Předchozí (524)  Strana:525  Další (526) |
|
|||
525
|
|||
|
|||
se u. (utrápiti se). V. — se čím: vínem,
Br., Koc. (opiti se); lítostí, bolesti, zlostí (utrápiti se). Jg., Rk. — se kde: v krčmě (opiti se). Rad. zv., — se s čím. Kdo by se s tím užíral? Us. Šd. S dětmi se u. Us. Tč. Užučký = uzoučký. Pojedžeme do pola
tum uzučkum cestečku k Olomuci městečku. Sš. P. 577. Užuchlaný; -án, a, o, plauderhaft, ge-
schwätzig. U Olom. Šd. Úžule, e, f., oedemera, hmyz. Presl.
Užultnuti = užloutnouti. Ve Slez. a na
Slov. Tč. Užumlati, abkauen. U Olom. Šd.
Užumpovati, einen Theil auspumpen.
Užuti = užvýkati. Na Slov. Bern.
Užutí, n., die Zerkauung. Vz Užvýkati.
Na Slov. Užutý; -ut, a, o = užvýkaný. Na Slov.
Bern. Užváchati, zerkauen. Bern., Plk.
|
Užvachlati, zerknittern. — co kde, čím:
papír v prstech, prsty. Na Mor. Tč.
Užvachtati, plätschern. — co kde: ve
vodě. — se s kým, plauschen. Mor. Tč. Užvaniti, il, ěn, ení. — se s kým, ge-
nugsam plauschen. Us. Tč. Užvati, užvu = rozežvati, sežvati, vol-
lends kauen, ab-, zerkauen. Jg. — co. — se čeho: tvrdého chleba, genugsam kauen. — se s kým, sich satt ärgern o. schwätzen.
Mor. Tč. Užvatlati se s kým, sich satt plauschen.
Us. Tč. Užvýkaný; -án, a, o, gekaut — čím:
potrava zuby užvýkaná. Kom. J. 267. Užvýkati, užvykovati = částku sežvýkati,
žvýkáním uměkčiti, umaliti, zor-, abkauen. — co čím: potravu zuby. Kom. — co
komu: housku, chléb dítěti. Užžení, n., das Brennen. A vážil bych se
proň užženie. St. skl. IV. 269. Vz Užhnouti. |
||
|
|||
V,
|
|||
|
|||
V jest retozubná souhláska jako f, při
nichž jeden (obyčejně dolení) ret a protější zuby průlinu přehrazují; kromě toho jest v souhláska zvučná či jasná, poněvadž se článkuje za proudu dunivého a mírného, a souhláska trvací, poněvadž se článkuje za proudu netržitého, a s. obojetná, poně- vadž před samohláskami měkkými nemění se tak, jako souhlásky tvrdé. Gb. Hl. 20. -22., Gb. Uv. 18. Cf. Hláska. — V píše se od r. 1849., dříve psalo se: w. — V psalo se někdy v násloví m. u: vsta, vmím m.: ústa, umím. (D. ). Vz U. V Budějovsku a Opav- sku jest po v slyšeti přídech j, i když i ná- sleduje: borovjice. — V se střídá (vz Stří- dání): 1. s b: boj, bojovati vedlé starších: voj, vojevati, na Slov. klebeta vedlé čes. kleveta, modlitba — modlitva, honitba — honitva, vz více v Ht. Zv. 82.; v již. Čech.: brabenec, brabec, bedle, zubák m.: mrave- nec, vrabec, vedlé, zuvák, Kts.; ve vých. Čech.: štěrvina, tavák, skýba (štěrbina, ta- bák, skýva), Kb., babina (bavlna), Pardo- vice (Pardubice). Jir. Vz B, Gb. Hl. 93. — 2. S d: podydat m. povídati, u Litomyšle. Jir. — 3. S f: barva — Farbe, Gb., vrčeti — frčeti (Gb. Hl. 93. ), fous, coufat (vous, cou- vati), Kts.; na konci a před úzkými sou- hláskami zní v jako f: f potu, kref (píše se: v potu, krev); pod Krkonoš. vrncouchy (frncouchy), tak i ve vých. Čech.; v po k a t vyslovuje se v již. Čech. jako f: kfočna, kfám, kfět, tfuj, potfora (kvočna, k vám, květ, tvůj, potvora). Kts. Vz F, Ht. Zv. 81. — 4. S h: vochle — Hachel, Jir., verbář m. herbář, v Krkon.; Volomouc, na Mor. místy; u Brna a v jihzáp. Čech.: levký, vivký (lehký, |
vlhký), Jir., Hš., křevký, srvký (křehký,
srhký). Na Zlínsku. Brt. Vz H. — 5. S j: jar vedlé lat. ver, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Če- chách: jalojice, makojice (jalovice, makovice), Kts.; také ve vých. Čech. Vz. J. — 6. S k: bitka — bitva, bečka — bečva, cf. Ht. Zv. 85., vdákat — kdákat. Na Zlínsku. Brt. 7. S 1: svoboda — sloboda, hrkalka — hr- kavka, cf. Ht. Zv. 85.; v již. Čech. chla- stati m.: chvástati, Kts.; v Krkonš.: vžice, vháti m.: lžíce, lháti. Kb., Šb. Cf. Gb. Hl. 94. Vz L. — 8. S m: červ — čermák, pri- mus — prvý, strčes. mešpor (nyní nešpor) z vesper, smilný m. vilný, Ht. Zv. 82.; ve vých. Čech., v Krkonš.: mňuk, mzdorovať, upřívný, vochomůrka, laskoviny m.: vnuk, vzdorovati, upřímný, muchomůrka, lasko- miny, Kb., Šm., navnaditi — namnaditi, teprv — teprem (SŠ. P. 461. ), škvor — škmor, Gb. Hl. 94., Ht. Skup. 77. Vz M. — 9. S n, ve vých. Čech.: závdanek, přídanek. Na Zlín- sku. Brt. Vz N. — 10. S p. Vz P. — 11. S u. Souhláska v jest velmi příbuzná se samohláskou u, proto se obě často střídají a na vzájem zastupují. Tak povstalo slovo medvěd z medu -|- jed a v obecné češtině vo m.: o v násloví: voko, vobyčej m. oko, obyčej, což povstalo svědectvím písemních památek během 16. stol. ze staršího uoko, uobyčej atd., jak již na sklonku 13. století psalo se. Gb. v Hl. 118. píše: Jak se sem v dostalo, to možno vyložiti způsobem dvo- jím: 1. Buď se přízvučné v proměnilo ve dvojhlásku uo (jako na př. v-obec vuobec) a dvojhláska uo- dále přešla ve vo- s-uočí, s-vočí. — 2. Buď je tu v přímo přisuto proti hiatu, jako jindy h anebo j: černooký — |
||
|
|||
Předchozí (524)  Strana:525  Další (526) |