzájem zastupují. Tak povstalo slovo
medvěd z medu -|- jed a v obecné češtině
vo m.: o v násloví: voko, vobyčej m. oko,
obyčej, což povstalo svědectvím písemních
památek během 16. stol. ze staršího uoko,
uobyčej atd., jak již na sklonku 13. století
psalo se. Gb. v Hl. 118. píše: Jak se sem
v dostalo, to možno vyložiti způsobem dvo-
jím: 1. Buď se přízvučné v proměnilo ve
dvojhlásku uo (jako na př. v-obec vuobec)
a dvojhláska uo- dále přešla ve vo- s-uočí,
s-vočí. — 2. Buď je tu v přímo přisuto proti
hiatu, jako jindy h anebo j: černooký —