sb157-05 0..8296

530

všelikém. Kat. 111. Rím v umění i v mú-
drosti vítězsky předčí nade všecken svět.
Pass. 823. Jemu se žádný nepřirovnal v pou-
hosti přízně a víry. Troj. 150. Oni se v tom
tajiti nemohú. Star. skl. 14. 128. Známe se
v našich hřiešiech. Pass. 253. Věřímy, že
nás v tom uposlechnete. Arch. I. 7. V tom
dvorně i múdře činie. Dal. Předml. 2. —
5. Čas, a) ve který děj slovesný nastupuje:
Potom v čase nevelikém Kostus snide. Kat.
112. Paměť člověčie jest u prodlení časa
k zapomnění hotova. Anth. 1. 76. Někteří
pro tělesný užitek i ve dne i v noci pra-
cují. Anth. I. 76. Kto ve dne bude choditi,
nepotkne sě, kto bude v noci choditi, potkne
sě. Anth. I. 79. Mířené přátelství jak v březnu
led. Mudr. 236. Čemu vy sě zelenáte v zimě
v letě rovno? Anth. I. 30. V puostě jel do
Rakús. Let. 114. Snieše mi se ve sně. Anth.
I. 30. V míře válku múdro ždáti. Anth. I.
28. V horku vez plášť s sebou, v dešti sám
pojede. Mudr. 253. V tom přijel komorník.
Žer. Sn. 5. — b) Čas, jehož průběhem děj
slovesný se dovršuje: Napomenul jej opět,
aby se s ním smieřil v šesti nedělích. Výb.
I. 620. Ve čtyřech dnech chce jemu na po-
moc přijieti. Anth. I. 104. Obilí ze sýpky
na sýpku v osmi nedělích. — Pozn. Střídnou
předložkou bývá tu do s genitivem a za
s akkusativern. — Brt. v Listech filol. 1877.
102. —105., 225. —230. Vz tam více příkladů.
Cf. Listy filol. 1882. 125., Zk. S. 254. -259.,
Zk. Ml. II. 33., Mkl. S. 394-402., 657. -661.

— V., skrácenina. VMt. = Vaše milosť.
Arch. III. 12., 28. — V. = valuta (v kupec.
slohu). Kh. — V. Vt. = Vaše Velebnosť.
Arch. III. 12. — V. O. = Vaše Osvícenosť.
V. Jt. = Vaše Jasnosť. Arch. III. 369. —
V. Ur. = Vaše Urozenosť. Arch. III. 306.
(Šd. ).

1. -va, přípona jmen podstatných: postava
(stá-ti), jizva, dratva, kurva, država, pošva
(pošiji), bitva (biji), kopřiva; v již. Čech.
místo ev: korotfa (m. korotva) m. koroptev.
Kts. Vz Tvoření slov Mkl. B. 219., Bž. 231.

2. -va, na Mor. přikládá se k některým
předložkám: dle-va, vedlé-va, podlé-va, skr-
ze-va, proti-va, stranu-va, kromě-va, mezi-va,
mimo-va, pode-va. Chmela.

3. va. Touto příponou tvoří se slovesa
opakovací n. vícedoba (Č. ), ze sloves nedo-
konavých kmene otevřeného (vz progr. třeboň.
z r. 1873. str. 9. ), když ji dáme před pří-
ponu infinitivu -ti a předcházející samo-
hlásku dloužíme (i a e v í, a v á); někdy se
přidává ještě jedno va, potom se a v prvním
va opět dlouží a dle smyslu k tomu se pou-
kazuje, že časové lhůty větší jsou: hroziti

— hrozívati — hrozívávati, plakati — plaká-
vati — plakávávati, voněti — vonívati — vo-
nívávati, stříleti — střílívati (ale ne: stře-
líváti). Da., T. Cf. Bž. 164.

4. -va (-av) jest stupňování hlásky u:
chvatiti. Vz Mikl. Hláskosl. 18., vyložil Fr.
Vymazal. V Brně 1879., Mkl. aL. 182., Stup-
ňování.

Va = nom. a akk. dual. mas. = my dva.
St. skl.
Vaal, a, m. = rameno Rýna.
Vab, u, m. = vábení, das Reizen, Locken,

der Reiz. Ptáčník píská na píšťalce za pří-
činou vabu. L. To jest vab lidem k páchání
zlého. Vabu plný. D. — V. = pěknosť, pů-
sobící netoliko libosť ale i žádosť stálého jí
požívání, der Reiz. Jg., D. Ústa má, tím
hnuta jsouce vabem, Poručeno Bohu zvolala.
Koll. 1. 81. Vab všude, kouzla, přeluda. Sš.
Sm. bs. 70. — V. = dráždění, zápal, der
örtliche Reiz, die Entzündung. Jg.

Váb, u, m., na Slov. V. medový = plást,
die Honigwabe.

Vábce, e, m. = vabič.

Vábec, bce, m. = skřínka na ptáky. Na
Slov. — V. = vabič, der Vogelsteller. V.
notu na píščalce líbeznú pískává, když do
sídel lebo na lép vtáčka povolává. Na Slov.
Tč.

Vábení, n., das Locken. Dívka muža žá-
dostivá mládenců si vábí a k takému v. po-
třebuje baby. Na Mor. Tč.

Vábený; -en, a, o, gelockt, gereizt. Us.

Vabič, e, m. = nabitel, dar Reizer, Locker.
— V. = kdo ptáky vábí. Šp., Bern. Vz
Vábec.

Vabička, y, f., die Lockerin.

Vabidlo, a, n. = vab, půvab, draždidlo,
podnět, pudidlo, das Lock-, Reizmittel. Nižší
stránka člověka dává se v-dly vněšnými
uchvátiti. Sš. I. 82. (Hý. ). — V., das Feder-
spiel =křídla bílého holuba na šňůru při-
vázaná k přivábení vycvičených honných
ptáku. Šp.

Vábík, u, m. = píšťala k vábení ptáků,
die Lockpfeife. Na Slov. Plk.

Vabitel, e, m. = vabič. Bern.

Vabitelka, y, f. = která vábí, die An-
lockerin. Bern.

Vabitelnosť, i, f., die Reizbarkeit. Jg.

Vabitelný, der sich locken lässt, reizbar.

Vábiti, vab, vábě (íc), il, en, ení; vábí-
vati = lákati, volati, locken, anlocken; pří-
jemný cit a žádost požívání vzbuzovati, locken,
kirren, einnehmen, reizen. Jg. — koho:
ptáky, Us., ryby. Ros. Krása její vábí ho.
Jg. — koho čím (ke komu, k čemu):
ptáky píšťalou, pískáním, Us, někoho k mi-
losti, V., někoho k sobě zlatem vábiti. Kom.
Jazykem vábí lahodné. Kom. Bezbožného
nebem v. Kom. Hvězdy vábí naše oči k sobě.
Us. Tč. Živná síla vábí k činům novým.
Bes. mlád. Tč Bydlitele městské k boji vá-
biechu. BO. Alexandr vábil k sobě správnou
volbou. Ddk. III. 239. — co, koho nač:
ryby na vnadu. Jg. Něčí zrak na sebe vá-
biti. Dch. — koho komu. Dívka muža
žádostivá mládenců si vábí. Na Mor. Tč. —
koho proč. Požehnání na se vábíte pro po-
těšení srdci mému. Ždk. Tou příčinou nás
vábili. Ler. — kam: do dolů a jam. Kom.
Tys mě vábila do síně vaší. Er. P. 400. Ja
to přeneščasné zelené hedbáví, co mia dycky
za děvčátkem vábí. Sš. P. 372. Darmo si
ma vábil pod zelenú brezu. Sl. ps. 353. —
jak. Čechové neměli toho rozumu, že Němci
vždy se jim zakládají za horu... vábíce
Čechy po sobě. Let. 72. Nevábí děvče beze
věna, třeba sličnější nežli Eva.

Vábivosť, i, f. = vábnosť. Jg. — V. =
dráždivosť, die Reizbarkeit.